Pojďme to vzít popořadě, protože dnes sedíte v krásné kanceláři EY a možná prožíváte svůj sen. Je to tak, snila jste vždy o podobném místě?
Rodiče pracovali v kanceláři a mně se to líbilo také. Oni mě od podobného typu práce odrazovali, chtěli pro mě něco kreativnějšího, ale já jsem si šla za svým od malička a jsem ráda.
Čím méně na vás tlačili, ať jdete v jejich stopách, tím více jste v nich šla?
Asi to tak skutečně je. Dostala jsem velkou volnost ve výběru své životní cesty a já si vybrala sama od sebe tu, která je cestě mých rodičů velmi blízká.
Jako protipól vaší profese se může zdát vaše sportovní zaměření, protože to je více než neobvyklé. Věnujete se totiž sportovní střelbě.
Nebyla jsem nikdy velký sportovní talent a střelba mi připadala jako dobrá alternativa, jak se sportu věnovat a nemít trauma, že v něm nejsem dost dobrá.
Jak jste se k takovému sportu dostala?
Bylo to v mých patnácti letech, dívaly jsme se s mamkou na televizi a zrovna tam o sportovní střelbě mluvili. Pamatovala jsem si, že mě na táboře bavila střelba ze vzduchovky, tak jsem o to projevila zájem a mamka mi šla shánět vhodný klub.
To se jí povedlo a vy jste se vystřílela až do reprezentace.
Skvělé období, jezdila jsem na univerziády, světové poháry, patřila k české elitě. I když střelba není příliš dívčí sport, české ženy jsou v něm velmi dobré.
Talent na sport jste nebyla, ve střelbě už ano?
Spíš bych to nazvala snahou, díky které se dostavily výsledky.
Měla jste to podobně i ve škole? Jaké jste měla výsledky?
Od malička jsem prospívala výborně, byla premiantem třídy. Vydrželo mi to až do konce studií na Vysoké škole ekonomické.
Byla jste dříč, nebo vám to do hlavy lezlo samo?
Od obojího trochu. Ne, že bych celé dny ležela v učebnicích, ale učila jsem se svědomitě.
Když vás tak poslouchám, je ve vás i kus rebelky, nebo jste skutečně tak slušně vychovaná?
(smích) Jsem typické sídlištní dítě, vyrůstala jsem na pražském Proseku, kde jsem měla spoustu kamarádů a venku jsme samozřejmě dovádět uměli. Vždycky to ale bylo v rámci mezí. Na žádný velký průšvih si nepamatuji.
Možná dobře, že jste se střelbou začala až po pubertě, že jste umění se vzduchovkou nepředváděla kamarádům.
Až takový rebel jsem nebyla, to ne, netroufla bych si. Měla jsem občas nějaký menší průšvih, ale víc než domluvenou to nekončilo.
Jak vůbec reaguje vaše okolí na to, že jste byla elitní českou střelkyní?
Je to výborné komunikační téma pro klienty i kolegy. Když stojí řeč, stočí se k mému koníčku a dlouhé minuty je o čem se bavit.
Podivují se nad tím?
Neřekla bych, že přímo podivují, ale tak to víte, že se nad tím pozastaví a zajímají je všechny možné podrobnosti.
Působíte na mě velmi seriózně, jaká byla výchova vašich rodičů?
Nikdy nade mnou nestáli s pevnou rukou a neříkali, co můžu a co ne. Myslím si, že na dobu mého dospívání oba rodiče dost vybočovali z tehdejších zvyků.
A teď vychováváte vy mladé naděje na VŠE. Jaké je mít vlastní přednášky pro vysokoškoláky?
Je to fajn, baví mě, protože publikum poslouchá, má zájem. Pořád jde o přednášky, takže když už studenti přijdou, jsou tam dobrovolně a vážně vnímají. Neumím si představit, že bych například učila klasickou středoškolskou divočinu.
Vnímáte z jejich strany respekt, že pracujete v EY?
Určitě to oceňují, a to především proto, že mám zkušenosti z praxe a právě o nich většinou hovořím. Celkově jsem takový praktik, což studenty baví.
Umíte být přísná?
To asi ne. Naštěstí to ani nepotřebuji. Když si někdo povídá, přejdu to. Nemá cenu někoho přemlouvat, když o to nemá zájem. Časem stejně přestane chodit. Když přednášející poutavě mluví, nikdo nemá důvod se vybavovat.
Přijdou za vámi někdy studenti, že by se chtěli dostat do EY?
Ne, že by vyloženě chodili, ale zajímají se, vyptávají a častokrát u nás skončí na pohovoru. Velká čtyřka stále táhne. Z EY nás na VŠE učí víc, takže se můžeme i my poradit o některých studentech.
Rozpoznáte talentovaného studenta snadno?
Jde to velmi těžko, protože ti nejnadějnější jsou mnohdy introverti, neprojevují se na přednáškách. Ideální je kombinace chytrého člověka, který má v sobě trochu exhibicionismu. Nejlépe se talent rozpoznává u zkoušky. V EY následně každý stejně musí projít tak náročným výběrovým řízením, že se ti nejlepší ukážou.
Byla jste skvělou studentkou, nyní jste elitní zaměstnankyní EY. Jak jste dokázala skloubit studentský život s vrcholovým sportem?
Nebylo to vždy snadné, kromě sportu a školy nezbylo na nic čas. Hodila jsem domů tašku a mazala na trénink. Často jsme ho měli čtyřikrát týdně, plus víkendové závody, soustředění, bylo toho dost.
Jak máte rozdělený čas dnes?
V práci bývám deset až dvanáct hodin denně a pak trochu volna.
To je docela dost.
Když člověka práce baví, tak to není problém. Navíc si po práci skočím zacvičit, zajezdit na kole a pak třeba doma ještě na pár hodin otevřu počítač.
Umíte vypnout?
V dnešní době se od práce vypíná špatně, protože máte řadu možností, jak pracovat, přes mobil, počítač, BlackBerry.
Pracujete v EY, to je pro studenty VŠE vysněné místo. Jak jste se do společnosti velké čtyřky dostala?
Poprvé jsem začala vnímat velkou čtyřku, když jsem na VŠE studovala daňový obor. Ve třeťáku jsem chtěla do Andersenu, byla i na dni otevřených dveří. V té době to ale nebylo časově reálné se školou a sportem.
Takže jste si počkala a vyplatilo se.
Dá se to tak říct. Když jsem dostudovala, Andersen se spojil s EY, a tím byl můj osud určen. Při konci školy jsem dělala ještě v jedné malé daňové firmě a pak už šla na pohovory sem. Lidé si mě pamatovali ještě ze dne otevřených dveří, což bylo fajn. Při škole jsem si udělala zkoušky do Komory daňových poradců. To lidé u nás dělají až po třech letech praxe. To, že jsem to stihla už při škole, bylo pro mě velké plus.
Právě slavíte v EY deset let svého působení, jak to oslavíte?
Jako každý zaměstnanec s takovým jubileem dostanu pamětní obrázek, který se vystavuje v kanceláři. Už si na něj chystám hřebíček.
Umíte si představit, že tu budete sedět za dalších deset let?
Já myslím, že jo, mám velkou představivost. (smích)
Jste po rodičích kancelářský typ. Jak to bude u vašich dětí?
Když člověk dá dětem volnou ruku, říká se, že stejně kopíruji rodiče. Já jsem toho zářný příklad. Já je budu nejvíce podporovat v tom, co je bude bavit a v čem budou mít talent.
Lucie Říhová
Vystudovala Fakultu financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze, kde nyní přednáší. V daňovém oddělení společnosti EY zastává pozici Executive Director. Reprezentovala Česko ve sportovní střelbě.
Text: Richard Valoušek
