V Česku mají fake news zejména výživné podhoubí - ze všech zemí Evropské unie totiž právě Češi zpravodajství na internetu a sociálních sítích důvěřují úplně nejvíc. Podle Eurobarometru z roku 2018 internetu věří 50 % Čechů (průměr EU je 34 %) a 29 % z nich považuje za důvěryhodné i on-line sociální sítě (ve Francii či Švédsku je to třeba jen 8 %). Z letošního průzkumu Člověka v tísni zase vyplývá, že jen 43 % našich žáků a studentů ví o řízení obsahu internetu algoritmy.
Naletěli jste taky?
Otestujte se! Položte si v duchu tyhle otázky: Chce EU zakázat igelitky? Hranolky? Silné vysavače? Pokud jste alespoň na jednu z nich odpověděli kladně, podlehli jste dezinformacím - všechno to jsou totiž holé nesmysly. Ale nezoufejte. Vůbec to neznamená, že byste byli nadmíru naivní nebo hloupí. O fake news se sice mluví jako o moderním fenoménu, drby nebo mystifikace se ale používaly proti nepřátelům už od nepaměti - od těch nejprostších venkovských drbů mezi sousedy až po promyšlené vojenské strategie celých armád. Jsou to zkrátka velmi účinné, zákeřné a přitom jednoduché zbraně.
Fake news na míru
Nebezpečný globální fenomén se z fake news stal v poslední době zejména ze dvou důvodů - kvůli rychlosti a masovosti, se kterou je lze šířit, a kvůli schopnosti jejich autorů je přesně a účinně zacílit na celé skupiny nebo státy. Aniž bychom si to uvědomovali, podsouvá nám tak internet fake news šité přímo na míru. Denně se k němu připojuje 85 % evropských domácností, svěřujeme mu čísla svých dokladů i lékařské zprávy a s každým klikem, lajkem a hejtem na něm zanecháváme krásně čitelnou stopu o našich zálibách a slabůstkách od spodního prádla až po politické názory. Algoritmy pak bleskově určí, na jaký typ reklamy a zpráv nejspíš zareagujeme a jak nám je podat, abychom se chytli. A tady začíná manipulace. Vytáhnout z nás dovede nejen peníze, ale třeba i hlas ve volbách.
Bojuje za nás i EU
I když boj s fake news často připomíná Dona Quijota a jeho zápolení s větrnými mlýny, cesty, jak se bránit, existují. Hodně nám pomáhá třeba naše členství v Evropské unii. Jako středně velká země toho Česko s digitálními giganty tolik nezmůže, EU je ale kolos, který sdružuje nejvyspělejší státy světa, jejichž občané patří k těm nejaktivnějším na internetu. Internetové giganty tak může daleko snáze usměrňovat v tom, jak moc nám mohou do soukromí nahlížet a jak pak tohle jejich know-how prodávat dál.
Užitečné je i GDPR, o kterém mimochodem také kolovala spousta dezinformací. Díky tomuto evropskému nařízení už si o nás totiž nikdo nesmí schraňovat data nebo je (pro)dávat dál bez našeho svolení.
Taky jste možná zaznamenali, že už vás nikdo neotravuje telefonními nabídkami náhodných produktů. A pokud přece, můžete se ho zeptat, jak se dostal k vašemu číslu, a chtít, aby ho vymazal ze své databáze. Pokuty za nerespektování vašeho požadavku jsou poměrně vysoké, a tak se firmám tzv. cold calls nevyplatí.
Proti manipulaci ve volbách
Abyste nebyli manipulováni k tomu, někoho volit nebo nevolit, přišla Evropská komise s celou řadou opatření, která začnou platit pro volby do Evropského parlamentu 2019. Vznikne tak například nezávislá síť subjektů, která bude ověřovat faktickou správnost informací, které se vám dostávají, on-line platformy budou muset dodržovat kodex zásad boje proti šíření dezinformací a například nastavit své algoritmy tak, aby usnadnily vyhledávání různých názorů. K tomu komise podporuje i mediální vzdělávání, díky kterému se školáci učí rozeznávat nedůvěryhodné zdroje informací už od útlého věku.
Naši prarodiče se už asi profíky na fake news nestanou. Doufejme ale, že díky tomu, co (nejen) EU proti on-line manipulaci dělá, zase my nebudeme poslední generací, co ještě pamatuje pojem ověřená zpráva.
A jak je to s evropskými hoaxy doopravdy? Tři evropské hoaxy:
EU miluje hranolky, chleba i kávu a rozhodně je neruší
Při zpracovávání potravin za vysokých teplot - a to zejména u výrobků z brambor, cereálií a kávy - ale vzniká rakovinotvorná látka akrylamid a právě té se týká ono diskutované nařízení. Provozovatelé potravinářských podniků by podle něj měli pracovat tak, aby se přítomnost akrylamidu v jejich výrobcích snižovala, a my si je tak mohli dopřát s menším rizikem. Nejde o nic šíleného - třeba hranolky lze nejdřív předvařit a pak teprve péct/smažit při teplotě pod 175 °C a problém je vyřešen.
Igelitek si kupte, kolik chcete (pokud chcete)
Příroda z igelitek sice radost nemá, EU je ale ani přesto nezakazuje. Členské státy se jen dohodly, že sníží jejich spotřebu, a to tak, jak si jednotlivé země samy určí - třeba zavedením poplatků za igelitky v obchodech. Státy EU si tak stanovily pouze společný cíl: aby se průměrná roční spotřeba tří set kusů igelitek na osobu do roku 2018 snížila na devadesát. Odvodit z toho titulek "Brusel povolí jen dvě igelitky týdně" je proto naprostý nesmysl.
EU fandí silným vysavačům!
Jen ne takovým, které "žerou" spoustu proudu, dělají hluk jako drtičky a práší jako kombajn. Od loňského září se proto sice mohou opravdu prodávat jen vysavače s příkonem max. 900 wattů, to, co rozhoduje o jejich účinnosti, je ale sací výkon a konstrukce přístroje. Vyšší příkon není v žádném případě zárukou lepšího sacího účinku, s jistotou se ale projeví na vašem účtu za elektřinu. I proto musejí vysavače nově nést štítky se svou energetickou účinností tak jako ledničky, mrazáky nebo pračky - abyste z jediného rychlého pohledu na samolepku s barvami semaforu vyčetli, jestli se vám zdánlivě levný přístroj nakonec přece jen neprodraží.
