Data o nás dnes sbírají snad úplně všechny technologie a platformy, je to tak?
V podstatě ano - e-shopy, telefony, auta, sociální sítě, banky, na koho si jenom vzpomenete. Platformy jako Facebook nebo Google se hodně řeší, ale nejvíc toho o nás ví stát a to paradoxně nikomu z nás nepřijde divné.
Proč?
Protože je to tak dané zákonem a má to své opodstatnění. Stát zná naše rodinné vztahy, když uzavíráme manželství, i to, kolik máme dětí skrze matriku. Ví, kde pracujeme a kolik vyděláváme kvůli výpočtu daní, jestli máme auto nebo dům, protože jsme v registrech a katastrech, jaký je náš zdravotní stav, protože máme veřejnou zdravotní péči atd.
To je spousta dat, které se dají zneužít.
Úniky dat z těchto databází mohou momentálně nastat víceméně jen lokálního charakteru, protože rejstříky a systémy ve správě státu nejsou plně propojeny. Sami víte, že si kolikrát musíte na jednom úřadě nechat něco vytisknout a fyzicky to donést na druhý. V momentě, kdy to propojené bude, a na tom mimochodem pracujeme i my v Komerčce, tak se samozřejmě ten systém musí maximálně zabezpečit.
Aby ho nikdo nenahackoval?
Většina datových úniků obecně nenastává zvenčí, ale zevnitř. Důležité by tak v tomto směru bylo zejména logovat každý přístup k těmto datům. Inspirovat bychom se mohli třeba Estonskem, kde je státní správa plně digitalizovaná. V portálu občana tam každý člověk může vidět, kdo kdy přistupoval k jakým jeho datům. Má proto možnost zeptat se, proč si tenhle lékař ze zdravotnického zařízení, kde v životě nebyl, prohlížel jeho zdravotnickou dokumentaci atd. Pokud by byl systém takhle transparentní, každý si dvakrát rozmyslí, co v něm vyhledává. Je potřeba myslet i na procesy v pozadí, jako je správa databází, zálohování a další nezbytné, ale pro ochranu dat potenciálně nebezpečné činnosti. Podle mě je to nutná podmínka k tomu, aby se stát začal chovat digitálně efektivně.
Říkal jste, že na tom pracujete i v Komerčce, jak?
Ve spolupráci státu a největších českých bank, tedy i té naší, momentálně vzniká projekt SONIA, který by měl zefektivnit digitalizaci státní správy, která by zase nám jako občanům pak měla výrazně ulehčit život. Protože dnes když něco potřebujete na úřadě, zpravidla tam musíte dojít a prokázat se občankou. V budoucnu byste tyhle úkony mohli dělat on-line, aniž byste kamkoliv chodili, a k ověření toho, že kdo se vaším jménem přihlašuje, jste skutečně vy, by mohla sloužit vaše bankovní identita, se kterou se třeba přihlašujete do internetového bankovnictví. Právě o tom SONIA je. Něco podobného už dnes funguje třeba ve Švédsku a funguje jim to dobře.
Petr Kamínek
Petr pracuje jako Tribe Architect v Data Management Tribu Komerční banky. To je útvar, který se ve firmě zabývá datovými sklady, big daty, datovou integrací a byznys inteligencí. Vystudoval matematické modelování na Matfyzu. K datařině se dostal spíše náhodou. Chtěl být hlavně u inovací a podílet se na zavádění moderních řešení, což se mu daří celou pracovní kariéru. V bance nyní spolupracuje na projektu, který pomáhá definovat nové bankovní služby vycházející z práce s daty
Zůstaňme tedy ještě u bank jako takových. K čemu ty naše data používají?
Banky musí být extrémně opatrné. Základem jejich činnosti je důvěra klientů a nesmí si dovolit přijít o svou reputaci tím, že by neoprávněně nakládaly s daty klientů. Ale už ze své podstaty zpracováváme data v mnoha různých oblastech. Asi každý chápe, že máme data k tomu, abychom uzavřeli smlouvu s klienty nebo zpracovali transakce. Řadu dalších zpracování klient nevidí, ale očekává, třeba ověřování jeho identity nebo kalkulace jeho rizikového profilu. Do budoucna ale mohou být data také zajímavou cestou k nalézání dalších zdrojů příjmu, pokud dobře dopadnou jednání se státem a regulátory. Zároveň datařina umožňuje v mnoha směrech vylepšovat stávající služby klientům. Třeba k rychlejšímu a efektivnějšímu scoringu klientů, anebo k zamezování podvodů.
To by fungovalo jak?
Například u skoringu korporátních klientů už dnes stahujeme výroční zprávy firem - které jsou veřejné a volně dostupné a ČNB nás dokonce vyzývá k tomu, ať s nimi pracujeme - a pomocí umělé inteligence se chystáme vybírat relevantní informace. Firma by tak přišla s tím, že chce úvěr, a bankovní poradce by pomocí pár kliknutí zjistil nejen to, jak hospodaří s penězi, pokud u nás má účet, ale podle jejího IČO i to, jak se jí daří po hospodářské stránce, jaký je její obrat, jestli má nějaké problémy a tedy jak solventní je.
A u těch podvodů?
Když si vybíráte peníze třeba v Praze nebo v Brně a o 20 minut později vybíráte v Bangkoku, tak je asi něco špatně. Nebo když vám najednou z účtu odchází o dost větší částka než normálně. Banka už teď tyhle transakce zachycuje, zastavuje a prověřuje v rámci Fraud Investigation Teamu, v budoucnu by se to mohlo dělat automaticky. Systém by znal váš finanční profil, a kdybyste z něj vybočili, automaticky by na to upozornil. Technologie už na to jsou.
To zní jako spousta zajímavých možností, na čem se v budoucnu podílet. Zeptám se vás proto ještě na jedno - pokud mě data zajímají a říkám si, jestli se vydat touhle kariérní cestou, jaký typ člověka podle vás musím být, abych v tomhle oboru uspěla?
Jsou to obecně dva typy lidí, kteří se v datech najdou - buď mají byznys základy a alespoň ponětí o datech a chuť se v nich hrabat, anebo jsou to technicky zdatní lidé, kteří ale zase mají dobré komunikační schopnosti a jsou schopní naučit se kromě té technické části práce i tu byznysovou.
Zhruba za dva roky, kdy je u nás, tu každý člověk získá takový technicky-byznysový základ a může se pak vydat buď čistě do byznysu, anebo se stát vývojářem, nebo architektem. Vzhledem k tomu, že hlad po datových specialistech je na trhu obrovský, o uplatnění rozhodně nouzi mít nebude, a to ani uvnitř firmy, ani nikde jinde.
Datařem v KB
Práce v bance není jen o přepážkách nebo počítání peněz, dělat můžete třeba jako Petr i v datovém managementu, do kterého Komerčka v poslední době hodně dobře šlape. Nemusíte dokonce ani čekat na konec školy, rádi nabízí částečné úvazky i studentům při studiu. Mrkněte sem a zjistěte víc.
