Opravdu sis toho o Česku nezjišťovala víc, než ses sem rozhodla přestěhovat? To zní docela crazy.
Tak něco víc jsem si pak samozřejmě zjistila, ale abyste to lépe pochopili - situace v Brazílii není momentálně kdovíjak růžová. Ekonomika je slabá, násilí stoupá a s ním i nezaměstnanost. Já to začínala pozorovat i u sebe, bála jsem se doma v Riu vycházet ven a taky jsem měla strach, že mě, stejně jako některé moje kamarády, propustí kvůli šetření nákladů z práce. O tom, že bych na čas přesídlila do Evropy nebo do Spojených států, jsem přemýšlela už dávno, ale byla jsem pohodlná. Situace v Brazílii mě ale nakonec donutila. A rozhodla jsem se vlastně prvně pro společnost - Accenture - a pak až pro Prahu. Dohromady to pro mě ale ve výsledku byla ideální kombinace.
Proč?
Protože Accenture je velká a známá společnost, má spoustu klientů po celém světě a věděla jsem, že by to, co bych tu dělala, dávalo smysl a mělo by to mezinárodní přesah. Taky se mi líbila struktura společnosti a její záběr, ze kterého vyplývalo, že si toho můžu vyzkoušet a zažít víc, než kdybych byla v menší třeba lokální společnosti. Hodně sympatická mi byla i jejich vize budoucnosti a snaha se na ní co nejvíc podílet, určovat trendy a konstantně přicházet s inovacemi. A díky tomu, že jde o nadnárodní společnost, jsem věděla, že tu nebudu zdaleka jediný cizinec.
No a Praha? Leží v srdci Evropy, je to odtud všude blízko a je tu bezpečně. Kamarádi mi o Praze říkali právě to, že je krásná, bezpečná, že je tu úžasný systém hromadné dopravy a s mým platem si budu tu moct dovolit žít naprosto v klidu, protože je tu levněji než v Riu. Taky mi teda vyprávěli, že tu všichni mluví anglicky. Z vlastní zkušenosti myslím, že chodili jen po turistických místech, protože na poště nebo v supermarketu to zase taková sláva není.
Měla jsi s tím ze začátku problém?
A jaký! Nerozuměla jsem značkám ani nápisům, Češi na mě občas něco křičeli a já nevěděla, o co jde a jestli je to vážné, nebo jsou jenom otrávení z toho, že mi všechno dlouho trvá. Na začátku jsem používala třeba Google překladač, kam jsem naťukala, co potřebuju, a nechala to prodavačku nebo úřednici číst. Štvalo je to a mě samozřejmě taky, proto jsem se hned začala učit česky.
Jak ti to jde?
Dobře. Užívám si to. Ze začátku jsem používala appku na telefonu, ale ta byla bohužel pro češtinu docela limitovaná. Pak jsem začala koukat na filmy s českými titulky, nebo naopak na české filmy s anglickými. No a teď už chodím na jazykové kurzy, které nám nabízejí přímo tady v Accenture. Hodně mi pomáhají i kolegové. Když viděli, jak s tím zápasím, začali na mě mluvit jednoduchými českými větami a vysvětlují mi věci, kterým nerozumím. Doma mi říkali, ať se připravím na to, že jsou Češi nevrlí. Moje zkušenost je ale jiná.
Accenture
Společnost Accenture je jedním z nejvýznamnějších světových hráčů v oblasti informačních a digitálních technologií, consultingu, technologických služeb, kybernetické bezpečnosti a podpory podnikových procesů. Mezi jejich klienty patří ty největší mezinárodní společnosti, takže když sedíte v jejich krásných kancelářích v Holešovicích, na Chodově anebo přímo u klienta, vaše práce má globální přesah.
Uplatnění navíc nabízejí celé řadě pozic a specializací a mají rádi ambiciózní a týmové lidi, tak pokud chcete pracovat třeba zrovna s Luisou, mrkněte, co všechno můžete dělat na accenture.cz/careers.
Když už mluvíš o předsudcích, jako žena v IT asi můžeš povídat své, že?
Já jsem měla to štěstí, že jsem v Brazílii studovala na škole, která byla silně zaměřená na STEM (pozn.: science, technology, engineering, mathematics), takže pro mě technologie obecně nebyla nic nepochopitelného. Můj táta je navíc elektro-inženýr, takže jsem s ním od malička skládala lego a něco stavěla a nikdy jsme na to nenahlíželi jako na něco, co bych jako holka dělat neměla. Tehdy se feminismus nebo genderová vyváženost neřešily tak jako dnes, takže mi dělá radost, že postupujeme k lepšímu, protože je to pro mě dost důležité téma. Ale když se podíváte, čeho všeho jsme dosáhli, zjistíte vlastně jen to, kolik nám toho ještě zbývá. Ty předsudky jsou prostě v kultuře zakořeněné hrozně hluboko.
Někdo může na tohle konto namítnout, že uměle podporovat "women in tech" ale zase zavání opačnou diskriminací. Co ty na to?
To je složité téma na hodně dlouhou debatu. Já za sebe musím říct, že třeba na Accenture hodně oceňuji rovné zacházení se všemi a opravdu vážnou snahu všech mých kolegů a nadřízených pomoct nám se profesně i osobně rozvíjet a motivovat nás být každý den lepší, než ten předchozí. Ať už jsi žena nebo muž, Čech nebo cizinec, jsi tu maximálně vítaná a podporovaná, což je vážně super pocit.
A co ty v Accenture vlastně děláš?
Jsem UX designer.
To znamená?
Práce s klientem většinou znamená celý proces uživatelské zkušenosti - nejprve uděláš rešerši trhu, stakeholderů, uživatelů, můžeš udělat tzv. customer personas nebo customer journeys, abys co nejlépe pochopila produkt a jeho uživatele, pak vytvoříš nějaký designový koncept a na jeho základě prototyp, u kterého zjišťuješ, jestli funguje nebo ne. No a to ladíš až do doby, než je to perfektní. Já jako UX designer dělám hlavně ty prototypy, ale komplexní forma práce, kterou v Accenture máme, mi dovoluje zabrousit i do specializací, které tolik neznám, a osvojit si je. Vzájemně se v týmu vzděláváme, rozvíjíme a hecujeme, je to kromě konstruktivní spolupráce i zábava.
A na konci je co, jaký produkt?
To může být cokoliv - rezervační systém, online bankovnictví, agregátor nebo třeba srovnávač letenek. V Accenture jsem začínala na projektu pro společnost z oblasti automotive, které pomáháme s celou digitální strategií a digitálním ekosystémem. Částí mého projektu bylo zajistit, aby si zákazníci na webovkách mohli snadno nakonfigurovat automobil, který si chtějí koupit. V týmu jsme k tomu přistoupili pomocí naší interní UX metodologie, která se skládá z researche, person a zákaznických cest. Pracovala jsem na jednotlivých částech a rovnou při tom přinášela návrhy, jak se může klientům digitální ekosystém vyvíjet dál.
Baví tě, co děláš?
Moc. Začínala jsem v čistém designu - pracovala jsem mimochodem třeba pro rock ’n‘ rollový klub jako grafik - a tam jste s klientem řešili hlavně fonty a barvy, ale jako UX designér mám možnost proniknout hlouběji do celého procesu tvorby. Figuruje tam metodologie, rešeršování, testování toho, co funguje a co ne, a to nás pak všechno precizně vede k tomu, aby výsledkem bylo opravdu promyšlené řešení. Líbí se mi ta komplexita a mix různých věcí - jste pořád kreativní, ale zároveň pracujete s daty, takže nestřílíte od boku ve stylu pokus a omyl, ale navrhujete a ověřujete, dokud to celé prostě perfektně nefunguje.
