Čím tě lákalo studium psychologie?
Myslím, že každý máme takový primární filtr, skrze který vnímáme svět. Můj byl vždycky "zajímalo by mě, jak se tenhle člověk uvnitř doopravdy cítí" a psychologie je právě jednou z odpovědí na tuhle otázku, proto jsem se rozhodl studovat ji. Možná ještě jednou budu psychologem, v danou chvíli jsem ale měl víru, že budu schopen ve světě vytvořit víc hodnoty jako podnikatel.
A proto ses vydal do technologických vod?
Od softwaru je k psychologii vlastně blízko. Snad všechny přední mobilní aplikace mají ve vývojářském týmu lidi, co rozumějí psychologii. Z vlastní potřeby jsem přišel s konceptem pro aplikaci, který mnoho lidí zajímal natolik, že jsme na něj vybrali několik milionů dolarů ve formě venture investic, a postavili tak společnost, na kterou jsem dodnes velmi pyšný.
U toho jsi ale nezůstal, byl jsi marketingovým manažerem v Googlu, finančním ředitelem v STRV. Neměl jsi někdy pocit, že na některou profesi nejsi dostatečně kvalifikovaný?
Já jsem se vždycky rychle učil a nestyděl jsem se dělat chyby a zase je napravovat. Navíc si nemyslím, že jsou v dnešní době v mnoha oborech léta zkušeností tím nejvýznamnějším faktorem. Samozřejmě že řezbář musí svoje řemeslo pilovat, ale kreativec nebo podnikatel, ten pokud si dá tu práci a skutečně se na to soustředí, může všechny potřebné informace najít na internetu nebo posbírat od mentorů. Zbytek úspěchu pak spočívá ve vytrvalosti, ochotě dělat chyby a brát na sebe to riziko.
Takže nesouhlasíš s tím, že humanitní obory jsou ty "méně důležité"?
Rozhodně ne. Myslím si, že humanitní vzdělání nám pomáhá rozumět světu lidí, a čím hlubší je naše osobní poznání, tím bohatšího života jsme schopni. V technologickém věku je navíc humanistů potřeba víc než kdy jindy. Například současný masivní exodus a sociální rozpad San Francisca ilustruje, co se stane, když přestaneme naslouchat humanitním podnětům.
Poslední dobou se často objevují názory, že vysokoškolské vzdělání člověka jen zdržuje od vydělávání. Jaký je tvůj názor - myslíš si, že je univerzita důležitá pro dobrou kariéru?
Podle mého neexistuje jedna správná cesta, každý si najde tu svoji správnou. Jako podnikatel jsem se sám sebe často ptal, jestli by nebylo lepší, kdybych s byznysem býval začal o čtyři roky dříve. Ale škola mi dala osobní rozvoj, přátelství a obecný rozhled do života, a toho rozhodně nikdy nebudu litovat. Nicméně, pokud se některé z mých dětí rozhodnou, že univerzita pro ně není, rozhodně je nebudu nutit.
Studovat psychologii v Americe je ale asi něco jiného než ji studovat tady v Česku, nemyslíš?
Vzhledem k tomu, že nemám tolik zkušeností s českým vysokým školstvím, nemůžu to úplně srovnat. Přijde mi, že mým kamarádům, co studovali tady, se dostalo velmi dobrého vzdělání. Pak je tu ale samozřejmě ta nadstavba osobnostního a profesního rozvoje, které přední americké univerzity nabízejí, a tomu se dá konkurovat jen těžko. Já osobně jsem tak třeba v rámci psychologie mohl studovat i ústavní právo, astronomii nebo tvůrčí psaní. Díky škole jsem trávil čas v Ekvádoru, Koreji, Washingtonu DC, vyzkoušel jsem si, jaké by to bylo být CEO publikačního byznysu s hodnotou milion dolarů atd. Právě tahle diverzita mi na tom osobně vyhovovala nejvíc. Dalo mi to rozhled, profesní i osobní expanzi a strašně důležitý odrazový můstek pro networking po celém světě.
Jak težké po finanční stránce bylo udržet se na škole v USA?
V průběhu studia se mi dostalo velmi štědré podpory, za níž jsem moc vděčný. Jak od samotné univerzity, od které jsem dostal velké stipendium, tak nemalé díky patří především nadaci Bakala Foundation, která mi udělila stipendium a to pokrylo celý zbytek nákladů.
Bakala Foundation
Branko vystudoval obor Psychology and Government na jedné z nejprestižnějších univerzit v USA - Dartmouth College. S náklady na studium mu hodně pomohla nadace Bakala Foundation, která nabízí talentovaným a cílevědomým českým studentům podporu potřebnou ke splnění jejich studijních snů.
Pokud vás taky láká studium na světových univerzitách těch nejlepších jmen, vězte, že se o stipendia ke studiu vybraného bakalářského nebo magisterského oboru (program Scholarship) můžete hlásit až do 33 let.
Teď zase trochu profesně sklouzáváš k té psychologii. Založil jsi Sanctuary, fitko pro vnitřní pohodu. O co jde?
Všichni máme právo cítit se dobře a všichni taky můžeme. Dnes v technologickém věku je to podle mě ta úplně nejdůležitější věc. Statistiky ze světa byznysu taky jednoznačně vypovídají o zvýšené poptávce po "opravdových" věcech a zážitcích, po kamenných obchodech, společenských místech, kam se dá chodit, třeba jako do kostela. V Sanctuary se proto věnujeme věcem, které prohlubují radost a duševní pohodu. Jsme vlastně takové luxusní health & social kluby, kde se místo pracovních schůzek scházíme k meditaci. Ve výsledku to pro mě znamená navrácení ke kořenům, k psychologii. Pracuji nyní na tom, k čemu jsem se celý život postupně přibližoval.
Jaké máš s projektem plány do budoucna?
Můj životní styl je postavený na vnitřní pohodě, a celistvý postoj ke zdraví považuji za největší trend a novou identitu, do které lidé ze Západu dospívají. Třeba jako v 70. letech to byl sex, drogy a rock'n'roll, tak nyní je naší kulturou jóga, meditace, zdravá strava, radikální sebeláska a hledání lidského naplnění spíše než finanční zbohatnutí. Proto stavíme prostory a kluby, kde se naše generace cítí jako doma. To nám potom umožňuje rozšiřovat naši značku - ať už ve směru digitálních médií nebo produktů jako oblečení nebo nápoje.
