Jak jste se dostal do Uppsaly, kde začalo vaše „tour“ po zahraničních univerzitách?
Vyjel jsem tam v rámci programu Erasmus a strávil jsem tam přes dva semestry. První cesta byl pro mě zásadní impuls. Poté, co jsem se vrátil, přišlo jasné uvědomění, že na českých univerzitách nechci trávit více času.
Bylo pro vás těžké zařídit si v nové zemi všechny náležitosti spojené se studijním pobytem?
Podívejte se, byrokracie souvisí úplně se vším. To byste nedosáhli ničeho. Když si chcete založit účet v bance, taky musíte vyplnit řadu papírů. Pokud někdo něco chce, musí si tou byrokracií projít. Člověk s tím může nesouhlasit, ale to je tak jediné, co s tím může udělat.
Jak jste si zvykl na nové prostředí, přátele i styl výuky?
To je věc, s kterou se každý musel poprat. Též jsem měl chvilky, to přijde údajně na každého studenta, který vyjede do zahraničí, že jsem toho měl dost. Radši bych byl doma ve svém komfortu, kde mám všechno své, všechno znám, mám zázemí, dost peněz…Ale popral jsem se s tím a za pár dní už to zase přešlo, a pak už se to znovu nedostavilo.
Získal jste při studiu v zahraničí hodně kamarádů?
Troufnu si říci, že ano. S některými se vídám méně. Jiné, zejména ty z Číny potkávám častěji.
Pomohly vám kontakty na ně, když jste v byznysu začínal?
Konzultoval jsem s nimi některé věci ohledně kulturních specifik a řešení problémových situací. Co je už příliš drsné, v čem bych měl polevit. Pohled „zápaďáka“ je totiž úplně jiný. Byli velkou přidanou hodnotou, i když jsem s nimi třeba přímo neobchodoval. Určitě mi otevřeli dveře, doporučili mě jako důvěryhodného obchodního partnera. Kontakty mi pomohly hodně a doufám, že mi v následujících letech pomohou ještě víc.
O ASII JSEM POŘÁD SLYŠEL VE ŠKOLE, CHTĚL JSEM TO VYZKOUŠET NAŽIVO
Proč jste si vybral zrovna Čínu, čím vás zaujala? Měli na tom nějaký podíl spolubydlící z Číny?
Zaujala mě z hlediska ekonomického potenciálu. Svou první práci v Asii jsem dostal v Jakartě. Během toho jsem Čínu několikrát navštívil. Nechal jsem se tam provést, nejenom turistickými částmi, ale i do firem. Zašel jsem na několik pracovně společenských obědů a večeří, a když jsem to viděl, tak jsem pochopil a myslím si, že správně, že se tam budou dít ještě velmi zajímavé věci. Několik měsíců nato jsem se do Číny přestěhoval.
Nebylo to však čínskými spolužáky. Asie mě fascinovala už při studiích. Slovo Asie se tam stále opakovalo. Případové studie se týkaly expanze společnosti do Asie, nebo přemístění výroby do Asie. Tak jsem si říkal, že asi stojí za to, tam získat nějakou zkušenost z první ruky, abych se neoháněl jen tím, že jsem to studoval.
Petr Hýl
Petr Hýl studoval na univerzitách v USA, Evropě a Asii. Své první asijské zkušenosti nasbíral v indonéské Jakartě, kde vybudoval e-learningové vzdělávací centrum pro Lufthansu. V roce 2009 se přestěhoval do Číny a působil jako prostředník mezi čínskými provinčními vládami a technologickými investory ze Západu. Inicioval Čínské investiční fórum, jehož cílem je pomoci českým podnikům a českému image v Číně.
Zdroj: http://www.ciforum.org
Jaké to bylo, vyměnit západní kulturu za tak odlišnou, neměl jste s tím problém?
Spoustu věcí, co se týká managementu lidí, jsem se naučil v Jakartě. Tam hrají kulturní odlišnosti velkou roli a občas je to oříšek.
Vzpomenete si na nějaký problém?
Dostal jsem zaměstnance, zadal jsem jim práci. Všichni se usmívali, že všemu rozumí, ale žádné výsledky se nedostavovaly. Tak jsem šel za nimi jednotlivě a oni pořád že tomu rozumí, ale pak vyšlo najevo, že vůbec ničemu nerozumí. Musel jsem si s nimi vytvořit intimnější vztah, aby se vůbec odvážili říct, že neví, co říkám, nebo nerozumí tomu, jak to chci. Přistoupil jsem k tomu jako manager ze západu a to prostě nefungovalo.
Pomohlo vám tedy, že jste už komunikaci s jinými národy znal?
Určitě. Tím, jak člověk za ty roky nasával kulturní odlišnosti, vytvořila se v něm zvýšená vnímavost těchto odlišností a větší citlivost při komunikaci, při pozorování prostředí a podobně. A v Nizozemsku jsem měl několik Číňanů v ročníku, kde jsem pochopil, jak se musí s Číňany komunikovat, v čems e liší, že si třeba nesmírně váží pomoci
Jaké byly byznysové začátky? Co pro vás bylo nejtěžší, na co vás třeba ve škole nepřipravili.
Ve škole vás nepřipraví na strašně moc věcí. Nenaučili mě, kde sehnat pár milionů na projekt. Jak přesvědčit v 26 letech aby vám někdo přijel na konferenci a bral vás vážně. Empaticky přemýšlet o tom, co musíte nabídnout té druhé straně, abyste si ho získal. Já jsem si vždycky po každém tom jednání řekl, to jsem měl říct, jinak, a tohle ho zajímalo, i když jsem to nečekal.
Jaký myslíte, že je největší problém českých univerzit?
Bakaláře jsem studoval v Brně, fakultu informačních technologií, a myslím si, že z hlediska techniky dávala ta škola studentům to, co potřebují. Byť jsem to tehdy nevnímal. Dneska si myslím, že v rámci toho kontextu, řešení komplikovanějších problémů, vám ta teoretičtější znalost pomáhá. K nám se na fórum hlásila spousta absolventů vysokých českých škol, a měl jsem pocit, že si myslí, že vyšli školu a hned jsou plnohodnotně připraveni zaujmout pozici. Ale bez nějaké zkušenosti to z principu nejde.
Je to velký rozdíl, oproti absolventům ze zahraničí?
Myslím si, že jsme byli pokornější. Čeští absolventi, neplatí to u všech, ale většině chybí pokora. Očekávají, že jsou hned po škole připraveni zaujmout post a perfektně ho vykonávat. Ale tak to většinou není, chybí jim praktické zkušenosti. Z toho pak vyplývá zbytečná arogance, nedostatečné naslouchání zaměstnancům nebo kolegům, někdy s tím souvisí i přehnané finanční očekávání. Mezi námi panovala větší obava, jestli zvládneme to, na co se hlásíme, a myslím si, že to bylo ku prospěchu věci. Člověk byl opatrnější a více přemýšlel o věcech.
ČÍNSKÉ KLUBY JSOU OBROVSKÉ A LUXUSNÍ
Umíte čínsky? Nebo komunikujete v angličtině?
Domluvím se čínsky, ale ne na takové úrovni, abych mohl tlumočit. Takže obchodní jednání vedu v angličtině, ale při méně formálních příležitostech, např. večeře nebo oběd už se s nimi bavím čínsky.
Jaký je život v Číně, žijete tam dlouhodobě?
Tak půl na půl. Žil jsem tam trvale v letech 2009/2010. Od roku 2011 je to půl na půl. V Číně je to skvělý. Žijí tam velmi podobně jako tady, akorát všechno je v jiném měřítku. Čínské noční kluby jsou naprosto nesrovnatelné s těmi pražskými. Co se týká velikosti, designu, architektonického řešení. Co klub, to něco nového, zajímavého. Chodí tam obrovské množství lidí, a to jak cizinců, tak místních. Nemůžete přehlédnout výstavku různých Lamborgini u vstupu. Pokud jde o práci, Číňané jsou pořád v obrovském stresu. Dřou jako koně, je tam obrovská konkurence, obrovský boj. Lidé chtějí, ať už vědomě, nebo podvědomě, dohnat to, co ztratili v minulém režimu. Vždycky, když přiletím z Číny, mám pocit, jako by se život zpomalil. To tempo je takové pohotovější, klidnější. Na druhou stranu mi ten stres vyhovuje, město je jako pulsující organismus v teenagerovských letech, který vás nutí makat. Máte energii, chcete pracovat.
Máte pocit, že to v Česku chybí?
Myslím, že je to právě jedna z největších připadaných hodnot studia v zahraničí. Na tamějších univerzitách, a myslím, že je to nejpatrnější na Harvardu, máte kolem sebe lidi, kteří opravdu chtějí něčeho dosáhnout. Mají ambice, vnímají tu školu seriózně a chtějí projekty, úkoly velmi důsledně řešit. Tak vás to táhne v tom davu, který to chce někam dotáhnout a jde si za tím. To je věc, která k tomu studiu patří. Dobrou školu zdaleka nedělá technika nebo vybavení, což mám pocit, že si tu někteří v Česku myslí. Nikoli. Dobrou školu dělají převážně učitelé a studenti. Když ani jedno není na vysoké úrovni, tak to nefunguje. Dobrý učitel umí studenta motivovat, a předat mu to, co umí. Musí jim, jak se říká, foukat do plachet. A i zdravá konkurence mezi studenty je dobrá věc.
To je velký nešvar českých univerzit. Málokdo se snaží využít to, co mu škola nabízí.
Je to věc každého. Ale ve chvíli, kdy kolem sebe máte další studenty, kteří k tomu přistupují stylem: tady to nějak odsedíme, zkoušku nějak uděláme, pak nám nějak dají ten diplom, tak vás to táhne dolů. A musíte vyvinout o to větší úsilí, abyste se namotivovali. A to pochopitelně není dobře.
Máte nějaký nápad, jak to změnit?
Studenty vyřeším tím, že snížím počet studentů v daném oboru, tím pádem o něj bude větší zájem a budou tam motivovanější studenti. Vyhodím špatné učitele a přijmu dobré. Což si dokážu představit, že může být v našich podmínkách velmi komplikované. Univerzity, které vznikají po celém světě, ať už je to třeba v Číně, kde vzniká řada špičkových byznys schools, ale můžeme si vzít i střední východ. Šejkové platí výstavbu nových campusů v Abú Dabí, v Dubaji. Zaplatí na semestr učitele z Harvardu, ze Stenfordu, z Yalu, z těch nejlepších škol na světě a nechají je tam učit. Teď je otázka, jestli je to politicky průchodné řešení. Jestli si vůbec vedení českých škol vůbec uvědomuje, že je něco špatně? Ale stěžovat si, že nemáme dost peněz, je alibismus.
Dneska studenti při studiu často pracují. Myslíte si, že je to dobře, nebo by se měli soustředit jen na studium?
Těžko říct, to je věčná diskuse. Nemyslím si, že je na to univerální odpověď. Já jsem založil svou první firmu v devatenácti letech, a při celém studiu jsem jí řídil na dálku. Když jsem studoval, tak jsem si říkal, že by bylo krásné, kdybych nemusel myslet na nic jiného a mohl se soustředit jen na to studium. Dneska nevím, jestli to bylo dobře nebo špatně. Na jednu stranu jsem určitě tím musel minimální část toho studia trpět, máte míň času, ale na druhou stranu, tím že jsem měl jakousi vazbu na praxi, tak jsem spoustu té látky chápal lépe, než lidé, kteří žádnou neměli. Kdybych si dneska měl rozvrhnout svůj život od začátku, tak bych to jednoznačně udělal jinak. Nejdřív bych vystudoval bakaláře v zahraničí a pak šel pracovat. Až potom bych zvážil, jestli má pro mě smysl vrátit se ke studiu a udělat si magistra.
Nebylo by těžké, se po zapojení do pracovního procesu vrátit zase ke studentskému životu?
Nemyslím si. Je to o tom, co člověk chce. Pokud někdo opravdu chce, tak to udělá a přestane si hledat důvody, proč to nejde. Protože všechno jde, když se chce.
Text: Markéta Březinová
Foto: Soukromý archiv Petra Hýla
