Jak jste se dostal k tomu, že děláte vizuální efekty? Byl to váš sen?
Jste neúspěšným studentem střední školy, rodiče se za vás stydí, štěstí si o vás neopře ani kolo, a tak si jednoho dne řeknete: „Už toho bylo dost, je čas se s osudem utkat tváří v tvář.“
Jaký to poetický úvod, nemám pravdu? Ale ono to tak nějak ještě před pár lety opravdu bylo.
Kdybych napsal, že mým snem bylo na začátku dělat na Hollywoodských filmech, lhal bych. Chtěl jsem jen trochu uznání od svých nejbližších a uspořádaný život. S postupem času jsem si vybudoval vztah k tomu, co dělám, a přehodnotil své cíle a možnosti.
Děláte na velmi známých a populárních filmech, bylo těžké se takto vypracovat?
Dostat se k nejlepším vždy přináší nějaké oběti. Ukažte mi prstem na někoho, kdo pro svoji cestu za snem nevypotil trochu krve. Jsou to téměř vždy léta práce a nekonečného úsilí. Všichni známe rady typu „Nesmíš se vzdát, jdi si za svým cílem“. A víte co? Ona je to všechno pravda, jen to musíte dokázat aplikovat na vlastní život.
Čím vším jste si v pracovním životě prošel, než jste se dostal k filmům, jako je Iron Man, Avengers nebo Jurský Park?
Brousil jsem písty v továrně na kolečkové židle, sekal zahrady, čistil okapy a skládal měsíce knihy do beden, převážel je z jedné knihovny do druhé. Jako ještě dítě (podle US zákonů) jsem bez znalosti angličtiny, zadlužený po uši odešel studovat Digital Film Academy do New Yorku. Pracoval jsem také rok v Praze pro jednu reklamní agenturu, ale rychle jsem si uvědomil, že tam moje místo není. Postavil jsem si ze sklepa svých rodičů malé studio a zaměřil se na vybudování silného portfolia, které mě rovnou dostane k filmovým zakázkám ve světě. Měl jsem štěstí, že se to těsně před vyčerpáním mých finančních limitů a sil povedlo.
Pokud by se vám to těsně před vyčerpáním financí nepodařilo, co byste dělal?
Snažím se peníze nebrat moc vážně. Jeden den jich máš víc, druhý den méně. Pokud by tenkrát došly, musel bych nasadit montérky a vrátit se k nějaké brigádě. Bylo by smutné nechat ovlivnit své sny něčím, co je při troše snahy pro každé zdravé a mladé ruce dostupné.
Máte někdy klasický pracovní stereotyp, nebo je každý váš den jiný?
Filmy jsou o koordinaci stovek kreativních lidí. Abyste dokázali takový kolos nápadů a názorů uřídit, potřebujete pravidla. A ta s sebou nesou určité stereotypy. Na druhou stranu, pokud vyrábíte něco tak velkého pro lidi, kde osobně přispíváte vlastním talentem, nemůžete svoji práci nazvat stereotypní. Každý den jste někde úplně jinde, než den předchozí. Jednou odcházíte z práce dřív, po druhé už skoro svítá a vy ještě ladíte poslední pixely na obrazovce.
Jak vypadá např. váš klasický den a jak vypadá den, kdy toho máte opravdu nad hlavu?
Ovesné vločky k snídani. První sousto ani nestihnete dožvýkat a už máte na telefonu klienta z US. Díky časovému posunu mezi Singapore a San Franciscem se všechna konverzace s vedením uskutečňuje v určitých časových intervalech. Takže během rána se na vás nahrnou úkoly, které během dne musíte se zbytkem týmu řešit. Den kdy toho mám opravdu nad hlavu? To odcházíte z práce k ránu a všude vidíte jen Iron Many a dinosaury.
Co považujete za svůj největší pracovní úspěch?
Z osobního hlediska je největším úspěchem už jen ten fakt, že jste mě poprosili o tenhle rozhovor, protože to symbolizuje, že jsem šel správným směrem. Z čistě pracovního považuji za největší úspěch dvě nominace našeho týmu na Oscara v kategorii vizuálních efektů za filmy Iron Man 3 a Captain America 2.
Je něco, co na své práci nemáte příliš rád, nebo co by vám nechybělo? Respektive co byste rád odboural?
Odboural bych ranní vstávání a přidal novou příchuť do kafe automatu v kuchyni. Některé dny a týdny jsou opravdu časově náročné. Člověk musí obětovat hodně, ale když sedí každý den v práci do noci, včetně sobot a nedělí dva měsíce v kuse, začne se sám sebe trochu ptát. Kde je zbytek mého života? Je to hodně individuální a záleží, na jak složitém projektu děláte. Zažil jsem už výpadky soustředění, kolapsy některých z kolegů. Stejně tak jsme některé projekty dokončili s předstihem a neuvěřitelně hladce. Záleží na situaci.
Hodně cestujete (Singapur, Kalifornie, ...), co na to vaše rodina, přátelé atd.? Stíháte udržovat i osobní život?
Těžká otázka k zodpovězení. Co je to vlastně ten osobní život? Většina mých kolegů se musela naučit transformovat svůj osobní život na místo, kde žijí. Vzhledem k tomu, že se film industry neustále stěhuje v honbě za lepšími daňovými místy, znamená to hodně nových přátel v lokaci, kde právě žijete, a hodně dalších přátel, které sledujete, jak s vámi stárnou pouze přes sociální sítě nebo Skype.
Co byste si ještě chtěl splnit?
Zapsat se do dějin jako jeden z týmu, který získá Oscara za vizuální efekty.
Co je na vaší práci nejnáročnější?
Stěhování, cestování a nekonečné dny s vaší digitální manželkou. 24palcovým monitorem Dell.
Co byla pro vás největší výzva?
Největší výzvou bezpochyby bylo dostat se ze svého vesnického sklepa – studia, které jsem si vyrobil až k první opravdové filmové zakázce v Londýně na filmu John Carter od Disney. Ze dne na den jsem v podstatě skočil z hraní si na grafika do týmu vedeného legendami z Pixaru. Za tuhle možnost děkuji osudu i lidem, kteří mi v začátcích pomáhali.
Text: Veronika Doskočilová
