Před lety lidi pobláznilo 3D kino. Nadšení sice opadlo, volně přešlo do bolehlavu ze speciálních brýlí, 3D myšlenka zůstala.
Objevily se první 3D tiskárny. Nadšenci si na nich tiskli zmenšeniny sebe sama, figurky oblíbených filmových postav a i zbraně, které k hrůze všech bezpečnostních expertů světa šlo pronést přes bezpečnostní rámy bez sebemenšího zapípání.
3D tisk se ale začal prosazovat i v průmyslu – a to nejen v té jeho estetičtější části, v designu výrobků. Firmy přišly na to, že je leckdy lacinější nechat si prototyp součástky nebo nového výrobku nechat vytisknout, než přeprogramovávat výrobní linky. Bylo to navíc rychlejší a lehce šlo provádět úpravy a změny.
Velkým průkopníkem v této oblasti byla třeba německá firma Hofmann Innovation Group, která si dobře spočítala, že vlastí tisk prototypů se jí vyplatí více než zakázková výroba.
Místo roku den!
Vysoké školy si zatím s nastupujícím 3D průmyslovým tiskem a designem neumí úplně poradit. Ale snaží se! Zvláště v oblasti trojrozměrného průmyslového designu docela drží krok.
3D tisk využívají automobilky a firmy vyrábějící komponenty do automobilů, třeba společnost Faurecia. A například i firma Siemens, která na to šla prakticky a po světě si postavila několik 3D tiskařských center, které jsou schopné dodat součástky prakticky kamkoliv do několika málo dnů.
Poprvé 3D průmyslový tisk použili při opravě obří spalovací turbíny, kde se porouchaly směšovací hořáky. Jedná se o tvarově složitou součást zařízení, a pokud by se vyráběla klasickým obráběním, proces by trval téměř jeden rok. Z 3D tiskárny součástka vyjede za čtyřiadvacet hodin. Mimochodem, součástka putovala k nám, do elektrárny v Brně.
Text: Nela Vejvodová
