„Na mě stres působí odjakživa výrazně. Takže když mě čeká těžká zkouška, špatně jím, nemůžu spát. Je to jediné období v roce, kdy beru prášky na spaní. A sex? Ani náhodou. To je ta poslední věc, na kterou bych pomyslela,“ říká třiadvacetiletá studentka Johana z Olomouce. A dodává, že loni si na konci zkouškového uvědomila, že měsíc s přítelem nespala. Vydržel to.
Sexuologové mají pro partnery vystresovaných jedinců, kteří odmítají v krizovém období sex, jedinou radu: přizpůsobte se. Přesně tak – řešení jakéhokoli nesouladu mezi partnery týkající se frekvence sexu spočívá v tom, že se vyjde vstříc méně náročnému partnerovi.
Dvaadvacetiletý Honza to tak nevidí. Ač se mu k tomu přiznává těžce, zrovna teď se nachází v období, kdy pro něj vrchol erotiky znamená chytit svou holku za ruku. „Ale stejně s ní spím, když ona chce, přestože z toho nic nemám a furt myslím na svůj projekt. Je to divné, ze sexu si pamatuju vždycky jen svoje myšlenky na to, proč se mi pořád nedaří zapojit ten obvod tak, jak potřebuju,“ říká Honza trochu trpce.
Mimochodem, kdyby žil v islámských zemích, byl by jeho postup zřejmě správný. Co správný – jediný zákonný. Podle sexuologa Gustáva Murína je tam totiž sex ošetřen smlouvou a muž se musí své ženě „věnovat“ alespoň jednou týdně. Pokud to nedělá, může ho žena opustit.
Odtud těžko ověříme, nakolik takový zákon v praxi funguje, nicméně minimálně dvaadvacetiletá Jitka svého kluka i kvůli nedostatku sexu opustila. „Povýšili ho v práci a zároveň si dodělával školu. Věčně měl nervy na pochodu a nedalo se s ním už ani mluvit, natož spát. Vyčetla jsem mu ale jen ten sex, o špatné komunikaci se přece jen hůř mluví,“ vypráví studentka politologie. Přítel jí odsekl, ať si teda do postele najde někoho jiného. „Přišlo mi to hrozné, ponižující pro oba dva. Tak jsem si sbalila věci a odešla,“ uzavírá.
Rezignovat na sex kvůli stresu je totiž přece jen trochu kontraproduktivní. Existují triliony výzkumů, podle kterých sex zahání stres. A naopak – absence sexu může být varovným signálem, že se s člověkem děje něco divného. Vždyť i dotazníky na depresi (čímž myslím depresi jako vážnou chorobu, nikoli splíny, které má občas každý) se ptají, nakolik u dotyčného klesla v poslední době chuť k sexu. Je-li to markantní sešup, člověk je o krok blíž depresi.
„Pro mě naopak funguje sex jako odreagování od všeho. Jediný čas, kdy fakt vypnu. Zkouškové s tím vůbec nezamává,“ namítá dvacetiletý Jirka, který studuje technický obor. Bezděky tak vyjadřuje závěr amerických sexuologů z krize ve třicátých letech. Ta nejprve sexuální život chudých Američanů téměř zastavila, poté se však lidé k sexu vrátili coby k jediné radosti, kterou na světě mají. „Vypadá to úplně přirozeně: sex byl šance, jak se na chvíli rozptýlit a zapomenout na starosti za dveřmi ložnice,“ píše novinář Milan Vodička ve své knize o ekonomické krizi Den, kdy došly prachy. A protože není důvod předpokládat, že funkce sexu se od třicátých let minulého století změnila, měl by platit tento závěr i nyní.
Je sex natolik důležitý, aby byl jeho nedostatek důvodem k rozchodu? Je zkouškové to nejvíc stresující období? Zaregistrujte se a diskutujte – nejlepší tři příspěvky dostanou lístky do kina.
Lucie Frydecká, autorka je redaktorkou MF DNES
