Podle jejích slov byl Zéland tím nejlepším místem, kde lze skloubit práci s cestováním. Vízum “working holiday“, které si vyřídili, přesně takový cíl cesty podporuje. Většina Čechů si koupí auto a pak podle sezónních prací projíždí zemí. Olivera s Dušanem si ale chtěli najít stálou práci ve větším městě. Začali hledat v Aucklandu, konkrétně přes inzeráty, internetové stránky, kontraktory (kontraktor – agent, který zprostředkovává práci na různých místech, funguje jako spojka), na blozích, v supermarketech.
Plán na život v Aucklandu ale nevyšel, tak se rozhodli koupit si auto a odjet. Zatím však nevěděli, kde se chtějí usadit. A přesně pro tyto případy existuje tzv. wwoofing, neboli možnost práce na organických farmách, které využili. „Dostanete postel, teplé jídlo výměnou za pár hodin denně a zároveň poznáte opravdový kiwi život. Krmili jsme zvířata, myli okna, pleli záhonky, štípali dříví nebo jsme pomáhali na vinici. Vystřídali jsme několik rodin,“ dodává Olivera. (Kiwi – obyvatel Nového Zélandu slangově) Tímto způsobem projezdili půlku severního ostrova. Nakonec se ale rozhodli přesídlit do hlavního města Jižního ostrova – Christchurch.
„V Christchurch je opravdu snadné najít si práci kvůli zemětřesení, které tu bylo před dvěma lety. Hlavně ve stavebnictví, to jsem ale dělat nechtěla.“ Dušan přes kontraktora dělal více prací, například stěhováka, mlékaře, nakonec pracoval v ocelárně, a Olivera na portále seek.co.nz narazila na restauraci, která po rekonstrukci po zemětřesení nově otevírala.
„Na pohovoru jsme se sešly s Češkou Míšou a nakonec jsme tu práci obě dostaly ještě spolu s několika dalšími cizinci. Předchozí praxe byla velkou výhodou.“ Vydělá si velmi dobré peníze. Dlouhé šichty v sezónách znamenají až 1 100 dolarů za týden. Nyní, když sezóna opadla, je mzda zhruba o polovinu menší. Dvě stě dolarů ale každý týden padne na ubytování. „Obrovskou výhodou práce v restauraci je každodenní oběd a večeře, takže na jídle hodně ušetřím, je tu drahé,“ říká Olivera.
Novozélanďané jsou podle Olivery opravdu pohodoví lidé. V práci jsou ale často líní, proto si Oliveru a její českou kamarádku Míšu jejich španělský zaměstnavatel velmi cení. „Prý nikdo nedře jako my, Češi jsou tu žádaní,“ směje se Olivera.
Na Zélandu ještě plánuje pár měsíců zůstat. „Našla jsem si hodně kamarádů z Jižní Ameriky, u nás v kuchyni jich pracuje více než Zélanďanů.“ Pokud by si jednou měla najít jinou práci, zkusila by pracovat jako malíř pokojů. Zajímavé, že? Přijdou si tu prý na výborné peníze. Ještě chce ale hodně cestovat. „Jižní ostrov jsem už částečně projezdila s kamarádkou, ještě je ale spousta míst, kam se chci podívat, příroda je tu nádherná,“ dodává.
Chcete si najít práci na Novém Zélandu? Zde je jedna rada: „Buďte vytrvalí a dívejte se všude. Do týdne si práci určitě najdete!“
Text: Jana Samšuková
