Na začátek trochu statistiky. Kurzy cizích jazyků dnes navštěvuje každý šestý dospělý Čech, důvodem k dobrovolnému mučení v lavicích je víc než z půlky lepší kariéra. A tak se zdá, že se snažíme dohnat to, co většinu z nás v „pravé“ škole prostě nenaučili. Na základkách i středních se často setkáváme s učiteli bez kvalifikace, kteří byli v zahraničí maximálně při výletu do Drážďan. Ani dnes nemá podle České školní inspekce potřebné vzdělání celá pětina pedagogů! Na druhou stranu se teď jazyky učí v mnohem větší míře: výuku (převážně) angličtiny nabízí už polovina školek, povinně se cizí jazyk (z 99 procent opět angličtina) na základkách vyučuje už od „třetí bé“. Na většině středních dětem přibude němčina, gymply přidávají i francouzštinu a španělštinu. Koneckonců, podle jazykové politiky Evropské unie by se dnes správný občan Unie měl umět domluvit minimálně dvěma světovými jazyky. Co od nás ale chtějí české firmy?
Bez angličtiny na pohovor nelez
Znalost angličtiny je dnes běžným požadavkem celkem u tří čtvrtin pracovních nabídek, v životopisech se k ní ale hlásí jen něco přes půlku uchazečů. Jazyk se paradoxně vyžaduje i u pozic, kde se v praxi ani nevyužije, a tím firmy často přichází o jinak perfektně kompetentní specialisty v oboru. Pochopitelnou nutností je znalost angličtiny naopak ve firmách se zahraniční účastí – anebo přímo u těch zahraničních. Je ale vždy nutné uvědomit si, co od své znalosti jazyka vlastně očekáváme. Výstižný je v tomto případě kariérní článek na ihned.cz, kde podnikatel v personalistice Marek Sedláček tvrdí: „Často slýchám, že kandidát chce hlavně používat v práci angličtinu. Má ji na překladatelské úrovni? Ne? Takže hledá práci, kde užije tuto znalost jazyka pro plnění cílů a úkolů spojených s výkonem příslušné pracovní pozice. Ale která to je, táži se? A kandidát neví. Hlavně jde o tu angličtinu.“
A co takhle větší exotika?
Jazykem, který v poslední době zažívá renesanci, je ruština. Opětovná popularita je logická: rusky se totiž třeba v rámci obchodu domluvíte se všemi státy, které dřív spadaly pod sovětskou sféru vlivu. Stabilně žádaná je taky francouzština, za ní v těsném závěsu boduje italština a španělština. V porovnání s angličtinou a němčinou sice tyto i další „okrajové“ jazyky vyžaduje jen zlomek firem, o to větší šanci ale právě v nich budete mít. Vaše šance budou vysoké například v oblasti cestovního ruchu. Pár měsíců po škole si v téhle sféře našel práci Max, který díky rodině odmala ovládá švédštinu: „Díky ní mě hned vzali jako operátora do cestovní pojišťovny, která měla velkou část klientů ve Švédsku. Jazyk jsem tak používal každodenně.“ I Honza, který vystudoval hebrejštinu, vidí znalost exotického jazyka jako hlavní důvod své úspěšné kariéry u izraelských aerolinek: „Při pohovoru se těžko blýsknete víc, než když mluvíte jazykem země, kde má společnost své hlavní sídlo.“
Opomíjená němčina
Při volbě prvního cizího jazyka není celkově příliš pochyb. Konkurenční výhodou se ale stává až znalost toho dalšího. Pro co se rozhodnout? Jazykovky dnes po angličtině nabízí nejvíc kurzů francouzštiny, až za ní následuje němčina – i přes to, že ji dnes vyžaduje celá pětina zaměstnavatelů. Šprechtit se dnes mladým lidem celkově moc nechce. Jak ale řekl mluvčí Česko-německé hospodářské komory Sebastian Holtgrewe pro týdeník Respekt: „Dobré znalosti němčiny dávají Čechům na pracovním trhu dlouhodobou jistotu, nechápu, proč se tady lidé německy přestávají učit.“ Skvělou příležitost získala díky znalosti němčiny i Simona, která už přes rok pracuje v německé HR společnosti sídlící v Praze. „Když chcete dělat v oblasti byznysu, na druhý jazyk se vás zeptají skoro všude. A němčina je vzhledem k naší ekonomice i poloze téměř jasnou volbou,“ vysvětluje Simona svůj dlouhodobý zájem o jazyk. „Německy mluvím v práci den co den a navíc doučuju studenty. Když jazyk nepoužíváte, nemůžete pak nikde deklarovat jeho skutečnou znalost,“ dodává. Její poznatek není vůbec od věci; je hezké, že jste z cizího jazyka například odmaturovali na jedničku, ale pro jeho skutečné „zkrocení“ je potřeba i v dalších letech ustavičně číst, psát i mluvit.
Rada na závěr
Na závěr dovolte jedno malé klišé, které ale v tomto případě platí dvojnásob: Na studium cizích jazyků – včetně těch, které pro vás doteď byly španělská vesnice – není nikdy pozdě. Nikdy totiž nevíte, kdy se vám jejich znalost bude hodit, i když vaším snem není zrovna dráha překladatele. Jestli chcete uspět na cizím trhu, a to na jakékoli pozici, základní konverzační fráze vám k ní dveře neotevřou. Jako studenti máte pro své zdokonalení nespočet možností, a to nejen v podobě nekonečné nabídky zahraničních studií a stáží. Trefou do černého je třeba i studium celého oboru v cizím jazyce, které u nás nabízí hned několik škol a univerzit. Pyšnit se pak můžete i zahraničním titulem a své vysněné kariéře budete zase o krůček blíž.
Text: Mariana Kopecká
