V srpnu roku 2011 se Nikola šla po práci proběhnout na trasu, kterou v té době běhala každý den. Po krátké chvíli se cítila velmi špatně a rozhodla se otočit a běžet domů. Tam zjistila, že ji píchá v levém prsu, kde také nahmatala bulku. Zrovna se chystala na dvoutýdenní dovolenou. Ještě před ní se zastavila u lékaře, podstoupila vyšetření a o dovolené na to, že by s ní mohlo být něco v nepořádku téměř zapomněla.
Den, kdy si šla pro výsledky, si Nikola vybavuje velmi dobře: "Místo dobré zprávy mi lékařka Mammacentra sdělila "Nikolko, je to špatné, hodně špatné…" Vzpomínám si, že byla velmi překvapená z toho, že nepláču. Já opravdu neplakala, jen mi hlavou běželo, že to určitě musím zvládnout, bude to asi těžké, ale já to zvládnu, musím, vždyť je mi 23 let! Na víc myšlenek jsem neměla čas. Okamžitě mne čekala konzultace na onkologii. Karcinom byl velký a velmi agresivní. Již jsem byla objednaná na různá vyšetření a ani ne do týdne na první chemoterapii. Ani na chvilku jsem si nepřipustila, že bych mohla zemřít. Nejtěžší chvíle nastala, když jsem jela k rodičům, kteří mají pouze mne, sdělit jim, že jsem velmi nemocná, že mám rakovinu."
Na začátku léčby se Nikola snažila zvládat téměř vše jako dřív - chodila do práce, studovala. Kontakt s lidmi jí v té době velice pomáhal. Od začátku se rozhodla mluvit o svém onemocnění a o svých pocitech otevřeně bez jakéhokoliv tabu a tajností. "Doufala jsem, že tímto přístupem mohu pomoci v prevenci a osvětě týkající se tohoto závažného onemocnění. Chtěla jsem poukázat na to, že rakovina prsu se může týkat i mladých dívek a žen," říká Nikola.
"Po celou dobu chemoterapií jsem se snažila chránit své okolí, hlavně své rodiče, a blízké přátele před tím, aby viděli, v jakém stavu se nacházím. Úsměv a radost ze života mne neopustily ani na chvilinku a o to víc jsem se snažila rozdávat svou radost svému okolí. Neříkala jsem si proč zrovna já, nechtěla jsem se litovat. V nejhorších chvílích po chemoterapiích se o mne staral pouze můj přítel a v době, kdy mi bylo trochu lépe a mohla jsem chodit ven, jsem byla zase ta usměvavá holka," pokračuje svůj příběh. "Samozřejmě se můj vzhled rapidně měnil. V průběhu léčby jsem přibrala 30 kg, vypadaly mi nejen všechny vlasy, ale také obočí a řasy, to výraz obličeje změní. Přesto jsem se snažila dělat věci, které mám ráda. Chodili jsme celou dobu s přítelem tančit, chodili jsme na procházky, vídala jsem se s rodinou, přáteli. K Vánocům jsem si přála nové lyže a chvíle, kdy jsem se na ně opravdu postavila před osmou chemoterapií, pro mne byla velmi silná. Byla to doba, kdy jsem již nemohla sama vyjít schody, ale přesto jsem se s pomocí mého partnera dostala na hory a nějakým způsobem třikrát sjela sjezdovku. Najednou jsem opravdu měla radost z toho, že mohu sama vylézt z postele, bez velkých bolestí, že mám sílu obejít dům, že venku svítí sluníčko, že vidím své rodiče, přátele. Od této doby si opravdu umím užít každého okamžiku."
Od začátku léčby byla Nikola rozhodnutá pro to, že si nechá odstranit nemocné prso. "Neuvažovala jsem ani moc o důsledcích, ale hlavně jsem chtěla mít nádor z těla pryč. Před Vánoci jsem byla postavena před další těžké rozhodnutí. Vzhledem k diagnóze, agresivitě nádoru a hlavně mému velmi nízkému věku mi bylo doporučeno zvážit preventivní odstranění i druhého zdravého prsu. Odborníci mi k tomu dali své komentáře, pro i proti, ale rozhodnutí bylo zcela na mně. Do této doby to bylo nejobtížnější rozhodnutí v mém životě. Rozhodla jsem se podstoupit oboustrannou mastektomii prsů."
Bohužel při rozsáhlém chirurgickém zákroku při odstraňování obou prsů a mnoha lymfatických uzlin došlo k pooperační komplikaci - cévní mozkové příhodě. "Probudila jsme se s necitlivou levou rukou, částečně nehybnými prsty na levé noze a brněním v levé tváři. Rozhodla jsem se, že to tak nenechám. Od tohoto okamžiku jsem každou chvíli, co to jen šlo s rukou cvičila.
Po relativně krátké době se mi podařilo ruku téměř rozhýbat. Tvář odezněla sama, noha postupem času a rehabilitací také. S rukou jsem dle slov lékaře a ergoterapeutky dokázala malý zázrak." Dnes již téměř není pareze levé končetiny znát.
"Jsou to tři roky od chvíle, kdy se můj bezstarostný život obrátil vzhůru nohama. Přes všechnu bolest a to zlé, mi rakovina dala příležitost poznat mnoho úžasných lidí, kteří mi pomohli nalézt svou cestu, inspirovali mne a stali se mými skutečnými přáteli. Rozhodla jsem se přidat k pacientské organizaci Bellisy Young and Cancer pod Aliancí žen s rakovinou prsu a začala jsem studovat psychologii. Opět jsem se vrátila ke svému běhání a s ním o tom, že poběžím maraton. V současné době jsem ve svém životě opravdu šťastná, jsem vděčná za každý krásný den života," dokončuje Nikola svůj příběh.
Na území celé České republiky právě probíhá projekt Ministerstava zdravotnictví "Systém podpory prevence vybraných nádorových onemocnění v ČR - SCREENINGOVÉ PROGRAMY". Cílem tohoto projektu je zvýšení návštěvnosti preventivních vyšetření tří nejrozšířenějších nádorových onemocnění v České republice - rakoviny tlustého střeva a konečníku, rakoviny prsu a rakoviny děložního čípku. Součástí projektu je i adresné zvaní lidí z cílových skupin, které jsou těmito třemi typy rakoviny nejvíce ohroženy. Projekt byl zahájen na začátku roku 2014 a potrvá až do 30. 6. 2015. Za tuto dobu stihne osvětová roadshow navštívit celkem 25 měst. Více informací je možné najít na www.bezrakoviny.cz.
Text: Lola Kajtmanová
