Kašli na to!
Zdá se to až příliš jednoduché, ale v jednoduchosti je přeci krása: Není to pro tebe důležité? No tak to nedělej. Ačkoliv si to mnoho z nás neuvědomuje, náš čas je drahý a měli bychom ho využívat co nejefektivněji.
Tím se samozřejmě nemyslí dělat jen to, z čeho máme peníze. Stejně důležité jsou také činnosti, které nás posunou blíže k dlouhodobému cílu, nebo ty prachobyčejné maličkosti, co nám dělají radost. Optimistický a dobře naladěný člověk je totiž v dnešní době spěchu a stresu, kdy je na vás nepříjemná i ta starší paní, kterou v tramvaji pustíte sednout, velmi výrazným fenoménem.
Neboj se říct „ne“
Mnoho lidí má velký problém říct ne. Ve snaze zavděčit se, neurazit nebo prostě jen nevyvolat další otázky, které by snad – nedej Bože – mohly být nepříjemné, se tito lidé dostávají buď do bludného kruhu otroctví pro ostatní, nebo do absolutní izolace. Jedna známá nechtěla jít s kamarádem do kina. Film ji neoslovil, neměla peníze nazbyt a navíc se necítila dobře. Místo toho, aby kamarádovi tyto důvody zavolala, do multiplexu prostě nedorazila a dva týdny mu nebrala telefon. Když pak volala ona, on už jí to nevzal.
Říkat „ne“ s respektem, pokorou a s dobrým odůvodněním, je nezbytnou součástí našeho života. Odlišuje nás to od otroků, kteří ve společných projektech vždycky oddřou tu největší část, kteří nemají nic důležitějšího na práci než hlídat cizí psy a kočky, pokaždé když je někdo požádá, nebo kteří denně zůstávají v práci o spoustu hodin déle než ostatní. Odlišuje nás to rovněž od těch „na-oko-odkývávačů“, kteří nikdy nedorazí na smluvenou schůzku. Říci „ne“ totiž znamená, že jsme upřímní, a že si – stejně jako druhých – vážíme také sami sebe.
Rozděl a plánuj
Poté, co jsme vybrali z hordy úkolů na tento týden jen činnosti, které jsou pro nás důležité (a tedy které chceme a musíme udělat), a zároveň jsme vyškrtali ty úkoly, které na nás bezdůvodně naložili jiní (protože jsme vhodně a slušně řekli „ne“), možná se o nás pořád ještě pokouší mrtvice. Ale paniky není třeba, už tak jsme totiž úspěchu na dohled. Zbývá už jen protlačit to zbývající sítem preferencí.
Úkoly, v nichž jsme dobří, nám zpravidla jdou rychleji než ty ostatní. Stejně tak úkoly, za něž jsme placení, popřípadě, z nichž máme velké osobní zadostiučinění (třeba úspěch ve studiu), mají vyšší prioritu. Zapomínat by se nemělo ani na věci, které budou „hořet“ nejdřív. Při plánování bychom všechny tyto vlastnosti měli zohlednit.
Taktik pro organizaci času je v odborných knihách i na internetu přehršel a každý si z nich může vybrat tu svou. Obecně řečeno: den by měl být rozdělen po osmi hodinách – spánek, práce/studium (psychické zatížení), volný čas/hobby (fyzické zatížení). Jednotlivé úkony v rámci těchto period pak dělíme podle preferencí – od toho, co nám jde (a proto to bude hotovo rychle) a zároveň z toho máme peníze a zadostiučinění, až po to, co nám nejde (a proto to bude trvat nejdéle) a ještě k tomu z toho nemáme žádné peníze a jen malé zadostiučinění.
Pokud jste vizuální typy, v galerii je tabulka od Tomáše Bleši ze serveru mitvsehotovo.cz, která vám může s plánováním dost pomoct. Tak a teď už – ničeho se nebát a šup do práce!
Text: Markéta Paráčková
