V první řadě přestaňte panikařit. V této situaci zdaleka nejste sami. Podobné pochybnosti se honí hlavou každoročně mnoha studentům i absolventům. Způsobeno je to přirozenou nerozhodností člověka a často také nedostatkem informací už na začátku studia. „Jen málo lidí má v těch 19 letech, kdy se rozhodují, jaký obor na vysoké škole dělat, jasnou představu o tom, co to vlastně obnáší,“ říká Markéta Špičáková, studentka VŠE. V průběhu studia se tak může lehce stát, že se očekávání od reality odchylují. „Například ekonomové si často řeknou: Ano, chci jít dělat ekonomickou školu. A obor si vyberou nahodile nebo podle statistik úspěšnosti přijetí. A v průběhu studia zjišťují, že by je zajímalo něco úplně jiného, takže u nich nastává ten konflikt – mám pořád dělat ten obor, který studuji, nebo zkusit něco jiného? A co když to jen teď vypadá zajímavě, ale pak mě to bude taky nudit?“
K různým oborům se také hodí různé osobnosti. Někde jsou potřeba silní vůdci, jinde analytici, kreativci nebo lidé výrazně empatičtí. To se u přijímaček nepozná, u pracovních pohovorů už ovšem ano. Zejména pokud jsou organizovány jako assessment centra, kde se před personalisty neschová vůbec nic.
Superúspěšnost není pro všechny
„V rámci přednášek máme možnost setkat se s lidmi z praxe, ale zpravidla s těmi, co jsou superúspěšní. To je fajn, spoustu se toho dozvíme, ale na druhou stranu to vzbuzuje dojem, že když člověk vystuduje ekonomku, tak bude zákonitě za pár let taky ten úspěšný třicátník v padnoucím obleku, což není vždycky pravda,“ pokračuje Markéta s tím, že samotná image ideálního absolventa může často frustrovat, když jí neodpovídá realita.
A ta se bohužel v poslední době často liší od představ, jelikož absolventů – zejména ekonomických a humanitních oborů – přibývá, a na trhu práce se proto neuplatní všichni tak, jak předpokládali. Přehnaná očekávání ohledně náplně práce, jejího rozsahu a platového ohodnocení pak mohou často vést ke zklamání a k pocitu neúspěchu.
Praxe, to je klíč
Výrazně navrch mají ti absolventi, kteří nelenili a v průběhu studia získali také nějakou praxi. Prospěšné je to ze dvou hlavních důvodů. Reálně si vyzkoušeli, jak vypadá práce v oboru, který studují, a tedy s předstihem zjistili, zda je baví. A k tomu si osvojili velmi silný argument pro personalisty. Mají praxi, tudíž je nebude třeba ve zvýšené míře zaučovat, vědí, co mohou očekávat, co daný byznys obnáší, a jsou správně nastartováni oproti těm, které je nutné školit od píky. Vědí, jak funguje firma zevnitř, a nestráví tak půl roku rozkoukáváním, když zaměstnavatel potřebuje, aby už naplno pracovali.
I když jde o praxi z jiného oboru, než jakému se absolventi chtějí později věnovat, pořád díky ní získají pracovní návyky a skutečnou zodpovědnost. Často se proto vyplácí nepohrdnout ani neplacenou výpomocí nebo stáží, její význam pro budoucí kariéru je totiž nevyčíslitelný.
Podívejte se na portál UNIjobs.cz, jaké stáže a trainee programy firmy nabízejí. Nebo zkuste komplexní program stáží UNI CHANCE.
Text: Markéta Paráčková
