Všichni jsme někdy zažili situaci, kdy nám odrážka v inzerátu, u které byl požadavek alespoň dvouleté praxe, zavřela kariérní dveře přímo před nosem, a znemožnila tak pracovat v našem vysněném oboru. Jinak na tom nebyl ani Honza, který si během studií bankovnictví a pojišťovnictví začal hledat místo, kde by se mohl uchytit. „Už jsem se v té době nějakou dobu díval na různé inzeráty, byl na několika pohovorech a byl jsem značně znechucen představou toho, že jako student nemám vlastně nárok, abych někam nastoupil. Měl jsem asi měsíc před státnicemi, když jsem ve škole po přednášce narazil na časopis STUDENTA, kde byla zmíněna náborová akce Hypocentra. To nejzásadnější, co se mi tenkrát zalíbilo, bylo to, že po mě hned nechtěli praxi v oboru alespoň tři roky,“ říká.
Působivá slova Jiřího Lejnara, ředitele Hypocenter, která si Honza přečetl na webu www.hypocentrum.cz/moje-prilezitost, ho přesvědčilak tomu, že se na pohovor přihlásit musí. Dostavil se tam, a když zjistil, že opravdu nebude muset zakládat celé své rodině a širokému okolí životní pojištění, začal brát tuto nabídku jako možnost, která by nemusela být marná. A nebyla! „Když už jsem si myslel, že se nikdo z Hypocentra neozve a plánoval si poslední letní prázdniny v životě, tak mi najednou volali, že jsem uspěl a mám hned příští týden nastoupit na školení. Tak jsem to vzal,“ popisuje Honza.
Nejsem úředník na bankovní přepážce
Prvotní nervozita, i díky skvělému týmu, brzy opadla, a Honza se tak mohl v plné síle začít věnovat své náplni práce. Ta byla jednoduchá – pomoci zprostředkovat určitou formu úvěru lidem, kteří by si rádi koupili nemovitost, ale nemají k tomu dostatek vlastních financí.
Běžný pracovní den pro mě začíná v devět hodin ráno a je plný schůzek, telefonátů, samozřejmě i nějaké té administrativy a konzultací s týmem. V jedenáct hodin jdeme společně na oběd, to je důležitý středobod dne, a potom jedu až do té doby, dokud nemám vše hotové. Většinou končím kolem páté šesté.“ Honza dodává, že běžných pracovních dnů však příliš nemá, každý je pro něj svým způsobem unikátní.
Zvládnu-li dvojnásobek práce, také si dvakrát tolik vydělám
Čas si organizuje sám a přijde mu to skvělé. Neodškrtává si svých osm povinných šedesátiminutovek, aby mohl jít domů. „Většina lidí je zvyklá, že je odměňována za počet let, který odpracovali v daném zaměstnání, za to, jaké mají vzdělání nebo kolik odpracují hodin. Já si vydělám tolik, kolik udělám práce. Pokud jeden měsíc zvládnu to, co bych měl udělat za dva, tak mám také dvojnásobek peněz, ale pokud nebudu dělat nic, tak si taky nic nevydělám. Je to motivující, a navíc mi to perfektně vyhovuje, protože si mohu určovat tempo, které chci.“
Poznáváme se napříč republikou
Žádný z úvěrů není stejný a každému člověku musí být ušitý přesně na míru. Pokud se něco takového podaří, zvyšuje to Honzovu úspěšnost a sebevědomí do dalších aktivit. Hypocentrum však nepomáhá jen svým zákazníkům. Důležitým bodem jsou také události, které vytváří pro rozvoj vlastních řad. „Každý rok máme vždy centrální konference, kde se nejenom všichni sejdeme, určíme nový směr vývoje firmy, ale také se zase naučíme něco nového a potkáme se s ostatními kolegy i ze vzdálenějších částí republiky. Dále máme i tematicky koncipované teambuildingy. Tento rok jsme byli u Břeclavi ve vinném sklípku, minulý rok tobylo téma Havana, takže doutníky a podobně,“ popisuje Honza společné události.
S novou pozicí nový svět možností
Tenis, koncerty a návštěvy hospůdek jsou činnosti, které k brněnskému týmu Hypocentra zkrátka patří. Příjemná atmosféra a možnost spolehnout se na lidi kolem sebe jsou faktory, které upevňují pocit jistoty a motivují k lepším výkonům. „Začínal jsem jako poradce a teď už jsem se posunul na místo team leadera, takže mám na starosti i svoje podřízené, což znamená více práce, více zodpovědnosti a více problémů, ale to k tomu patří,“ mluví o svém kariérním růstu Honza a dodává, že mu tahle zkušenost otevřela nový svět možností. Ve finančním sektoru je stále spousta věcí, kterése člověk může učit a které mu pomáhají pracovat na jeho osobním rozvoji.
Časová volnost, vzdělání, práce s lidmi a v neposlední řadě finanční ohodnocení podle výkonu jsou věci, které má Honza na své práci nejraději. „Doteď jsem nejvíce pyšný na to, že jsem se dokázal velmi dobře umístit v několika motivačních akcích. Snad přibudou i další vítězství,“ hodnotí Honza svou dosavadní kariéru. „Věřím, že když budu dělat svoji práci dobře, výsledky a úspěch přijdou samy.“
Text: Klára Ludvíková
Foto: oficial
