Dnešní zaměstnavatelé kladou při výběru zaměstnanců daleko větší důraz na osobnostní a povahové rysy kandidátů než na praxi, kterou tito kandidáti mají. Takže už žádné výmluvy typu „nemůžu sehnat práci, protože nemám praxi, a tu nezískám, protože mě bez praxe nikam nevezmou“. Při pohovorech se vaši potenciální šéfové budou naopak snažit zjistit hlavně to, jak dobře zapadnete do týmu, jak budete zvládat stres, jak se umíte vypořádávat s problémy nebo jak rychle se učíte nové věci. Stále častěji také využívají psychometrických testů a assessment center. Dají se tyhle vlastnosti nějak pilovat, ptáte se? A naučí nás to třeba ve škole?
Škola se nesmí stát fabrikou na „lidské zdroje“
Vysoké školy jsou v nevděčné a vlastně tak trochu schizofrenní pozici. „Na jednu stranu je na ně vyvíjen čím dál větší tlak, aby zajišťovaly uplatnitelnost svých absolventů a připravovaly je na úspěšnou kariéru. Na druhé straně k nejzákladnějším akademickým hodnotám patří rozvoj kritického myšlení a lásky k poznání, a pokud se univerzity vzdají těchto základních pilířů vlastní identity, stanou se z nich pouhé fabriky na ‚lidské zdroje‘,“ říká Uwe Brandenburg, mezinárodně uznávaný expert na strategické řízení vysokých škol.
Existuje podle něj ovšem cesta, jak z toho ven – pokud se vysoké školy zaměří na osobnostní rozvoj studentů, „vlk se nažere a koza zůstane celá“. Jinými slovy, akademické hodnoty zůstanou nedotčeny, ale zájmy studentů i zaměstnavatelů budou uspokojeny.
Chtějme víc
Na rozvoj naší osobnosti může mít vliv spousta věcí od rodiny, přes obor a kvalitu našeho studia až po to, zda si při studiu přivyděláváme. Jedna věc ale z letošního evropského výzkumu Erasmus Impact Study vyplývá jasně: zkušenost z dlouhodobého pobytu v zahraničí dokáže člověku změnit život. Lidé z různých zemí totiž přemýšlí o stejných věcech totálně rozdílně, a to je vždy obohacující.
Studie se například ptala studentů, kteří v cizině studovali, jestli se zlepšili. Více než 80 % z nich odpovědělo, že ano, ale data ukázala, že doopravdy se zlepšilo jen 52 %. Je otázka, co ten zbytek. Uwe Brandeburg, který mezinárodní konsorcium stojící za výzkumem vedl, říká, že „univerzity si už dávno zvykly předpokládat, že studium je pro studenty a priori dobré a formuje jejich osobnost vždy pozitivním způsobem. Teprve v posledních letech špičkové světové univerzity zavádějí nástroje, které jim umožní získat i tvrdá data.“ Konečně se tedy nemusíme spoléhat jen na dojmy. Proč by ale mělo zajímat nějaké měření nás jako studenty? Naše osobnost, její nedostatky a přednosti, i to, jak se mění, má přímý vztah ke kariérnímu úspěchu. Takže pokud to chceme v životě opravdu „někam dotáhnout“, musíme se probudit a chtít od své školy vědět fakta. Čím větší tlak studenti udělají, tím dřív se měření rozšíří také na českých univerzitách a tím dřív budeme vědět, na čem jsme. Protože když nevíme, v čem přesně máme mezery, jak na nich můžeme pracovat?
Text: Markéta Henzlová
