V červnu 1958 se na střeše jedné z budov Cambridgeské univerzity objevilo auto. Zničehonic. Jen tak. Nikdo nevěděl, jak se tam dostalo, kdy se tam dostalo a kdo je za to zodpovědný. Záhada obletěla svět a policisté a hasiči si skoro týden lámali hlavy nad tím, jak vozidlo zase sundat. Nakonec to vzdali, veterána ze třicátých let na střeše rozebrali na kousíčky, a teprve ty pak snesli. Uběhlo padesát let, než ti, kteří měli celý vtípek na svědomí, konečně promluvili.
Skupinka dnes už pánů v letech se sešla na školním srazu po 50 letech (v roce 2008) a konečně odhalila, jak že vlastně auto tehdy na střeše přistálo. Mozkem celé akce byl Peter Davey, kterému střecha jedné z univerzitních budov, jmenovitě Senate House, na kterou se ze svého pokoje denně díval, připadala příliš holá a nevyužitá. Řekl si, že auto by tam vypadalo dobře, naverboval 11 pomocníků a – jakožto student inženýrství – vymyslel na tu dobu docela inovativní systém kladek, tyčí a železných lan.
Davey byl i stratég – auto na místní parkoviště přivezl o několik dní dříve, aby jeho vjezd do areálu nebyl v danou noc slyšet, a polepil ho plakáty poutajícími na blížící se školní akci, aby nijak nebudilo pozornost. Záměrně pak pro svůj žertík vybral období slavných veslařských závodů, kdy se po nocích po campusu pohybovali jen podroušení veslaři, a k tomu ještě zaúkoloval pár sličných kolegyň studentek, aby jakéhokoliv případné vetřelce okamžitě rozptýlily krátkými sukněmi.
Rozednilo se, na střeše Senate House stálo auto a nikdo z pomazaných cambridgeských hlav nevěděl, jak se to stalo. Jediný tehdejší děkan Hugh Montefiore měl podezření. Poslal pánům na kolej obdivnou láhev šampaňského a veřejně dál tvrdil, že nic neví.
Všichni žertéři dosáhli v životě velkých úspěchů a stali se významnými patrony univerzity. Jeden z nich zemřel, dva žijí v zahraničí. A všichni se shodují – kéž by tam to auto stálo pořád!
Text: Markéta Paráčková
Foto: dailymail.co.uk, wikipedia.org
