Je to tak jednoduché. Stačí udělat fotku, trochu ji upravit, dát na ni filtr a pak už jen čekat a hádat, kolik kouzelných lajků nasbíráme tentokrát. Starší generace to často označuje za technologický narcismus, pro nás je to běžný postup. Když se fotka líbí, přichází pocit spokojenosti. Co se ale stává, když ji neocení dostatečný počet „přátel“? A jak sociální sítě obecně ovlivňují naše vnímání vlastního já?
Ošklivky a vyžlouni
Zamýšlela se nad tím už celá řada vědců. Podle studie britské Sheffield University například doba strávená na sociálních sítích koresponduje s tím, jak šťastný nebo nešťastný se člověk cítí. V přímé úměře k neštěstí. Podle nedávná studie britské instituce Royal Society for Public Health s názvem #StatusofMind pak mohou sociální sítě jako Instagram, Facebook i Snapchat mít dokonce negativní vliv na duševní zdraví uživatelů – mluvíme teď o nedostatečném sebeurčení, nízkém sebevědomí a o úzkostech a depresích.
Ze studie vyplývá, že nejvíce negativní vliv na mentální stav má Instagram, a to především na mladé ženy a dívky. Instagram je totiž prý nejčastěji vede k tomu, aby samy sebe porovnávaly s nereálnými fotografiemi celebrit, modelek a blogerek. Ty, navzdory tomu, že se obecně dost dobře ví, že jsou všemožně upravovány a korigovány, vedou ženy k pocitu méněcennosti a ke všem dílčím a dalším problémům s ním spjatým. Ideály krásy tu byly vždycky, ale nikdy předtím nám je nikdo tak drasticky „nerval“ do chřtánu jako dnešní svět Instagramu. A věřte, že v záplavě fotek „nabombených“ svalovců, co se na selfíčkách z posilovny chlubí, kolik desítek kil dneska zvedli na bench, se to netýká ani zdaleka jen žen. Jak ukázala americká studie Match singles in America se 51 % singles v důsledku využívání sociálních sítí začalo více zabývat vlastním vzhledem. I tento průzkum rovněž ukázal, že čím více uživatelé porovnávají svůj profil s ostatními, tím větší mají tendence trpět depresemi.
Osamělí divnousové
Určitě už se k vám také dostalo, že mladí lidé permanentně připojení k síti mívají problémy s reálnými vztahy a s komunikací tváří v tvář. Najednou stojí před někým z masa a kostí a nevědí, co dělat, protože není čas promyslet si odpověď, opravit ji, upravit, zdokonalit, kompletně ji přepsat, anebo vůbec neodpovědět, což je on-line taky možnost. Jsou tu dvě vteřiny na reakci a té oni prostě nejsou schopní. Neumějí navazovat reálná přátelství, tak jsou raději sami zalezlí u monitorů, cpou se nezdravým jídlem a vyměňují si emotikony se svými on-line známostmi, které nikdy nepotkají.
Tady pojďme vzít zpátečku
Ve třicátých letech se rodiče děsili strašlivého vlivu, který na jejich děti mělo rádio. V osmdesátých se pak děsili walkmanů, které nutily jejich děti zmítat se v orgasmických rytmech (vyjádřeno slovy filosofa Allana Blooma). Dnes se bojí antisociálního internetu, kde svého partnera v komunikaci nevidíte a občas ani neznáte. Jenomže stejně jako našim dědečkům a babičkám nevymylo mozek rádio a z našich rodičů neudělal walkman sexuální predátory, ani nás život na síti neredukuje na asociální divnousy.
Hlubší a delší přátelství
Podle výzkumu amerického think-tanku Pew Research Centre jedna forma socializace (on-line) tu druhou (osobní) nenahrazuje. Naopak, rozšiřuje ji, což potvrzuje i Oxfordský internetový institut. Možnost bavit se s přáteli on-line a psát si zprávy, i když na sebe nemáme čas osobně, podle výzkumníků naopak přátelství posiluje a upevňuje, a to i na velké vzdálenosti – většina z nás má toho někoho, koho jsme potkali v zahraničí, ať už na dovolené, nebo na Erasmu, s kým si pořád ještě sem tam napíše na Facebooku, vymění si s ním pár fotek, přání k narozeninám a sem tam se i domluví na pár dalších vzájemných návštěvách. Bez internetu by takováto distantní přátelství nebyla možná.
A nemluvíme jenom o přátelství na dálku. Na sítích snadněji nacházíme podobně smýšlející duše a aktivita ve virtuálním světě v nás vyvolává pocit, že někam patříme, že jsme něčeho součástí. Ten samý výzkum britské Sheffield University, který tvrdí, že jsme tím nešťastnější, čím častěji jsme na sociálních sítích, také pojednává o tom, že sociální sítě pomáhají lépe ukotvit a pozitivněji prožívat přátelství obecně. Podle studie americké North Florida University navíc chatování přes aplikace, jako jsou Facebook Messenger nebo WhatsApp, dokonce zvyšuje úroveň empatie. Lidé (zejména mladí) komunikující přes tyto appky si prý daleko více rozšiřují perspektivy a častěji procvičují empatické reakce, což přispívá k tomu, že se v nich vyjadřování empatie stává zvykem. Rétorika o člověku, kterého technologie odstřihávají od reálného prožívání, je proto v tomto smyslu zcela zcestná. Nemluvě ani o tom, že čím jsme starší, tím náš zájem o sociální sítě postupně opadá, zatímco reálné interakce s okolím přetrvávají a nabývají na síle.
Více čteme, více tvoříme
Co nám taky internet a s ním spjatý životní styl přinesl, je to, že více čteme. Možná ne knížky, jak si někteří knihkupci stěžují, ale více slov, více řádek a více článků určitě. A jakkoli nám budou říkat, že mladá generace vůbec nečte a jen kouká na videa, nic to nezmění na tom, že to tak není. Kromě čtení ovlivňuje on-line svět i kreativitu. Cokoliv vytvoříte, totiž už netvoříte do šuplíku, ale můžete to rozšířit na Facebook nebo můžete psát blog. Zatímco dříve jste museli být spisovatel, novinář nebo významná osobnost, aby se vaše nápady dostaly k většímu počtu lidí, dnes můžete publikovat pro celý svět s minimálními náklady. Studie navíc ukazují, že když píšete pro cizí lidi, dáváte si víc záležet, nutíte se do lepších výkonů a tvoříte mnohem zajímavější a podnětnější obsah. Vzhledem k tomu, že to většinou neděláte pro výdělek, ale prostě jen ze zájmu, také to ve vás posiluje smysl pro dobrovolnictví.
A nakonec i ten Instagram může být zdraví prospěšný, jak tvrdí výzkumníci z Birminghamské univerzity, kteří zjistili, že mediální obsah na sociálních sítích propagující zdravý životní styl pozitivně ovlivňuje své příjemce při výběru stravy. Autoři studie jsou tedy přesvědčeni, že kampaně za zdravý životní styl na sociálních sítích mají na uživatele dobrý vliv. Stejně tak již zmíněný #StatusofMind ukazuje, že přestože Instagram má negativní vliv na vnímání vlastního těla, zároveň mnoha uživatelům přináší pocit spokojenosti prostřednictvím sebevyjádření a vytváření vlastní identity. Nic tedy, jak vidíte, není jenom černé.
Většina výzkumníků se nicméně shoduje na tom, že čím častěji na sítích jsme, tím silněji nás ovlivňují, ať v pozitivním slova smyslu, nebo v tom negativním. Proto pokud vás deprimuje, že se kamarádka s perfektním tělem sluní v bikinách na bílém písku v Karibiku, zatímco vy doma v otrhaných teplákách plejete záhon brambor, není nic jednoduššího než všechny ty internety na chvíli vypnout. Uvidíte, že se vůbec, ale fakt vůbec nic nestane.
Text: Marijana Šutová a Saša Nezhybová
Foto: Unsplash
