Tomáš Rašner (ředitel vydavatelství)
1.) V roce 2009 jsem si skutečně uvědomil, jak nesmírně přínosné je studium, nebo dlouhodobý pobyt v zahraničí. Tímto ovšem nemyslím známá klišé, jako jsou - naučit se jazyk, navštívit významné místa a památky z turistických průvodců apod. Tyto věci jsou jistě přínosné, ale můj hlavní poznatek se týkal opravdového pochopení místní kultury a nasátí jejich moudrosti. Člověk potom získá dost jiný pohled na dění kolem sebe a obzvlášť na našem českém, často žabo-myším trhu.
2.) Na spoustu nových zážitků a vzrušujících dnů. Myslím, že o ně letos nebude nouze :).
Lucka Frydecká (editorka, studentský život, vztahy)
1. Po letech tápání jsem si uvědomila, že opravdu chci dostudovat. Ještě důležitější byl ten rok v osobní rovině - kamarádka řešila nehezké strašáky z dětství, kamarád absolvoval těžkou operaci, která mu snad prodlouží život. Poučné to bylo - dobrému konci předcházela bezmoc a beznaděj, které bylo třeba překonat.
2. Nečekám nic mimořádného, doufám jen, že nic z toho, co se v minulém roce dobře rozjelo, nezaškobrtne.
Eva Samšuková (kultura)
1.) Uplynulý rok ke mně byl na zážitky opravdu štědrý. Největší dojem na mě ale udělalo město New York. A právě letmé, čtrnáctidenní poznání tohoto amerického „městského“ ostrova mi přineslo něco, co by se snad dalo pojmenovat jako zkušenost. V New Yorku žije celý svět – každá kultura, každý názor, postoj a životní styl tu má své zastoupení. A všechno společně vytváří živoucí barevný a kořeněný obraz tolerance a podpory. Lidé v něm nebojují – užívají si ho. Nemůžu být naivní, abych snila o podobném soužití lidí po celém světě nebo aspoň u nás v republice. Ale mohu si vytvořit svoji realitu, kterou inspiruje to, co jsem zažila Tam.
2.) Jsem zvědavá, jak rok 2010 proběhne. Zrovna začíná zkouškové období, které mi s hrůzou připomíná, že na konci letního semestru přijde ta velká událost na dvě písmena – Bc. Těším se na to nepředstavitelné, co se stane po Tom.
Míša Raková (školy, politika)
1.) Moje největší zkušenost z minulého roku je pracovní – dostala jsem možnost jet točit svojí první reportáž z terénu. Shodou okolností to byla autonehoda – 1 mrtvý, několik zraněných včetně malého dítěte. Naštěstí jsme se dostali na místo až poté, co odejely sanitky a mrtvý už ležel pod černým igelitem. Největší výzva pro mě bylo nepodlehnout té otřesné situaci a dělat svojí práci.
2.) Tento rok je ve znamení několika voleb. Sice to pro mě znamená spoustu práce navíc, ale věřím, že zrovna v této situaci, ve které jsme, jsou pro nás pro všechny velmi důležité. Jsem zvědavá, jak dopadnou. Doufám, že dobře.
Ondřej Chovanec (studentský život)
1. Nikdy nedopusťte, aby váš boss byla čtyřicetiletá Němka s postavou průměrně vzrostlého zápasníka. To se mi podařilo v létě na brigádě ve Španělsku a byl to horor. Rodině moc času nevěnovala (vzhledem k tomu, že žádnou neměla), zato terorizovala celý personál.
2. Především na to, že konečně dodělám školu a zbavím se tak jednoho velkého závazku. Budu pak moci vyrazit někam do zahraničí na delší dobu.
Pavel Prchal (společnost, politika)
1.) Nejpodnětnější byl pro mne rozhovor se studentem ČVUT, kterému se během jeho studia na Stavební Fakultě povedlo postavit školu v Himalájích v rámci rozvojové pomoci Indii. Díky němu jsem opět začal věřit ve frázi, že nic není nemožné.
2.) Nemůžu tedy úplně říci, že bych se těšil, ale velice se koukám dopředu na blížící se volby. Myslím, že tento rok bude klíčový z hlediska politického směřování naší země a jelikož z nynější politické scény nejsem příliš nadšený (věřím, že mnoho studentů by použilo ještě ostřejší slova), pořád tajně doufám, že se objeví nová nadějná strana s mladými neokoukanými lidmi na kandidátce. Generace politiků, po které národ hází vajíčky a kameny, pro mne totiž už není zajímavá, už kvůli její neschopnosti mezi sebou vůbec komunikovat. Mládí vpřed!
Josef Šachta (ořezávač obrázků, šéfredaktor)
1. Když si vezmu těch 5 událostí, které jsme vyhodnotili jako nejdůležitější studentské události roku 2009, tak mi z toho vychází jednoznačné poznání, že studenti mají chuť zase ovlivňovat věci kolem sebe. A mám dojem, že k těmto choutkám jim dost pomáhá fenomén Facebook. Málokdo by asi dnes vylezl ve vestibulu své školy na krabici od banánů a začal vykřikovat revoluční hesla. Zato do rámečku komentář, status či název skupiny se vyjádřit nebojíme (i když to není anonymní). To je pro mě zajímavá zkušenost z roku, u něhož jsem jinak docela rád, že už je pryč.
2. Jako každý rok se těším na to, že rok 2010 bude naprosto nejlepším v mém životě. Těším se na zimní olympiádu, na níž vyhrajeme tři zlaté medaile (po sobotě už není pochyb), na Marcelu Augustovou ve volebním studiu, na jaro a léto a na všechna příjemná překvapení.
Petr Švihel (reportáže)
1. Skok ze skály do jezírka. Ten pocit rozeběhnout se, odlepit se od země a chvilku letět, než si grafitace všimne, že se jí zase jedno pako snaží ošálit a vcucne ho zpátky k sobě. Úžasné! Celý život v pár vteřinách. A vždycky jsem si myslel, že do té vody člověk zapadne hlouběji.
2. Vůbec nemám pomětí. Nechám se překvapit, ale kdyby mi vyšel můj sen, že si nasbírám vlastní rooibos, tak by to bylo skvělé. Ale mám pocit, že rok 2009 patřil mě a rok 2010 bude patřit mým blízkým. Nemůžu mít každý rok pro sebe.
fotografie: Marie Bauerová
