Za týden křtíte desku, už teď ji ale na Facebooku nabízíte zdarma. Jak menší kapely, které navíc často vznikají už jako studentské, tento trend financují?
Někomu se občas podaří najít sponzora, ale ti ostatní musí našetřit a složit se v kapele. A to byl i náš případ.
Nejde jen o peníze, kapela zabere dost času. Vy jste si spočítali, že jen přípravy na vaše nynější album zabrali nejméně tři sta hodin, což jsou tři roky pravidelných zkoušek. Co tě na muzice tolik baví?
Nejvíc asi ten proces, kdy vzniká něco nového. Mám v hlavě písničku, pak jí přinesu klukům a nakonec je z toho třeba něco úplně jiného.
Jak to bylo s deskou Meziměsto? Když jí člověk poslouchá – má jasné jednotící téma. Určili jste si to tak předem?
Písničky vznikaly v celkem sevřeném období posledních tří let a to období zřejmě přineslo to téma. Jednotící koncept jsme pak ale ještě záměrně více posilovali ve studiu. Vkládali jsme například mezi skladby různé samply.
Když zmiňuješ nahrávání – obecná představa je, že to je velká party. Bylo to tak i u vás?
Nahrávání je především velká dřina. Musíte tam přijít s jasným konceptem a vydat ze sebe v co nejkratším možném čase to nejlepší a nám se to doufám nakonec povedlo.
Ten koncept je v případě Meziměsta dost netypický. Alternativní rock doplňují východní lidové nástroje či zpěv mnichů, který sis nahrál při půlročním pobytu v Indonésii. Věděl si, že to takhle šikovně využiješ?
Tehdy jsem vůbec nevěděl, jestli bude naše kapela dál existovat. Nahrával jsem to jako rozhlasový dokument, ale nakonec to vyšlo takhle a myslím, že to dává smysl. Řadu písniček jsem v Indonésii psal.
Teď se budete znovu soustředit hlavně na živé koncerty, s kým byste si rádi zahráli?
Když jsme plánovali křest, který bude 31. října v Chapeau Rouge, oslovovali jsme řadu kapel – třeba Please The Trees nebo The Prostitutes – nějak jsme se ale termínově neshodli, tak doufám, že se to podaří během zimy nebo na jaře. Rádi ale hrajeme i s kapelami kamarádů – tedy třeba s Kurvou od vedle nebo s Dubnem v Pešti. Znám jejich příběhy, pozoruji jejich vývoj, sám je rád poslouchám.
Na Bandzone je asi třicet tisíc kapel, upozornit na sebe je opravdu těžké, není to až trochu depresivní?
Je to proměna doby. Před dvaceti, třiceti lety byl problém kapelu postavit, vybavit a sehnat místo, kde si zahrajete. Naopak dneska tohle všechno zvládnete snadno, pak se ale potýkáte s tím, jak tam dostat lidi. Těm totiž dneska hudba spíš vadí. V hospodách, kam se chodí jen na pivo, je vždycky více lidí, než v hospodách, kde se i hraje. My se ale nenecháváme odradit a na tomhle odkazu nabízíme CD Meziměsto zdarma do sluchátek.
Text: Michaela Mužíková
