Problém technických oborů je ten, že jsou velmi specificky a úzce zaměřené. Proto už pouze znalosti, které nejsou typické pro většinu národa, jedince určitým způsobem deformují. Pak se běžně stává, že rozhovor podobně „deformovaných“ lidí se stává absolutně nesrozumitelným pro ostatní a často se technikům poněkud hůře hledá společné téma k hovoru, pokud se baví s úplně odlišnou osobou. Studenti elektrotechniky například žijí ve svém světě obvodů, studenti informatiky jsou přikováni k počítačům, stavaři chodí na ulicích s hlavou nahoru s pohledem upřeným na stavby a jaderní fyzici se baví zvláštními vtipy typu „nechť je epsilon záporné“. Vítejte ve světě techniků.
„Myslím, že s techniky je větší sranda. Nezatěžují se například nějakým filozofováním o životě a spíš stojí nohama pevně na zemi,“ řekla nám studentka, která má zkušenosti s technickými i humanistickými obory. O technicích panuje stereotyp, že to nejsou praktičtí lidé a že žijí s hlavou v jiných světech. Pravda je to jen částečná. Naopak, už jen studium technického oboru, který není příliš snadnou záležitostí, dokládá praktičnost dotyčného. Podle časopisu Reflex dnes velké množství mladých míří na ekonomické, právnické nebo humanistické obory, i když pracovních pozic v těchto oborech je omezeně. Poptávka pracovního trhu po technicích ale stále není nasycena a díky ní absolventi technických škol vedou tabulku průměrných nástupních platů. Podobnou situaci reflektuje i velmi populární vtip mezi studenty pražské techniky: „Víte, proč studenti ČVUT nemají jarní prázdniny? Protože by si při nich udělali ekonomku.“
Nejkontroverznější komunitou na technických univerzitách však stále zůstávají studenti informatiky a elektrotechniky. Právě o nich existuje snad největší množství stereotypů, z nichž už je valná část nepravdivých. „Některé jedince by k nám na fakultu mohli přijímat jen podle fotky,“ řekl nám bývalý doktorant FELu (Fakulta elektrotechnická ČVUT). Reagoval na to, že někteří jedinci jsou schopni naprosto zanedbávat svůj vzhled a někdy i hygienu a trávit celé noci hraním počítačových her. Prakticky téměř výhradně mužské prostředí fakulty dotyčné k určité módní sebereflexi ani nenutí. Musí se však podotknout, že se trend techniky, jakožto mužského oboru, rapidně mění a nárůst studentek technických oborů je značný. Stereotyp o údajné ženské netechničnosti začíná proto ztrácet na síle.
Být technikem má zkrátka své výhody a mnohdy značné benefity, každopádně s pohledem ostatních lidí je to už horší. „Já například, když se v klubu bavím s holkou, tak nikdy nesmím říct, že jsem programátor. Tím by naše konverzace skončila. Říkám radši, že jsem architekt, to už zní mnohem lépe,“ říká člen programátorského týmu Studenta.cz. Zkrátka bojovat se stereotypy je občas boj s větrnými mlýny a někdy se vyplatí svoji technickou hlavu zatajit. Je to trošku smutné, nemyslíte? Jaké jsou vaše oblíbené stereotypy o studentech techniky?
Pavel Prchal – autor je studentem Fakulty stavební ČVUT
