Sladký domove!
Strávit vrchol Vánoc v podobě štědrovečerní večeře doma se svými nejbližšími nemusí být špatné. Pokud jste se ovšem nenarodili do rodiny, která šílí. Což v praxi znamená se ráno na Štědrý den probudit ne v jedenáct hodin za zvuku rolniček, ale už v osm burácejícím hlasem vysavače, který mlátí do nohou vaší postele. Za vysacačem stojí rodinný příslušník předávající vám s otráveným pohledem vysavačovou hubici jako žezlo tohoto dne. Celý den se musíte postit kvůli zlatému praseti, které nakonec asi uvidíte – před večeří už totiž bude vyjadřovat halucinogenní tužby vašeho vyhladovělého žaludku. Pokud vše dobře dopadne a v rozkrojeném jablku najdete hvězdičku, možná se večer neopaříte olovem, ani se nespálíte o plovoucí ořechové lodičky. Před mladšími členy rodiny budete napjatě hledat na obloze Ježíška, přežijete údiv nad cinkáním zvonku, které se místo tradičních zvuků ozývá z toalety, kam si před chvíli nutně musela odběhnout maminka. Ale pak už na vás čeká štědrovečerně prostřený stůl. Nevěřím, že by vám někdo pod tlakem nutil kapra, pokud vám nechutná. A po večeři cukroví a rozbalování dárků. Když nedostanete ponožky, jako vždy, mohou být překvapení pod stromečkem velmi příjemná. A co je hezčího, než vidět své bližní radovat se z dárků od vás, které jste sehnali den předem při vánočním stres-běhu mezi výlohami vašeho města?
Hospůdko rozmilá!
Co můžete udělat jinak? Změnit od základu celý den, narušit zaběhnuté vánoční stereotypy. Ráno v klidu vstát do celoročního bordýlku, k snídani se naládovat chlebem se šunkou, k obědu si dát místo zlatého normální živočišné vepřo knedlo zelo a přes den se věnovat nevánočním činnostem – takže rozhodně ne uklízení nebo nakupování. A když se blíží přibližně šestá hodina večerní, je čas nazout si pořádně teplé škorně a vyrazit s nimi do křupavého sněhu, který někomu jinému možná přijde vánoční. Začíná cesta s jediným cílem – ožrat se pod obraz (nebo pod stromeček). Mám pár kamarádů, kteří každoročně podstupují štědrovečerní „tour“ po hospodách ve svém městě. Této cestě většinou předchází spořádaná večeře ještě v kruhu rodinném, z kterého ovšem ti dva prchají hned, jak je to možné. Nikdy si snad neudělali ostudu tím, že by pod vlivem alkoholu měli potřebu rozbalit naplno své hlasivky na půlnoční mši, zároveň ale neudělali radost ani svým rodičům. Jeden z nich totiž během večerního popíjení zelené (barva jako stromeček) řádil ve sněhu před hospodou, kopice bílé sněhové hmoty ale obsahovaly také hmotu černou a tvrdou – kamení. A o tohle kamení si ten chlapec rozsekl hlavu. Doma pak, při hledání vlastní postele, označkoval svůj revír krví. Skutečně netradiční zakončení Štědrého dne, stejně jako případ druhého kamaráda, který se po odchodu z domova 24. prosince vrátil domu až 25. před polednem, ještě v notně podroušeném stavu. Těm dvěma asi nebylo v dalších dnech moc dobře, na druhou stranu se mají celý nový rok čemu smát a na tehdejší Vánoce skutečně nezapomenou.
Zeptali jsme se i dvou pražských studentů, jestli je podle nich lepší strávit Štědrý večer doma večeří s rodinou a rozbalováním dárků pod stromečkem nebo jít s kamarády zapařit do hospody k pivu a klobáse?
Jan Beneš, 23, VŠE, Fakulta informatiky a statistiky, Informatika
Nejlepším řešením je ROZHODNĚ svátečně povečeřet v rodinném kruhu, hezky rozbalit všechny ty úžasné dárky, kterým jste se ještě týden předtím pošklebovali ve výloze toho příšerného obchodu v centru vašeho města a poté, místo vánoční mše, jít hezky relaxovat do hospody s kamarády. Já Štědrý den vždy trávil tradičně s rodinou. Přes den zdobení stromečku a procházka po městě. Večer slavnostní večeře obsahující rybí polévku, řízek s bramborovým salátem a poté již ono oblíbené rozbalování dárků. Určitě si nemyslím, že moje varianta Vánoc je lepší než ostatní, jen je to prostě a jednoduše moje varianta, která mi v dětství přinášela tolik radosti a nadšení. Líbí se mi na tom ten stereotyp, díky kterému můžu přes Štědrý den v klidu relaxovat s vědomím, že mě nic ošklivého nepřekvapí. Myslím, že až/jestli založím vlastní rodinu, tak si najdeme vlastní stereotyp oslavy Štědrého dne, který bude vyhovovat jak mně, tak mojí ženě a dětem.
Kristýna Kubáčová, 23, Univerzita Karlova v Praze, Fakulta humanitních studií, Studium humanitní vzdělanosti
Štědrý večer je podle mě v naší společnosti vnímán jako jeden z nejdůležitějších svátků. Osobně jsem pro to, strávit ho spíše poklidně a komorně – sváteční večeře, rozbalování dárků, procházka, popovídání si u vína. Myslím ale, že nejnutnější je strávit Štědrý večer s lidmi, s kterými si člověk rozumí, má je rád, má si s nimi o čem popovídat a necítí se mezi nimi osamocen – což nemusí být vždy nutně rodina (příbuzní). Na Štědrý den zůstávám doma, pomáhám s přípravami a hlavně s hlídáním svých třech malých sourozenců. Večeříme již kolem páté, aby měly děti dost času na to, aby si užily dárky a pohádky v televizi. Je radost vidět jejich radost z nových hraček, zvlášť když ještě věří na Ježíška. Poté, co se atmosféra uklidní, mívám však, hlavně v posledních letech, melancholickou náladu, protože bych nejraději strávila alespoň zbytek večera se svým přítelem, který také ještě tráví Štědrý večer s rodiči. Doufám, že si brzy budeme užívat Vánoce ve dvou, byla by to pro mě ta nejlepší varianta.Tolik slavnostní a výjimečný večer, kdy člověk touží po porozumění a pocitu sounáležitosti, bychom zkrátka měli strávit s tím, kdo je nám nejbližší. Když jsme byli malí, byli to nejčastěji naši rodiče. Pro dospělého to bývá partner. Nebo pokud je někdo single, je určitě příjemné sejít se s přáteli. Jedině pokud se lidí cítí tak, že patří jeden k druhému a mohou pro sebe navzájem udělat něco pěkného, nejen tak, že si předají dárky, o které si ten druhý „napsal Ježíškovi“, bývá podle mě naplněn význam Štědrého večera. Budu se snažit nikoho z příbuzných a přátel nevynechat a navštívit je třeba před Štědrým dnem nebo mezi svátky, ale do budoucna chci dbát na to, abych 24. 12. večer byla s tím (s těmi) nejbližším(i).
Jak slavíte Vánoce vy? Myslíte si, že je lepší být o Vánocích – přímo na Štědrý den – doma s kaprem a dárky nebo pít v hospodě pivo a zelenou? Co je podle vás hezčím zážitkem?
Eva Samšuková, foto: Tereza Hofbauerová
