Proč jste se rozhodli vytvořit iniciativu věnující se právě podpoře dárcovství kostní dřeně?
To, že jsme si vybrali zrovna problematiku dárcovství, byla jen shoda náhod. Prvním krokem bylo, že jsme si minulý rok v létě tři kamarádi a spolužáci z fakulty řekli, že bychom se poslední rok studia chtěli podílet na nějakém neziskovém projektu. Jen tak. Protože ještě máme čas, energii a nadšení. O pár týdnů později jsem v redakci, kde jsem pracovala, narazila na článek o kritickém počtu lidí v českých registrech dárců. Napadlo mě, že by bylo fajn oslovit kamarády a vstoupit do registru. Když jsem o nápadu řekla ostatním, přijali ho s nadšením a hned začali vymýšlet, jak kampaň rozšíříme minimálně na celou Prahu. Tím vznikl projekt Na dřeň.
Můžete projekt, který na vaší škole pomáháte realizovat, blíže představit?
Cílem je rozšířit řady registru dárců kostní dřeně a zbavit odběr stigmatu nepřekonatelné bolesti. Ve skutečnosti je to jen pověra. Odběr je sice náročný, ale vše se děje v celkové narkóze, člověk nic necítí. Případně může za jistých podmínek podstoupit odběr krvetvorných buněk, které se pouze odfiltrují z krve. Nic, co by mladý a zdravý člověk nezvládl. Lidé se také bojí, že je odběr dřeně čeká hned při registraci, ale ve skutečnosti je čeká jen běžný odběr krve. Naše kampaň se jmenuje "Květen - měsíc dárců kostní dřeně". Po čtyři týdny se v ulicích Prahy budou objevovat plakáty nafocené Tomášem Třeštíkem, průběžně budeme zvát zájemce na informační přednášky, vstup do registru podpoří známé osobnosti a hlavně připravujeme doprovodný program v podobě koncertů a kulturních akcí.
Jaké akce v rámci projektu probíhají?
V pondělí 5. května proběhla první akce kampaně, slavnostní start na Piazzetě Národního divadla za účasti ambasadorů. Na něj navázala večerní přednáška. O pár dní později nás čeká koncert, v polovině května vstoupí do registru známé osobnosti, které nás podporují. Kampaň vyvrcholí kulturním večerem na náplavce. Všechny informace budeme zveřejňovat na našem facebookovém a twitterovém profilu a na webu nadren.eu. Myslím, že máme velkou podporu médií, za což jsme opravdu vděční. Ambasadoři naši iniciativu představí svým fanouškům a v neposlední řadě nám velmi pomáhá naše domovská fakulta FSV UK.
Jak univerzita podporuje vaši iniciativu?
Především nás podporuje vedení Fakulty sociálních věd UK, konkrétně pan děkan Končelík, proděkan Láb a studentská komora Akademického senátu. Čile s námi komunikují, snaží se nám co nejvíce pomoct a vyjít nám vstříc. Pomohli nám finančně, poskytli právní služby, zajistili tisk. Jsme za pomoc a podporu neskutečně vděční a na naši fakultu jsme také právem hrdí.
Z jakých zdrojů získáváte prostředky na uspořádání takové iniciativy?
Jsme neziskový projekt a snažíme se šetřit, na čem to jde. Tiskovou konferenci nám zajišťovala instituce IKEM, která náš projekt zaštítila, vizuály nafotil pro bono fotograf Tomáš Třeštík a agentura Pink production, logo navrhla ve volném čase studentka Střední školy multimediální a propagační tvorby. Zapojili se známí, kamarádi, rodiny. Podporují nás i finančně. Zároveň nám přispěli sponzorskými dary i menší společnosti, které jsme oslovili. Jsme rádi za každou finanční pomoc a využíváme ji naprosto transparentně, po skončení projektu plánujeme audit, aby v nás nikdo neztratil důvěru.
Máte infomace o tom, kolik studentů se díky vaší iniciativě už do registru zapsalo?
Ne, ještě ne. Vyhodnocovat budeme až po konci kampaně.
Můžete představit tým, který se projektu věnuje?
Základní tým tvoří Ivana Machoňová, Marek Slabý a já. Všichni jsme studenti Mediálních věd, já studuji ještě Žurnalistiku. Zároveň pracujeme v oborech, které trochu předurčují, čemu se věnujeme v projektu. Ivča pracuje v PR agentuře, já jsem redaktorka, takže společně zajišťujeme PR a mediální komunikaci. Marek je produkční hudebního festivalu, stará se tedy o organizaci kulturních eventů. Obrovskou posilou pro nás byl vstup naší kamarádky a spolužačky Báry Švehlové, která je skvělá produkční, projekt díky ní neskutečně vyrostl. Petra Machoňová je studentka 1. lékařské fakulty, je to náš odborný konzultant a na starost má organizaci přednášek. Pokud jde o studenty FSV, pomáhají nám ještě spolužák Ondřej Bambas, který primárně komunikuje s kapelami a podílí se na organizaci koncertů, a Katka Syslová z oboru Marketingová komunikace a PR, která je v projektu nováčkem a bude moderovat slavnostní start. Zapojili se i studenti z jiných fakultu a škol: Honza Jakšić studuje Anglistiku-amerikanistiku a práva, pomáhá se vším, s čím jen může a skvěle dohlíží na sponzoring. A ještě máme podporu z ČZU v podobě dvou slečen: Báry Seidlové a Hany Kučerové. Obě se skvěle začlenily do týmu, řeší především právní záležitosti, registraci spolku a smlouvy. Na všechny členy týmu jsem hrozně hrdá, sehráli jsme se a naše spolupráce teď výborně funguje.
Kolik času vám práce související s iniciativou zabere?
Projektu se věnujeme každý den. Jednou týdně se sejde celý tým, představí výsledky a určí další úkoly. A začne nové kolo volání, domlouvání, přemlouvání... Většina z nás studuje i pracuje, takže na projekt máme čas hlavně po večerech a o víkendech. Někdy jedeme opravdu až na dřeň.
Co vám práce na projektu přináší?
Dal mi rok se skvělými lidmi, kteří mají chuť pomáhat a svoji energii bez nároku na jakoukoliv odměnu investují do projektu. Produkční Barča po každé dobře odvedené práci posílá všem zprávu "group-hug", protože všichni sdílíme ten skvělý pocit, že se nám daří takováhle věc, aniž bychom měli peníze, jméno, kariéry. Je to klišé, ale opravdu stačí jen chtít pomáhat.
Jaké profesní zkušenosti jste prací na projektu získala?
Projekt mi dal neopakovatelné zkušenosti, které stoprocentně zúročím ve svém profesním životě. Zlepšila jsem svoji schopnost pracovat v týmu a organizovat akce, poprvé jsem vystoupila na tiskové konferenci, připravovala tiskové materiály, jednala s velkými institucemi, dávala rozhovor v televizi. Myslím, že ostatní jsou na tom stejně. V oblasti, kterou mají na starosti, se během těch měsíců velmi zlepšili a získali výborné zkušenosti i kontakty. Občas nám připadalo, že na to snad ani nestačíme, ale vždycky jsme to nakonec zvládli. A to i díky podpoře okolí. Nikdy by mě nenapadlo, že je tolik lidí ochotných pomáhat.
Text: Lola Kajtmanová
