Multifunkční v očích starších generací
Naši rodiče a ještě více prarodiče mají pocit, že toho stíháme hodně. Studujeme, u toho chodíme na různé brigády, někdo už začíná s prací ve svém oboru, mnozí zkoušejí i podnikat, věnujeme se dobrovolnickým činnostem, publikujeme, cestujeme, pouštíme se do různých studentských a jiných projektů a u toho všeho jsme neustále on-line, vyřizujeme hovory, na Facebooku si píšeme s kamarády, pak hodíme nějakou tu fotku na Instagram a v uších máme samozřejmě sluchátka s dobrou muzikou.
Psycholog Dalibor Špok říká:
„Mladá generace vnímá svobody a možnosti jako ryba vodu okolo – tedy jako neuvědomovanou samozřejmost. Stále platí to, že mnoho mladých lidí se příliš nad životem v tomto ohledu nezamýšlí – kopírují představy svých rodičů či způsoby, ‚jak to dělá každý‛, stávají se kariéristy či start-upisty, protože ‚to dělají všichni‛, aniž by se hlouběji zamysleli, jak chtějí život žít či co jim může přinést.“
My ale tuto multifunkčnost bereme jako samozřejmost. Je to vedlejší účinek oné svobody a možností, které byly předchozím generacím odepřeny. A také prodlouženého mládí – velká část mladých lidí studuje vysoké školy a založení rodiny odkládá, než jim bude alespoň třicet. A vedlejším účinkem prodlouženého mládí a dnešní doby pak zase je, že se často ztrácíme v záplavě příležitostí, že vlastně nevíme, čím chceme být a čemu se v životě toužíme věnovat.
A když to víme, nebo máme alespoň tušení, snažíme se být nejlepšími, protože dnešní pracovní trh je plný multifunkčních nadšenců, kteří se chlubí alespoň třístránkovými CVčky, při jejichž přečtení si každý řekne „Wow, jak to mohl stihnout?“. Tomáš Ervín Dombrovský ze společnosti LMC zabývající se personalistikou a pracovním trhem říká, že právě takoví lidé, kteří nečekají na to, až se jich někdo ujme, a mají odvahu a chuť zkoušet nové věci, se v davu neztratí.
Být multifunkční je „in“
Přesně tak, mnoho lidí toto stíhání několika věcí nebaví a nemusejí v něm ani vidět pořádně smysl. Jenže pokud se pohybují mezi lidmi, kteří by na své aktivity potřebovali týden s minimálně osmi dny, jdou zkrátka s davem. I přesto však to není na škodu. Protože jen vlastní zkušeností, i kdyby negativní, můžou zjistit, kudy se chtějí vydat, a dostanou se časem k tomu, co je bude bavit, a pak už svou multifunkčnost nebudou vnímat vůbec. A někdy je zase i cesta cílem a nás může naplňovat, že se jednotvárně nevěnujeme jedné věci dlouhé měsíce nebo i roky. Proto v dané neuvědomované multifunkčnosti pokračujme.
Chlubení se nestíháním bude brzy stejně trapné, jako hlásat, že jím jenom bůček
Psycholog Dalibor Špok radí: „Neschopnost vybrat si je častěji důsledkem nedostatku zkušeností (chci si vybrat jen na základě svých představ, informací, nikoli na základě mé konkrétní zkušenosti), ale lidé jsou mnohdy paralyzováni svou nerozhodností a nechtějí tuto zkušenost udělat. Nechápou, že v životě je vždy nejprve zkušenost, potom rozhodnutí, nikoli naopak.“
Jací budeme za pár let? A jaké budou generace přicházející po nás?
A jak to s námi bude za pět, deset let? Budeme se stále chlubit tím, jak jsme zaneprázdněni, nic nestíháme a jsme ve stresu? „Domnívám se, že doba největšího ‚nestíhání‛ a bytí ‚busy‛ je za námi,“ říká Dalibor Špok. „Vyhoření se šíří jako epidemie a je jasné, že je s tímto hektickým životním stylem třeba něco dělat. Velmi brzy bude chlubení se zahlceností a nestíháním podobně trapné jako chlubení se tím, že kouřím, že dostatečně nespím nebo že jím jenom bůček.
Celosvětový trend je přibližovat se směrem k vyrovnanosti a ‚trvalé udržitelnosti‛ stresu.“ Stačí si prý ještě chvilku počkat, až se tato generace, dnes plná síly, očekávání a chuti zkoušet stále něco nového, dostane do rodičovských let, kdy plně zkopíruje hodnotový i životní styl svých maminek a tatínků a z otevřených mladých se stanou konzervativní staří.
Tomáš Dombrovský si pro vyjádření své myšlenky, jak vidí budoucnost mladých lidí, vypůjčil citát svého kamaráda: „Můj otec měl celý život jedno povolání. Já už mám šesté zaměstnání. A mé děti budou mít šest prací najednou.“ No, tak uvidíme…
Text: Andrea Pecáková
Foto: pixabay.com, flickr.com
