Přestože se stále více hovoří o temné budoucnosti, ve které nás roboti připraví o pracovní místa, zatím se realita vyvíjí jinak. V České republice se nezaměstnanost naopak snižuje a s mírou 3,6 % je momentálně nejnižší za posledních dvacet let a zároveň i nejnižší ze všech států Evropské unie. A někteří odborníci ani tu budoucnost nevidí o nic černěji. „Některé činnosti už prostě člověk nebude muset dělat a přenechá je strojům, což není nutně špatně,“ řekl nám třeba Aleš Blažek, vedoucí IT oddělení ve společnosti Witte Automotive. Automatizace by podle něj měla především sloužit k tomu, aby se lidstvu ulehčilo od zbytečně nudných činností.
„Jde o to, využít lidský potenciál tam, kde je to opravdu potřeba, a neplýtvat jím zbytečně tam, kde potřeba není, především tedy nahradit stereotypní činnosti, při kterých je lidský potenciál ubíjen opakujícími se administrativními pracemi,“ doplnil Karel Kohout ze společnosti Accenture. „Stroji nevadí, že pracuje 24 hodin denně a překopírovává data z jednoho systému do druhého.“ Ale člověka to může docela solidně ubíjet. Pokud vám někdo takovouto práci vezme, opravdu na něj budete naštvaní?
Transformace, nikoli zánik
Ani ten zánik pracovních míst nakonec nemusí být tak horký, jak některé prognózy varují. „Plošnější zavádění strojů do výroby zcela jistě znamená ztrátu některých pracovních míst, ale na druhou stranu vzniká a v budoucnu ještě vznikne celý řada nových pracovních míst zaměřených na údržbu a rozvoj techniky,“ vysvětlil Aleš Blažek. „Bude potřeba daleko více IT odborníků, strojních techniků, elektroinženýrů nebo programátorů. Půjde tedy o transformaci pracovních míst spíše než o masivní zanikání, jak se někdy straší.“
Ideální kandidát má a umí:
- Přirozenou inteligenci (selský rozum)
- Potenciál
- Kreativitu
- Flexibilitu
- Multitasking
- Nadšení a vášeň pro to, co dělá
Jako lidstvo jsme toho koneckonců už několikrát byli svědky, tzv. Průmyslu 4.0, který se vyznačuje právě digitalizací a automatizací, totiž předcházely tři jiné průmyslové revoluce od kola až po elektřinu. Každý z těchto vynálezů změnil náš styl života, žádný ale nevedl v pracovní apokalypsu. Co to tedy znamená pro ty z nás, kteří přicházejí na pracovní trh a nevědí, co by?
Nechcete mě? Nevadí!
Automatizace některých pracovních činností a historicky nízká nezaměstnanost znamená především to, že ubývá nesmyslných stereotypních činností, a pokud si kandidáti někdy mohli podmínky svého zaměstnání u zaměstnavatele diktovat, je to dnes. Zatímco jste se totiž v minulosti museli o každé místo prát, dnes se zaměstnavatelé musí pro změnu prát o každého schopného a kvalifikovaného pracovníka. Vliv na to má i demografie – generaci baby boomers nahradili mileniálové, kterých je výrazně méně, každý z nich už tak nemusí být superman a nemusí firmám dokazovat, jak je nejlepší, nejschopnější a nejvěrnější. Naopak zaměstnavatel teď musí kandidátovi dokazovat, že je ze všech jeho možností – kterých je dost – tou nejsprávnější.
Jak vypadají požadavky firem?
Pokud si nejste 100% jisti, v jakém oboru se budete v budoucnu realizovat, nebo byste chtěli zkusit jiný obor, než ve kterém se nyní pohybujete, pak je nyní ta nejlepší doba na změnu. Podle personalistů jsou nyní firmy nuceny snižovat nástupní nároky na uchazeče, a upustit dokonce i od toho začarovaného pravidla nutné předchozí praxe, které nás léta letoucí docela děsilo. Určitě si pamatujete na ono „nezaměstnají mě bez praxe, ale praxi nezískám, pokud mě nezaměstnají“. Všichni si tak můžeme oddychnout.
I bez praxe nebo s praxí poměrně krátkou si tak ve srovnání s předchozími lety můžete mnohem snadněji říct o vyšší plat než dřív a vaše hodnota na pracovním trhu roste rychleji než srovnatelným kandidátům před třemi lety. Nic se ale samozřejmě nemá přehánět, protože společnosti taky nemají rozpočty na to, aby vám platily miliony, a mohou se při vašem přemrštěném odhadu rozhodnout pro jiného, třeba i méně zkušeného nebo vhodného kandidáta prostě proto, že nemají na to, aby vás zaplatily. Vždy je tak před pohovorem dobré porozhlédnout se, jaké platy jsou v daném oboru běžné, a svůj požadavek postavit na nich.
Jazyky a technologie
Takže si to shrňme – už nepotřebujete praxi a pro daleko více pozic než dříve už nepotřebujete ani vysokou školu (byť ji každému z vás důrazně doporučujeme dostudovat, protože člověk nikdy neví, kdy se podmínky změní, a bez školy budete v háji). Jak nám řekl renomovaný český ekonom a někdejší viceguvernér České národní banky Pavel Kysilka: „Člověk je současnou situací ukolébaný, a jak je zvykem, má tendenci promítat si ji do budoucna. Ovšem kdo ví, jak to bude za pár let. Dělat důležité životní rozhodnutí jen na základě toho, že teď mám dobře placenou práci, je riskantní.“
Co tedy potřebujete k tomu, stát se ideálním kandidátem? Například v rámci automobilového průmyslu, který je v Česku nejsilnějším odvětvím, se hlavní požadavky už dávno netýkají praxe, ani školy, ale zejména – a to je důležité si uvědomit, protože se to netýká jen tohoto odvětví – znalosti cizího jazyka, která je v době globalizace trhu napříč obory naprosto nezbytná. A taky nejvíce chybí.
Jak poznat ten správný job?
- Prostředí – líbí se vám, kde byste pracovali?
- Vize – ztotožňujete se s tím, co firma dělá?
- Náplň práce – baví vás, co byste dělali?
- Plat – byli byste oceněni tak, jak si zasloužíte?
- Prestiž – pochlubili byste se tím, kde pracujete?
- Flexibilita – vyjde vám zaměstnavatel vstříc?
- Nadřízený – sednete si se šéfem?
- Kolegové – líbí se vám kolektiv?
- Seberealizace – můžete tu něco dokázat?
„Většinou máme s absolventy velmi dobré zkušenosti, co se týká jejich technických znalostí,“ říká například Martin Šotola, ředitel sekce Bezpečnosti vozidel společnosti TÜV SÜD Czech. „Horší to už bývá s jazykovými schopnostmi. V našich laboratořích pracujeme jak pro tuzemské automobilky, tak pro německé, francouzské, italské, polské i mimoevropské včetně jejich subdodavatelů, čili jazyková vybavenost na komunikativní úrovni je zásadní.“
Martinova slova potvrzuje i Alena Zahradníková, HR manažerka ze společnosti Continental: „Od uchazeče očekáváme hlavně analytické schopnosti a schopnost pracovat v mezinárodních týmech, tedy např. i určitou senzitivitu k interkulturálním rozdílům, časovým pásmům apod. Naši zaměstnanci totiž běžně pracují ve velkých mezinárodních kolektivech, nebo jsou vysíláni na různé krátkodobé či dlouhodobé zahraniční stáže. Předchozí zahraniční zkušenost, dobrá znalost světových jazyků nebo schopnost bez problémů žít mimo Česko jsou proto velmi vítané.“
Pokud tedy bez problémů ovládáte nějaký cizí jazyk (a nebojte, pokud neumíte na 100 %, většina společností nabízí výuku jazyka jako jeden ze zaměstnaneckých benefitů), máte za sebou školu a třeba i nějakou tu praxi, máte drtivou šanci získat velmi zajímavou pracovní nabídku. Víte ale třeba, v jakých oborech hledat? Podle společnosti Grafton Recruitment v Česku chybí kvalifikovaní odborníci téměř ve všech sektorech a podle jejich odhadů na českém trhu chybí až 20 tisíc odborníků. Vůbec největší poptávka (kromě automotive odvětví, které už jsme zmínili) je po zdravotních sestrách a lékařích, proto se také některá zdravotnická zařízení pokoušejí nedostatek personálu řešit zaměstnanci z východní Evropy. Perspektivními obory ale jsou také například datová analýza, účetnictví nebo HR.
Ošéfujte pohovor
Máte-li požadované vlastnosti, schopnosti a dovednosti, pořád ještě nemáte vyhráno. Musíte je totiž na přijímacím pohovoru dostatečně prodat. Personalisté přesně vědí, co hledají, a dokážou často perfektně přečíst řeč vašeho těla i to, co sdělujete mezi řádky. Více než předvedený naučený výkon často uspěje spíše vaše přirozenost, osobnostní předpoklady, jedinečnost a sympatie. Takže na co si dát pozor?
Každý personalista vám řekne, že ideální kandidát na jakoukoli pozici je v první řadě připravený. Takže si zjistěte, kam jdete a kde je hlavní vchod, abyste dorazili včas. Zjistěte si také relevantní informace o firmě – čím se zabývá, jaké je její postavení na trhu, kolik má zaměstnanců, jaká je její firemní kultura atp. Na pohovoru se pak nebojte ptát. Zeptejte se, jaké jsou výhody práce v této firmě, jaký je tým, se kterým byste měli pracovat, anebo třeba jaký by byl váš první projekt, kdybyste ve výběrovém řízení uspěli. Dozvíte se tak spoustu užitečných informací a personalista si vás lépe zapamatuje, když budete reflektovat zájem a nadšení.
Nesnažte se být za každou cenu jiní, než jací jste ve skutečnosti, ať už si připadáte jakkoli nudní nebo limitovaní. Personalista zpravidla přijde na to, když mu lžete. Buďte přirození, vyzdvihujte své silné stránky a potlačujte ty slabé, ale nemizíkujte je. Všichni jsme jenom lidi. A nebojte se normální pohodové konverzace. Pokud při ní narazíte třeba na nějaké téma mimo práci, nebojte se ho. Byli jste oba na dovolené na stejném ostrově? Super! Nic se nestane, když zmíníte nějakou zajímavou příhodu, samozřejmě ale s mírou.
Víte, že...
... 69 % studentů si myslí, že praxe je důležitejší než vzdělávání?
... 67 % studentů si přivydělává už při škole?
... 62 % studentů láká kariéra v zahraničí?
Nebuďte spolehliví pracanti, kteří se rádi učí novým věcem
Protože to říkají všichni. Pokud o sobě budete mluvit stejně jako 90 % ostatních, nemůžete čekat, že si vás personalista zapamatuje. Znáte tzv. elevator speech? Je to krátká prezentace, ve které musíte vystihnout to nedůležitější a všechny kolem ohromit. Představte si, že se chcete někomu představit (v případě pracovního pohovoru spíše prodat), ale máte čas jenom zhruba minutu, co byste řekli? Schválně, zkuste si to. Není to zase tak snadné, že? Začněte to promýšlet předem a začněte od konce. Co chcete, aby si o vás zapamatovali? Možná to jsou zkušenosti, nápady, slova jako vynikám, odborník, úspora, zvýšit zisk… A nakonec přidejte nějakou výzvu k akci, jako například co dalšího můžete udělat anebo jaký teď bude následovat krok. Zkrátka buďte sebevědomí, přirození a proaktivní, a místo bude vaše.
Text: Marijana Šutová, Lucie Džurdženiková
Ilustrace: Adéla Miklíková
