Když jdeš do obchodu nebo sedíš někde v hospodě, dáš si Aquilu?
Ne, ne (smích). Ještě pořád to na mě působí jako červený šátek na býka. Dodnes, když jdeme do obchodu, tak na mě kamarádi s lahví Aquily ze srandy mávají. Ale kdyby mi jí přinesli například v hospodě, tak ji nevrátím jen proto, že je to tahle značka. Ale je fakt, že mi nechutná. (smích)
Proč se na to ptám. V soutěži „Roztancuj Česko“ bylo vaše video, které vedlo hlasování diváků, vyloučeno a vy jste tak přišli o výhru 60 tisíc korun. Už vám odůvodnili vaše vyloučení?
Oni měli v pravidlech, že mohou vyloučit kohokoliv jen na základě podezření, že podvádí a u mě ho prý měli. Tenhle bod v pravidlech byl nešťastný a tak jsme se týdny hádali. Při poslední schůzce v Karlovarských vodách to vypadalo, že opět poněkolikáté odejdeme rozhádaní s prázdnou. Právníci a IT specialisti obou stran tam házeli čísly, nikdo jim nerozuměl a tak jsem řekl dost: „Vy se cítíte ukřivdění, my taky. Pojďme se vybodnout na naše nabubřelá ega a ukončeme to. Ještě pořád můžeme všichni vyhrát.“
Takhle vznikl šlechetný nápad vzít hlavní cenu a odvézt ji do oblastí postižených povodněmi?
Skutečně jsem řekl, ať mi dají kamión vod a já ho společně s Meldikem zavezu do Heřmanic.
Krátce po vašem vyloučení ze soutěže jste založili stránky www.mysenevzdame.cz, kam byla umístěna řada videí proti Aquile. Znali tyhle videa její lidi z Ogilvy a Mattonky?
O tom nepochybuj. Ti lidé je znají líp než kdokoliv jiný. Když jsem sledoval statistiky návštěvnosti, pravidelně jsme tam měli podstatnou část stálých návštěvníků z Ogilvy . Věřím, že oni ty videa viděli jako první. Myslím si, že v jejich firmě nebylo člověka, co by to neviděl - včetně recepční a uklizečky.
Jaké to vůbec je, hádat se takovou megaspolečností? Uplatnilo se tvoje heslo: my jsme malí, ale je nás hodně, vy jste velcí, ale jste sami?
Spousta lidí mě od toho odrazovala. Říkali, že tím riskuju svoje jméno, protože oni jsou skutečně velcí, mocní a všechno mají. Jenže na to já kašlu. Naštvali mě a to se nedělá. (smích)
Cítil jsi, že máš od začátku v zádech podporu veřejnosti? Věděl jsi, že uspěješ?
Viděl jsem na nich, že nemají nic. Doslýchal jsem se, že jsou už skutečně zoufalí. Už v polovině toho sporu, bylo zřejmé, že kdyby to mohli vrátit, tak mi dají dvojnásobek těch peněz, aby se to takhle daleko nikdy nedostalo. Ve finále je tahle sranda stála miliony.
Myslíš si, že věděli, s kým se dávají do křížku?
To určitě ne a těžko jim to vyčítat. Je pravda, že má videa mají sledovanost několik set tisíc, ale oni mě zřejmě neznali. Dopředu jsem je upozornil na všechny své kroky. Byl jsem jim ale u zadku. Týden od mého vyloučení jsem jim napsal mail, že pokud mi neodpoví, tak rozjedu kampaň a zničím je. Pár pindalů na Facebooku to komentovalo slovy: (pokračuje ironickým hlasem) „Jo Kazmo, a co uděláš - budeš kolem sebe kopat nožičkama? Ha, ha.“ Víš, co všem těm týpkům můžu teď s úsměvem na tváři ukázat ...
Jak moc tenhle spor zvedl reklamu tvé osoby?
Až neuvěřitelně. V průběhu toho sporu a po něm se mi ozvaly asi čtyři reklamky. V podstatě teď díky tomu vůbec nestíhám. Je to skvělý.
Ty ses prosadil do internetového světa přes pořad „One man show“. Jak celý tenhle projekt vznikl?
Všechno to začíná tím, jaký člověk je. Já se přiznávám, jsem exhibicionista, dělá mi dobře, když mě lidi sledují. Už ve škole jsem byl šašek. Kazma byl vždycky člověk, co bavil celou třídu. Nikdy mi nevadila role hloupého klauna a vždycky mě bavilo dělat si srandu ze sebe i ostatních.
Jak vznikla první videa?
Na intru s klukama, točili jsme totální kraviny. Časem jsme se naučili dělat podle scénáře, trošku i ovládat kameru. Když jsem se přestěhoval do Prahy, pokračoval jsem s tím sám v pokoji na posteli.
Takže zárodek nejsledovanější talk show na českém internetu byl v nějakém studentském pokoji s postelí a čtyřmi stěnami?
Bydlel jsem v naprosto šíleném komunistickém paneláku na Zahradním Městě. Bylo to v jedenáctém patře, byl jsem ve studentském privátu 4 plus 1. Na každém pokoji jsme byli po dvou. Teď si představ, že jsem tam tahal hosty tím příšerným výtahem, zavedl je na tu svou postel v minipokoji. To byl skutečný punk.
Ale přesto ti tam přišly známé obličeje, jako Rosenberg. Tam si toho všiml Stream?
Stream viděl, že tam mám vcelku dobré hosty, že jsem zřejmě schopný a že mám nějakou sledovanost a tak jsme se domluvili a díky tomu jsem tady. Jediná má podmínka byla, aby můj pořad mohl být natáčen na jiné adrese.
Teď jsme tedy ve studiu, kde se točí One man show v dnešní podobě. Přesto se to zdá stále hodně punkáčské.
Taky si připadám jako poslední punkáč na Streamu. (smích) Mám tu počítač, kameru a dvě písková sedátka. Víc není potřeba.
Takže si k přípravě pořadu vystačíš s hostem úplně sám?
Skutečně je to one man show v ryzí podobě. Od A po Z si to dělám sám (kromě znělky a jinglů, za to vděčí svému dvornímu designérovi Lukáši Veverkovi). Kamera je na stativu. Občas se přijde podívat někdo z mého okolí, když je tu někdo, kdo je zajímá. Mám rád, když je tu více lidí.
Takže na pornoherečku Tarru White se sem muselo namačkat hodně tvých kamarádů, co?
To tady bylo samozřejmě narváno. (smích) Víc kamarádů jsem tu asi zatím neměl.
Na internetu máš obrovskou sledovanost. Je přesto stále lákavé, dostat se na televizní obrazovku?
Ale jo, to víš, že mi udělá radost, když se uvidím v televizi. Šel bych do toho, pořád je to silnější. Ale jsem přesvědčený, že se nemilosrdně blíží doba, kdy internet televizi převálcuje. Nevím, jak vy, ale já už bednu skoro nezapnu.
Ovšem v televizi bys asi nemohl předvést spoustu věcí, které zdobí tvou současnou internetovou šou.
To teda, to je pravda. I když už i tady ve Streamu (respektive Seznamu, který vlastní 50% Streamu, pozn. autora) se vedení nelíbí všechny mé praktiky.
Takže i internetový Kazma se musí zklidnit?
(smích a pak pokračuje s trochou ironie) Budu muset asi lehce podlehnout morálním nárokům, které na mě kladou výše postavení lidé.
Takže žádné nafukovací pany a robertky obřích velikostí?
Jo, jo, to už je v pasé. Mám to zamčené tamhle ve skříni a před kameru už to nesmí. I sprostá slova musím propípnout. No, však asi chápete.
Sledují tvá videa rodiče?
Nikdy jsem neměl potřebu jim říkat, co dělám. Přes známé se to sice profláklo, ale nesledují to.
Co lidé na ulici, poznávají tě?
Online svět hodně zasahuje do reálného světa. Už se mi to stává několikrát týdně.
Nějaká vtipná historka?
Nedávno jsem tady parkoval jak kokot a najednou vidím dva muže zákona, kteří za mnou zastavili a chystali se na mě. Říkám si, že bude průser, vytahuju už pomalu doklady a oni najednou úplně s nadšením: „Kazmo, máš super videa!“ A odjeli pryč. To jsou přesně ty chvíle, kdy je to vážně fajn.
Co fanynky. Chodí ti milostné vzkazy?
Jsou to desítky přímých sexuálních nabídek denně. To je neuvěřitelné. Je to vážně denní chléb. Hltí mi to Facebook. Ovšem samozřejmě nevím, jak moc jsou ty nabídky reálné. Třeba u toho počítače sedí dvanáctileté dívky.
Máš pro čtenáře Studenty schovaný nějaký závěrečný monolog? Poselství, kterým bys to dnešní rozhovor završil?
Nechoďte pařit, když víte, že druhý den děláte rozhovor. (smích)
Richard Valoušek
foto: Jana Schrammová
