Před třemi lety jste říkal, že je ještě brzy, abyste s brokovnicí čekal u vchodu na nápadníky vaší dcery. Je to aktuální dnes, kdy jí je sedmnáct?
Ona mi sice říkala, že kluci jsou pitomí, což jsem s potěšením vyslechl. Ovšem ne všechny dcery svým hlídajícím otcům říkají pravdu. Možná že to řekla právě proto, abych si tu brokovnici nepořídil. Zatím ale o žádném nápadníkovi nevím.
Sledujete dospívání už svého druhého dítěte. Je dnešní generace hodně odlišná od těch předchozích?
Strašně moc. Cestování, internet, mobil, to jsou pojmy, které my vůbec neznali.
Nevyčítáte dceři, že dokáže strávit jako většina mladých u počítače celý den?
Děti se rády bouří proti rodičům, takže byste je k počítači akorát ještě více přitáhli. Myslím si ale, že z toho časem vyrostou. Uvědomí si, že internet není zas tak dokonalý.
Jaké jste byl dítě vy?
Na mém dětství nebylo nic příliš zajímavého. Matka se rozvedla, když mi byly dva roky, otce jsem téměř nepoznal. Matka byla učitelka, a tak jsme byli spíše chudší rodina. Vyrůstal jsem v Kolíně, hrozně rád četl. Na rozdíl od dalších fází svého života jsem byl typický asociální typ. Nepatřil jsem do žádné party, sportování nula. V podstatě jsem se vyžíval v knížkách. To mi zůstalo dodnes.
Během studií se váš vztah k okolí změnil?
To asi až v dalších částech života. Společnost mě ještě během studií moc nezajímala.
Takže jste byl vzorný student?
Upřímně řečeno, ať už to byla střední nebo vysoká škola, udělat ji s červeným diplomem nebyl takový kumšt. Chlubit se tím nedá, protože při troše nasazení by ten diplom mohl mít každý. Chyběl snad jen těm, kteří rádi sportovali nebo chodili za holkama (úsměv).
O čem snil Miloš Zeman jako kluk?
Moje oblíbená dětská literatura byl Kája Mařík, takže jsem snil o tom, že budu hajný. Když jsem poněkud dospěl, tak jsem snil, že budu důchodce, abych nemusel pracovat. Hajným jsem se nestal, důchodcem ano.
A co prezidentem, tím jste se chtěl stát až v roce 2003?
Nesmíme si to plést s tím, když vás do toho někteří lidé tlačí (smích). Navíc si dobře uvědomuji, že díky ústavě má premiér daleko větší kompetence než prezident. A premiérem už jsem byl.
Co prezidentská volba v roce 2013. Budete kandidovat?
Zaprvé bych o tom uvažoval jen v případě přímé volby, která stejně asi nebude. A pak bych si přál petici, kde by lidé podepisovali, koho budou volit. Pokud bych měl výrazně méně hlasů než ostatní kandidáti, mohl bych elegantně prohlásit, aby mě do toho už nikdo nenutil, protože, jak vidí, nemám šanci.
Za omdlení novináře dostala manželka pozitivní bod
Jak by se dívala vaše žena na možnost, že by byla první dámou? Nebojíte se, že by se do ní opřela média jako do partnerek Mirka Topolánka a Jiřího Paroubka?Jsem sice ženatý podruhé, ale to manželství trvá 17 let. Další vztah by byla v mém věku ryzí pošetilost. A že se nechce příliš ukazovat, jí slouží ke cti. I proto by se asi nestala mediálním hitem. A pokud mluvíme o Jiřím Paroubkovi a jeho paní, v jejich případě bych řekl, že méně je občas více.
Když vaše žena byla v diskusním studiu, prý moderátor Luboš Beniak omdlel.
To se skutečně stalo. A protože znáte můj vztah k novinářům, tak jí za tuto událost přičítám pozitivní bod.
Takže jste ji pochválil?
Samozřejmě (smích).
Do roku 1989 jste byl čtyřikrát vyhozen z práce. Nepřemýšlel jste už jenom kvůli této bezmoci někdy o emigraci?
Ale ano, uvažoval jsem o ní v roce 1970, ale nakonec jsem si řekl, proč bych odcházel, ať odejdou oni. Pokud však jde o délku procesu jejich odchodu, tak jsem se značně přepočítal, protože to trvalo dalších dvacet let.
Nic nenakrad, nikoho nepodrazil, dodržel všechny dohody
Vaši politickou dráhu jste zakončil slovy: nic nenakrad, nikoho nepodrazil, dodržel všechny dohody. Je to v politice skutečně natolik smutné, že tohle je pak pro politika takové morální vítězství?
Uznávám, že by to měla být samozřejmost. Že to tak však není, za to může závist vůči úspěchu. Navíc když dlouhodobě nedodržíte nějakou dohodu, vždy se vám to vymstí. To si myslím, že platí i o životě. Lidé s vámi přestanou komunikovat a další dohodu s vámi neuzavřou.
A nic si nenakrást?
Záleží hodně na hodnotách každého člověka. Pokud si někdo myslí, že jeho hodnota vzroste, když se obklopí drahými věcmi, tak já si to prostě nemyslím. Nechávám těmto lidem jejich hodnoty a sám si nechávám svoje. Dodal bych snad jen, že to může být výsledek nějakého mindráku. Obklopováním drahými věcmi člověk ukazuje, že nevěří sám sobě a musí to dohnat právě těmi věcmi.
V politice jste byl známý svým černým humorem. Je to jakási obrana, která člověku v tom dění pomáhá?
Určitě, obrana proti tomu, abyste se, nejen z politiky, nezbláznili. A myslím si, že je to obrana poměrně účinná (smích).
Tak mě napadá, jakou vůbec může mít mladý člověk motivaci vstupovat do politiky, ve které jsou na první pohled patrné nekalé praktiky?
Kdyby politika byla nudná, všední a ne zcela čistá, tak si naopak myslím, že by lidi s ideály nepřitahovala, protože by neměli co zlepšovat. Přirovnal bych českou politiku ke špinavé stoce, kde je míra kontaminace hodně silná. Mladý politik je ekolog a říká si, že musí udělat něco pro to, aby to tolik nesmrdělo. Někdy se mu to nepovede, někdy ano. Důležité ale je se o to pokusit.
A co vaše ideály, ty nedostaly na frak za roky v politice?
Vzal jsem na vědomí, že vždycky můžete prosadit jen část toho, co chcete.
Chtěl jsem změnit ekonomiku, ale tunelářů jsem jí bohužel nezbavil
Co to bylo u vás?
Chtěl jsem změnit poměrně rozsáhlou část, která se týkala především ekonomiky. Například ale záměr zbavit politiku tunelářů nevyšel. Když jsem o tom pak několik let přemýšlel, dospěl jsem k nelichotivému závěru, že je to především proto, že policie, státní zástupci a soudci mohou být zdůvodněně podezřelí z korupce. A právě tuneláři mají dostatečné prostředky, aby tyto tři skupiny zkompromitovali.
Vraťme se k té špinavé stoce. Je vůbec reálné ji vyčistit?
Jistě, našly by se tisíce důkazů, že se to dá dokázat, ale trvá to dlouho a má to i negativní důsledky. Francouzská revoluce je krásným příkladem. Mimochodem právě čtu „Kladivo na čarodějnice“ a tam se krásně ukazuje, že osvícení panovníci, kteří pálení čarodějnic dekretem zakázali, v podstatě donutili veřejnost k něčemu, o čem nebyla přesvědčená. Udělali to vlastně dávno předtím, než se hodnotová orientace většiny posunula do té míry, aby ta většina byla proti upalování.
Miloš Zeman
Narodil se v Kolíně před šestašedesáti lety. Když mu byly dva roky, rodiče se rozvedli, a tak nepoznal svého otce. Do roku 1989 byl čtyřikrát vyhozen ze zaměstnání, a tak uvažoval o emigraci. Nakonec však zůstal v Československu a aktivně se podílel na revoluci v Občanském fóru. V minulosti byl předsedou ČSSD, Poslanecké sněmovny a předsedou vlády. Neúspěšně kandidoval na prezidenta a se svými „Zemanovci“ se nedostal loňský rok do parlamentu. Žije na Vysočině.
Koho z významných politických osobností byste jmenoval?
Například Charles de Gaulle nebo Winston Churchill, kteří ukázali, že když kolem sebe máte akční tým, tak se řada věcí může povést. Tito jedinci se ukázali především v krizových situacích. Když společnost relativně v pohodě přežívá, tak nejsou potřeba. A navíc bývají za normálních situací velmi protivní (smích).
Pojďme na aktuální téma. Kristýna Kočí a její nahrávka v některých částech až s komickým obsahem. Co si o tom myslí Miloš Zeman?
Řeknu to takhle, politik může být milován, může být nenáviděn, ale nesmí být směšný. Tím se v českém národě odrovná. Mně ta nahrávka trochu připomněla divadelní hru „Ivánku, kamaráde“.
Kdybych z ní citoval, chytal byste se?
Nejsem sportovním fanouškem, takže ty hlášky znám jen z doslechu. Ovšem jsem politický fanoušek, takže je možné, že se mezi politiky hlášky Kristýny Kočí objeví a časem zlidoví.
Poprvé jste hovořil o tom, že je někdo směšný v souvislosti se Stanislavem Grossem. Podobný případ by mohl být i Karel Schwarzenberg, který spal při jednání sněmovny. On z toho však udělal svou výhodu a legraci sám ze sebe.
Dělat si legraci sám ze sebe je první předpoklad a podmínka, abyste si mohli dělat legraci z druhých. To na Karlovi Schwarzenbergovi velmi oceňuji, a to i přesto, že se v mnoha názorech diametrálně lišíme.
Blíží se mistrovství světa v hokeji. Tak mě napadá, už jste se setkal s Jaromírem Jágrem, který o vás několikrát prohlásil, že jste jeho nejoblíbenější politik?
Ještě ne, ale mám přítele, který je jeho přítelem, takže doufám, že se brzy setkáme.
Není to Václav Klaus?
Ne, to vážně ne.
Jste vůbec s prezidentem v kontaktu?
Ale ano, občas si dáme o sobě vědět. Ať se o našem vztahu napsalo cokoliv, myslím si, že se oba velice respektujeme a uznáváme každý toho druhého.
Jak si lze dát o sobě vědět s prezidentem?
Občas si zavoláme. Navíc se chystám na jeho oslavu narozenin.
Richard Valoušek
Foto: Marie Bauerová
