Je hraní v kapele mezi studenty pořád cool?
Je to stále jedna z nejvíc cool věcí! Mít kapelu bylo vždy tahákem na holky, a kdo je v nějaké kapele, je vždy prostě trochu hustější než jeho spolužáci. Víc cool by bylo být hasič nebo kosmonaut, ale tomu se na střední obvykle ještě nikdo nevěnuje.
Jak dlouho si myslíš, že kapela v průměru vydrží dohromady a přežije i studentská léta? Jaké české úspěšné a známé kapely se zformovaly už na vysoké?
Průměrná délka fungování kapely je hodně podobná běžným vztahům. Nejčastěji se rozpadají po třech, sedmi a deseti letech. Kapely, které vydrží přes deset, už spolu většinou navždy zůstanou, i když třeba zcela omezí svoji činnost. Nevím přesně, které současné kapely se potkaly na výšce, ale myslím, že jich většina vzniká už na střední. Moje kapela the.switch vznikla na gymplu, kluci z Charlie Straight, se kterými jsem hodně spolupracoval, se také potkali na střední, kluci z Mandrage taky.
Co je největším úskalím pro kapelu, jejíž členové jsou studenti? Jaká je odpověď na časté dilema: důležitý koncert vs. důležitá zkouška?
Přeložit zkoušku na náhradní termín a dát si koncert! :) Největší potíží je obvykle nedostatek financí, horší technické vybavení a méně zkušeností a nadhledu. Na druhou stranu, studenti obvykle mívají hodně volného času, spoustu energie a obrovský entuziasmus, který ta úskalí může snadno překonat.
Co může udělat kapela pro to, aby si už od začátku vydělala aspoň na zkušebnu a na nějaké lepší hudební vybavení?
Když mi bylo 15, jel jsem poprvé do Skotska na maliny. Na celé dva měsíce prázdnin. Přivezl jsem si zkušenost, lepší angličtinu, nový kámoše, ale hlavně i cca 20 000 korun, což už tehdy bylo dost na opravdu dobrou kytaru. Každé léto jsem si tak vždy dokoupil část aparatury a postupně si nastřádal fakt dobré vybavení. Takže rozhodně brigáda po večerech přes rok – já dělal i hlídače v internetové kavárně – a přes léto vyrazit do zahraničí. Vyděláte si víc a také vám to pomůže rychleji dospět.
Kdo je Majkláč
Je kytaristou crossoverové kapely the.switch a zakladatelem největší československé databáze kapel a hudebních interpretů Bandzone.cz. Provozuje také zkušebny pro kapely nebo jim pronajímá dodávky. Díky své práci má přehled o nejlepších českých kapelách, ale taky o tom, jak to hodí v hudebním byznyse.
Když se kapela dobře vybaví a sehraje, kam se má dál vrtnout?
Vždycky doporučuju zmapovat vyhledávací soutěže kapel a do všech, které si můžeme finančně i časově dovolit, se přihlásit. Sám tam jsem často jako porotce a vím, že když se v nějaké soutěži objeví opravdu zajímavá kapela, my všichni, co se považujeme za talent scouty, se to okamžitě dozvíme. Určitě pak má smysl kontaktovat žánrově spřízněné kapely a začít je zvát k sobě a jako protislužbu se nacpat k nim na jejich domácí koncert.
Existuje spousta klubů, které poskytují prostor mladým kapelám. Jak je to na větších hudebních festivalech?
Většina festivalů má takzvané talent stage, kam umísťuje například výherce z vyhledávacích soutěží, případně kapely, které jim poslaly své demo a nějak dramaturga festivalu zaujaly. Zatím to určitě nebude hlavní scéna a čas v devět večer, ale už jen to se tam dostat obvykle znamená spoustu zkušeností a dobrou zmínku do kapelní biografie.
Chodí v dnešní době lidi na čerstvé, studentské kapely, nebo spíš frčí zajetá jména?
Na neznámá jména takzvaně na blind nechodí nikdo. A nemusí to být studentská kapela. Studentské kapely opravdu nemohou skoro vůbec počítat s návštěvníky, kteří nebudou jejich vlastní kámoši nebo kámoši jejich kámošů.
Co může kapela kromě koncertů udělat pro to, aby si ji okolí, a to i třeba profesionální hudební, všimlo?
Vždy to bylo, je a bude hlavně o hudbě. Kapela musí vždy udělat naprosté maximum pro to, aby jejich nahrávka byla výjimečná. Aby byla něčím unikátní, aby byla dobře smíchaná a aby k ní měli na profilech nějaký zajímavý příběh. Proč vznikla, co se tou písní snaží světu říct a proč ji publikují přesně v té podobě, v jaké ji fanoušci poslouchají. Portál Bandzone je ‚first to go‘ nástroj pro lidi z branže, když hledají rychle obecné info o kapele. Takže mějte aktuální bio, songy, první v playlistu největší pecku. Dále doporučuji doplněnou diskografii a shromážděný nejzásadnější YouTube klipy. Dobrý aktuální kontakt je samozřejmost!
Procházíš si ty sám nové kapely na Bandzone?
Neprocházím už úplně všechny, ale procházím ty, které projdou prvotním sítem mé kolegyně. Zaujala mě spousta kapel. Když si na Bandzone.cz v procházení kapel zaklikneš „pouze tipy týdne“, jsou to všechno mnou doporučované kapely, které jsou vždy něčím výjimečné a stojí za poslech.
Jak získá kapela z nálepky studentská taky nálepku profesionální? V čem spočívá rozdíl mezi amatéry a profíky?
Na to nedokážu odpovědět. Z vlastní zkušenosti vím, že toto má každý nastavený úplně jinak. Pro mě nálepka profesionální znamená „živí se tím“. Profi kapely také mají skvěle podchycené všechny aspekty fungování kapely. Vydávají alba, točí klipy, které jim vysílají hudební televize, mluví se o nich v médiích a vystupují na významných festivalech.
Jaké styly jsou teď nejvíc populární a jak si v jejich interpretaci vedou čeští studenti?
V zahraničí hodně letí osmdesátkový synth electro pop. To tady ale nikdo nedělá. Pokud jde o trendy, v Česku kapely obvykle reagují až s několikaletým zpožděním. Ve světě také teď dobře funguje taneční rádiový pop, jaký dělá třeba Calvin Harris nebo Avicii. To tu ale také nikdo nedělá. Čeští studenti jsou konzervativnější, mají podstatně nižší nároky, ale také sebevědomí. Jsou také o dost línější a obvykle nejsou ochotni investovat tvrdou práci, aby dosáhli svého snu.
Tebe hudba provází celý život, kdy ses rozhodl ji proměnit i v byznys a založit Bandzone?
Bandzone jsem zakládal zcela nezištně a nikdy mě nenapadlo, že bych tím mohl vydělat i nějaké peníze. Server nyní funguje devět let a dělá na něm šest lidí.
Jak to vlastně bylo s tvým studiem?
Studoval jsem VŠE v Jindřichově Hradci, Fakultu managementu. Začal jsem někdy kolem roku 1998 a bylo to hned v návaznosti na obchodní akademii v Příbrami. Ani nevím, proč jsem si zrovna vybral tuhle školu. Byl jsem tenkrát dost floutek, moc jsem o budoucnosti nepřemýšlel a ekonomický obor byl logickým navázáním na obchodku.
Jak se tvoje studium prolínalo s tvým životním koníčkem – hudbou a jakou roli hrálo při rozjíždění vlastního podnikání?
Na vysoké škole šla hudba hodně mimo mé studium. Kapelu jsem měl v Příbrami a přes týden v Jindřichově Hradci jsem nehrál na nic. V podnikání mi ale VŠE pomohla moc. Hlavně mě vždycky bavily ty psychologické záležitosti jednotlivých předmětů. Ať už to byl marketing a působení třeba tvaru obalu na chuť koupit si produkt, nebo komunikační dovednosti a rétorika.
Co ses ve škole naučil a v praxi se ti to pak hodilo, ať v kapele, nebo v podnikání?
Nejvíc pociťuju výhodu takového všeobecného rozhledu. Rozumím základům účetnictví, chápu, jak se tvoří měnový kurz, vím, jak spočítat vážený průměr, a zároveň umím základy programování v html. Matematika mi zase pomohla jako takový brain jogging. Protáhnout mozek a využít maximálně jeho potenciál.
Co si naopak myslíš, že ti škola nikdy nemůže dát, ale kapela jo?
Kapela tě naučí lépe komunikovat, naslouchat lidem, které máš rád, vyjadřovat se, chápat, jak lidé reagují na to, co děláš. Tohle jsem ve škole tak dobře necítil. Tam si můžeš proplout celým studiem v podstatě bez větší interakce se svými spolužáky. V kapele to není možný.
Oproti podobnému zahraničnímu projektu MySpace.com je Bandzone.cz v Česku mnohem populárnější. V čem je české publikum jiné?
Možná to, že my sami jsme jeho součástí. Sami máme kapely, které mají na webu profily, pomáháme jim tak, jak jsme si vždy přáli, aby někdo pomáhal nám. Věřím, že určitou roli hraje i to, že jsme Češi a děláme to pro Čechy. U MySpace ten osobní vztah s tvůrci nikdo z uživatelů neměl.
Pochyboval jsi někdy o celém projektu a o tom, jestli můžeš na trhu uspět?
Nikdy. Tedy přesně řečeno, od chvíle, kdy Bandzone začal vydělávat peníze, věděl jsem, že to bude fungovat dobře a dlouho. Vůbec jsem si nepřipouštěl, že by to šlo dolů nebo že by najednou kapely přestaly mít zájem na Bandzone svůj profil mít.
Kdy se ti investovaný čas, peníze i nervy začaly postupně vracet a vydělávat na živobytí?
Rok jsme připravovali s kamarádem první verzi webu po večerech po práci. Přibližně rok od spuštění, kdy jsme měli kolem 500 kapel, se objevil první partner. V té době už jsem odešel ze zaměstnání a živil se jako freelance grafik. To mi dalo více času pro Bandzone a za další rok už jsem ho dělal na plný úvazek já i tehdy nový vývojář Tomáš Müller.
Doporučil bys studentům kombinovat studentský život s prací nebo se spíš soustředit na studium a nějaké záliby?
Myslím, že by měli vždy najít nějaký rozumný vyvážený poměr. Studiu věnovat čas tak akorát, aby školou v pohodě prošli a něco v nich zůstalo, ale veškerý volný čas vždy smysluplně využít. Ideálně kombinací drobného podnikání a koníčků. Já to tak měl a zpětně to považuju za bezvadný přístup.
Je zrovna hraní v kapele koníčkem, který tě může při studiu do života nějak kultivovat, nebo je to spíš nebezpečné třeba z důvodu hraní dlouho do noci, pití či drog?
Hraní je povznášející úžasná věc, kterou bych přál úplně každému někdy zkusit. Je to těžko popsatelné, ale přináší to tak zvláštní pocity sounáležitosti a uspokojení jako máloco. Rozhodně si nemyslím, že by mladé kapely nějak extra kalily nebo braly drogy. Mám zkušenost, že toto naopak využívají lidé, kteří moc nevědí, jak naložit se svým volným časem, a tak se jdou aspoň do klubu zrušit.
Jak se bránit proti těmto špatným vlivům a dostat z toho maximum zkušeností?
Stačí mít dobré cíle a vysoké ambice a přistoupit ke kapele co nejvíc zodpovědně. Ono vás to už potom nenechá ztrácet energii nebo čas tím, že budete ležet doma v kocovinách a nebudete mít peníze na skvělou nahrávku, protože jste s kámošema prokalili veškeré úspory nebo kapesné.
Kam zajít na studentské kapely
Praha – Vagon, Rock Café, Chapeau Rouge, Nová Chmelnice
Brno – Melodka, Yacht CLub
Ostrava – Barrák
Plzeň – Divadlo pod lampou, Jam Club
Liberec – Casta Club
České Budějovice – Velbloud
Text: Eva Samšuková
Foto: Jindra Kodíček
