Kolik znáte muslimů?
Právě nepřizpůsobivost arabských imigrantů je v médiích velmi probíraným tématem. Neustále čteme a slyšíme o tom, že tito lidé jsou muslimové a islám není slučitelný s křesťanskými hodnotami, na kterých je postavena Evropa. To už je asi podstata médií, informovat o tom, co vybočuje ze zaběhnutého řádu a jak se nastolení starého řádu opět přiblížit. Nicméně především média vyvolávají v Čechách přehnané emoce, někdy dokonce i hysterii vůči věcem, se kterými většina z nás neměla nikdy zkušenost. Děsivá je nenávist některých Čechů vůči islámu vyvolaná v poslední době, přestože většina z nich muslima v životě ani nepoznala. Krásně to vystihla moje kamarádka, Češka, žijící v Saúdské Arábii: „Já se Evropanům nedivím, že se bojí. Bojí se proto, že nemají zkušenost.“
Vypovídající mohou být i data ze sousedního Německa. Zkušeností s imigrací, muslimy a i problémy s nimi mají dost a přesto nedávný průzkum veřejného mínění ukázal, že pouze 29 procent Němců má na muslimy negativní názor. 83 procent dotazovaných se bojí nezvládnutí imigračního procesu, velkého přílivu uprchlíků, ale ne islámu.
Byli jednou Turek a Číňan, muslimové
Já jsem měla tu čest kamarádit se se dvěma muslimy, jeden byl Turek a jeden Číňan. Oba pojímali islám trochu jinak, Číňan byl muslimem, řekněme, zapálenějším, nedotýkal se psů, nikdy nepil alkohol, nejedl vepřové maso, nekouřil (ačkoli sex už ve svých 28 letech poznal). Turek bral islám dle jeho slov pouze jako návod, jak být co nejlepším člověkem a jak se chovat k druhým lidem (a tím nemyslel terorismus), pravidelně popíjel s přáteli, byl kuřák, měl dívku, se kterou sexuálně žil a dokonce studoval, aby se mohl stát veterinářem (tudíž léčil i psy, i když prý ve škole měli očistnou sprchu, ve které se po kontaktu se psem musel vždy umýt). Číňan příliš necestoval, Turek měl naopak ve svých 23 letech procestovaných přes tři desítky zemí, poznal spousty lidí, míst, kultur, zvyků. Angažoval se například v hnutích proti zavedení šaríi v Turecku nebo proti vstupu Turecka do EU. Od té doby, co jsem ho poznala, se nemohu ubránit myšlence, že každé náboženství je zlo, když se smísí s nevědomostí a omezeným rozhledem jednotlivců. On byl neuvěřitelně chytrý a zcestovalý a také tomu odpovídal náhled, který na islám a jakékoli jiné náboženství měl. Nikomu ho nevnucoval, vyzkoušel si i to, co jeho víra zakazuje, poznal vyznavače jiných náboženství, respektoval je a naučil se brát islám jen jako způsob, jak být lepším člověkem a jak mít jistotu v životě. Neuvěřitelně ho mrzela vzrůstající nenávist vůči jeho víře kvůli nestvůrám, které ve jménu stejné víry vraždily.
I židé dělají věci, které nám hlava nebere
Islám je náboženství stejně jako křesťanství nebo judaismus. Všechny mají ve svých svatých knihách nějaké neduhy. Evropa se od těch křesťanských oprostila a poučila se z nich již ve středověku. Proč na blízkém východě žijí stále v souladu se středověkými pořádky, toť otázka. Mnohé muslimské zvyky také nechápu a nejsou mi blízké, stejně tak ale nechápu nějaké zvyky ortodoxních židů (například to, že vdané ženy musí mít oholené vlasy, nebo že se nesmí v sobotu ani podepsat, protože je to práce a sedmý den přeci Bůh nepracoval). Jistě byste mohli namítnout, že toto nedodržují všichni židé na světě. A stejně tomu je i s islámem.
Největším nepřítelem je lidská nevzdělanost
Našim problémem není islám, ale nevědomost a omezenost, a to na obou stranách. Na blízkém východě a v afrických zemích žijí zoufalí lidé, kteří se mají špatně, ať už z důvodu probíhající války v jejich zemi, nebo špatné ekonomické či politické situaci. A těmto zoufalým lidem někdo konstantně říká: „Běžte do Evropy. Tam se budeme mít skvěle, budete moci zadarmo bydlet, budete dostávat pravidelně peníze, není tam žádná válka, můžete si tam dělat, co chcete.“ A tito lidé tomu věří, ze zoufalství a z nedostatku informací. Svůj názor na to má i spisovatelka českého původu Eva Pekárková, která již několik let žije s Nigerijcem v Londýně. Říká, že její nigerijská rodina ji považuje za polobohyni, protože je z té vyspělé Evropy a to, že se několik let živila jako taxikářka, nemohou příbuzní pochopit, jelikož žijí v představě, že v Evropě se chodí po zlatem dlážděných chodnících. Ona se svým přítelem se dlouhodobě věnuje osvětě v Nigérii a snaží se tamějším rozmluvit emigraci do Evropy, snaží se jim vysvětlit, že je tu rovněž čeká velmi tvrdý život a nic tu není zadarmo. Dle jejích slov odradili již tisíce zájemců. Evropa se stále zabývá řešením důsledků krize, stále ale efektivně neřeší její příčiny a mohla by začít právě ideologickou válkou, tedy šířením vzdělání do tamějších končin světa. Kdyby uprchlíci a migranti věděli, že je tu hned nečeká jisté bydlení, pravidelný přísun peněz a život zalitý sluncem, zůstali by někteří třeba raději doma.
Jak změnit džihádistu
Podobný názor sdílí i Montasser AlDe´emeha, který si vzal za úkol zrazovat mladé muslimy od terorismu a přidání se k IS. Říká, že většina z nich jsou zmatení, zoufalí lidé, kteří hledají smysl života, něco, k čemu by se mohli upnout. Montasser se jim snaží rozšířit rozhled, nahradit jim radikální názory umírněnými a dát jim na vybranou. U několika to již zafungovalo.
Omezenost je ale potřeba regulovat i v Evropě. Někteří z vás to vnímají také, psali jste, že máte strach z populismu, nárůstu extremismu a konstantního podněcování strachu. Právě ty budou mít prostor u nevědoucích lidí. Proto nás velmi potěšilo, že jste vyslovovali větší strach z tohoto než ze samotných uprchlíků, islámu nebo terorismu. Nechci rozhodně bagatelizovat problémy, které zvýšený počet uprchlíků a imigrantů může znamenat pro Evropu, jen upozorňuji na to, že zatemnělá mysl a všeobecná nenávist nám k lepším rozhodnutím určitě nepomohou.
Doufejme tedy, že i ostatní, nejen vy, naši respondenti a čtenáři, získávají informace z více zdrojů, porovnávají, selektují, přemýšlejí a dávají si věci do souvislostí.
Text: Andrea Pecáková
Foto: bigstockphoto.com
