madeo produkuje špičkové digitální projekty pro omezený počet klientů. Už vyrostlo ze startupových plínek a suverénně si to namířilo do světa stabilní firmy.
Martin Pospíšil, zakladatel a šéf madea, je mladý hezoun původem z Brna, který má za sebou i 4 roky středoškolského studia ve Vídni. Do Zlína přišel studovat grafický design na FMK. Po ukončení studia založil madeo, které neustále roste.
Začneme od úplně prvních krůčků. Jak se zrodilo madeo?
Začalo to někdy kolem roku 2008. Už nějakou dobu jsem fungoval jako freelancer. Jenže v momentě, kdy člověk chce začít dělat projekty, které mají trošku větší rozměr, potřebuje tým, na který se může spolehnout. A tak jsem si našel partnery. madeo vzniklo původně jako sdružení lidí, kteří se dané oblasti věnovali na volné noze. Po dostudování jsme založili firmu, která to celé zaštítila a dala tomu fazónu.
Sídlíte na náměstí ve Zlíně. Proč zrovna Zlín? Myslím si, že existují lepší výchozí pozice.
To je pravda, ale na druhou stranu, síť kontaktů jsem začal budovat v době mého studia tady ve Zlíně. Takže zůstat tady bylo vlastně logickým vyústěním. Jsem zastáncem názoru, že když člověk odvádí špičkovou práci, není limitovaný místem. V digitálním době to platí dvojnásob. My jsme měli od začátku jasno, že chceme pracovat pro zahraniční klientelu, se kterou se v ČR osobně stejně nesetkáme. Rozdíl mezi Zlínem a Prahou byl jen v nákladech na živobytí. Ano, samozřejmě jsou v Praze o něco větší možnosti, ale necítím v tom nějaký fatální limit. Člověk prostě musí vědět, co chce.
No a další otázka se přímo nabízí. Dá se tedy ze Zlína prorazit na zahraniční trh?
Dá a my jsme toho důkazem. Dnes děláme většinu práce pro zahraniční klienty. Dominantním trhem je pro nás Skandinávie a za poslední rok a půl se nám docela dobře daří pronikat i na americký trh. Máme tam i našeho člověka, který se stará o vedení obchodní činnosti a buduje portfolio kontaktů. Kdybychom na zahraničním trhu nepůsobili, nikdy bychom tady nepřežili.
Fungujete už 6 let. Jaké jsou vaše nejvyšší dosažené mety?
Z oborového pohledu jsou to jednoznačně Awwwards, dnes jedno z nejprestižnějších ocenění v oboru. Co se týče těch obchodních, nebo klientských úspěchů, tak práce pro opravdu hodně velké firmy. Telko operátoři jako Telia Sonera, pro kterou děláme hromadu práce. Statoil, který de facto stojí za vzestupem Norska a generuje obrovskou porci jejich HDP. Dále například Škodovka, Philips, Scania a další.
Tak a teď uteč od čísel a profesních pohledů. Co považuješ ty osobně za největší úspěch?
Z osobního pohledu je pro mě největším úspěchem náš tým. Podařilo se nám sestavit skupinu lidí, která funguje efektivně. Každý člen týmu je opravdovým profíkem na danou oblast. Navíc nikomu z nás nedělá problém si zajít společně na pivo.
Studenti se mohli setkat s vaší prací třeba na Gaudeámu, kde byla vidět microsite budoucnost.utb.cz. Všichni si to moc chválili. A co nějaké historky ze zákulisí?
Dostali jsme poptávku z univerzity a zadání znělo, že chtějí vytvořit stránku, která uchazečům vygeneruje doporučení pro budoucí studium. Byla to příležitost vrátit univerzitě, co nám dala. Snažili jsme se o kreativní přístup. Chtěli jsme vytvořit vizuálně atraktivní a zároveň zábavnou stránku.
První koncept byl odvážnější, měl být postaven na známé věštkyni Jolandě. Měli jsme dokonce vymyšlený celý plán, jak ji do projektu zapojit, jak ji oslovit, a jak by měla reagovat, abychom docílili kvalitního výstupu. V zapojení Jolandy jsme cítili virální potenciál. Bohužel byl koncept na místní poměry příliš odvážný, což je velká škoda.
Mluvil jsi o svém týmu. Čím se Madeo liší od ostatních agentur v interním fungování?
Jedna ze zásadních odlišností je, že dost často spolupracujeme se zahraničními týmy. Proto máme v kanceláři takovou šílenou místnost, kde se člověk zavře a řeší věci přes Skype. Pokud během jednoho dne absolvujete video call s kolegy, kteří sedí ve Stockholmu a následně řešíte projekty s klienty ze Švýcarska, USA nebo Filipín, dá Vám to určitý nadhled.
Současně ovšem cítíte velkou pokoru, protože získat si důvěru na dálku není jednoduché. Myslím, že u mě i mých kolegů potom často přichází pocit satisfakce, kdy člověk sedí ve Zlíně, ale současně si uvědomuje, že je plnohodnotným partnerem pro někoho, kdo podniká několik tisíc kilometrů daleko a má Googleplex a sídlo Facebooku hned za domem.
Čas od času také máme příležitost vycestovat za našimi partnery osobně, především na sever. Pokaždé je to jiné, ale vždy jde o zajímavou zkušenost, která člověku otevírá oči.
Zaregistrovala jsem vaší appku Flock. To asi nebyla úplně komerční věc, že?
Nebyla. Baví nás čas od času dělat projekty, které nesledují jen obchodní zájmy. Jsme nesmírně vděční, že si v dnešní době můžeme takové úskoky od komerční reality dovolit. Většinou je to opravdu zábava. Předloni jsme si takhle vystřihli Flock, právě teď jsme do světa pustili hru Furniture Catcher a brzy chystáme další hru jménem AngryWife.
Kdyby se na to člověk díval ze striktně ekonomického pohledu, asi by se zasmál. Pořád se snažíme dívat na věci tak trochu s nadhledem a udržet si střídmý pohled na svět, který není postavený jen na profitu.
Co ses ty osobně za ta léta vedení madea naučil?
Učím se každý den. Vedení kolektivu, budování kvalitního zázemí a pohody na pracovišti – to vše jsou oblasti, které považuju za naprosto klíčové. Dávám jim maximum energie, přesto vím, že by se mi hodilo, kdybych vše, co vím dnes, věděl už na začátku. A jsem si jistý, že si to samé budu říkat i za dalších 6 let.
Můžeš na závěr formulovat nějakou základní radu pro studenty?
Je důležité investovat maximum do toho, aby člověk byl v něčem nejlepší. Pokud se člověk snaží dělat svou práci opravdu dobře, nespokojí se s průměrem, ale jde úplně na doraz, tak je vysoká pravděpodobnost, že uspěje. Vždycky se najde někdo, kdo dokáže ocenit energii, kterou člověk vynaloží. A to i zpětně. Pokud se věci dělají dobře, tak se to vrátí.
Text: Anastasija Žur (Suport.cz)
