"Hodně fotím kvůli vzpomínkám, třeba kvůli zachycení nějakého vtipného momentu. Někdy si ale uvědomuji, že něco vyfotím tak nějak ze zvyku - protože se to dává na Instagram a vypadá to hezky, esteticky. V důsledku je to ale nic neříkající obrázek a snažím se to omezit," říká Pavla, 21letá studentka. Ještě pár let zpátky naše alba tvořila fyzické, vytištěné či dokonce vyvolané a nazvětšované fotografie. Ty jsme sdíleli maximálně obdarováním známých a příbuzných, nicméně většina obsahu byla soukromá. A dnes?
Instatrendy
Podívejme se na nejoblíbenější účty na Instagramu. Odmysleme si profily umělců, sportovců a jiných známých osobností, které takto komunikují s fanoušky a věnujme se jinému okruhu uživatelů - blogerům a takzvaným instagramerům. Často jejich galerie obsahuje téměř identické snímky - kávu s latte art a snídaně v hipster kavárnách, nespočet outfitů, či cestovatelské fotky z naprosto identických "insta" míst. Proč? Je to cool, trendy, zajistí nám to velký počet lajků, sdílení a snad i nové followery. Budujeme pomocí sociálních sítí vlastní mediální obraz, nutno podotknout, že značně vylepšený a nerealistický.
Vzniká i větší množství fotografií, což by se mohlo zdát jako pozitivní. Nepotřebujeme tisíce, dokonce desítky až stovky tisíc na dobré zrcadlovky. Chytré mobilní telefony jsou schopné okamžik poměrně slušně zachytit. Máme tedy lepší podmínky pro rozvoj této umělecké disciplíny? Jen zdánlivě. Nic nás už nenutí přemýšlet o kompozici či nastavení vhodné světelnosti, nepotřebujeme to. Cvakáme jako o život a vzniká nespočet kýčovitých snímků.
Mít jen 36 pokusů a nevidět okamžitě, co se nám podařilo zachytit? Dávná, pro mnohé nepředstavitelná minulost. "U foťáku na film si člověk rozmyslí, jestli to má cenu vyfotit," vysvětluje svou zkušenost Jan, student žurnalistiky, který na analog začíná fotit ve volném čase i v rámci některých předmětů ve škole. "Hlavně fotím vzpomínky, asi tak z 80procent, zbytek pak ty věci, co vím, že se chytnou a budou mít lajky," připouští. Naše generace přistupuje k fotce prostě jinak.
Profesionálové přicházejí o výjimečnost
I profesionální fotografii nicméně postihl jistý úpadek, alespoň podle členů nově vzniklé skupiny českých dokumentárních fotografů 400 ASA. Spolek založili Karel Cudlín, Jan Dobrovský, Alžběta Jungerová, Antonín Kratochvíl, Jan Mihaliček, Tomki Němec a Martin Wágner a na svých webových stránkách tvrdí: "Jestliže pozbyla na jedinečnosti role kvalitních a na fotografie bohatých periodik již s rozvojem televizního vysílání, vnímání fotografie o to více ovlivňuje bezbřehost Internetu." Podle nich profesionálové přicházejí o výjimečnost zobrazování světa.
Stejně jako třeba v módě, i zde se přesto vrací "oldschoolové" přístupy. Stále více lidí přechází zpět k analogovému focení. Pod hashtagem #filmisnotdead najdeme na Instagramu téměř 11 milionů příspěvků. "Na fotografii jsem díky analogu začal koukat trochu z širšího hlediska. Ale obecně mám mnohem radši digitál. Všechno, co už se s analogovou fotografií dalo udělat už někdo udělal," shrnuje student fotografie.
"Já osobně vidím velký potenciál ve vzdělávání obrazem u celé naší společnosti. Seznámit lidi s klasickou poctivou dokumentární fotografií je důležité, stejně jako to, aby se naučili poznat dobrou fotografii. A nakonec i tu špatnou," vysvětlil pro Studentu možný směr renesance tohoto odvětví Mihaliček z 400 ASA. Skupina plánuje na pražském Smíchově otevřít prostor pro výstavy, kde by dali prostor i začínajícím autorům. Součástí má být i konferenční místnost pro workshopy pro veřejnost, řekl Němec pro Aktuálně.cz
