Na konci října pořádala Studenta konferenci Automotive Party, která se na moderní dopravu dívala víc než pozitivně. Řečníci z řad velkých firem i nezávislé kapacity v oboru se při prezentacích shodli, že možnosti, které nám doteď nabízely sci-fi filmy, už vlastně až takové sci-fi nejsou. Tomáš Rousek, Matěj Bartecký i Jan Sobotka, naši tři hlavní řečníci, mají v automotive obrovské zkušenosti, takže nám nezbylo, než jejich přednášky s radostí kvitovat. A že je budoucnost dopravy zajímavá nejen pro nás, dokázal i plný sál pražského CIIRCu na ČVUT.
Autonomie level pět
Kdy už vyrazíme na výlet autem bez řidiče? A jak jsou na tom dnešní auta v porovnání s budoucností? Pro autonomii dopravy existuje oficiální stupnice - má pět levelů (teoreticky vlastně šest, protože začíná nulou) a v současnosti jsme na dvojce. Dnešní auta dokážou sama zaparkovat, mají zabudovaný tempomat, umí si udržovat odstup od okolních vozidel a třeba i lehce zatáčet. U levelu dva ale platí pravidlo, že řidič musí být připravený kdykoliv převzít řízení. Takže noviny si zatím po cestě nepřečteme.
Technologicky jsme na tom ale dnes o dost lépe a auta by se mohla z fleku začít vyrábět i na levelu tři. Ten počítá s daleko větší automatizací na širokých, relativně rovných a dobře značených cestách. Řidič v takových úsecích nemusí mít ruce na volantu, ani koukat na silnici. Mimochodem, s technologií už v roce 2017 pracoval koncept Škody Auto VISION E. Jak je vidět, vývoj tedy brzdí hlavně legislativa - na nový druh dopravy nejsou zatím připravené zákony. A přiznejme si, že často ani silnice.
Zcela autonomní auta, do kterých nasednete, vyberete na mapě cílovou destinaci, a pak už můžete dělat úplně cokoliv, předpovídají odborníci na rok 2030. Avšak vzhledem k tomu, kolik do vývoje vstupuje proměnných, jsou to zatím opravdu jen odhady.
3D doprava
Tomáš Rousek se ve své přednášce dostal ke konceptu 3D dopravy, která variabilně přemýšlí nad stavbou silnic, železnic, ale třeba i parků. Dnes jsme spíš zvyklí počítat s prostorem v poměru 1:1 - jedna parcela rovná se jedna silnice, jedno parkoviště nebo jeden obchodní dům. Co kdybychom ale byli trochu kreativnější a s prostorem pracovali vertikálně? Silnice bychom mohli schovat pod zem nebo je naopak na pilířích zvednout nahoru. V dalších patrech by pak mohly stát obchody, byty nebo parky. "Infrastruktura se dnes plánuje na modelu z 20. století, který je zastaralý. Silnice vytváří bariéry v krajině, velké mimoúrovňové křižovatky zabíjí města na okrajích. Nehledě na to, že celý tenhle systém způsobuje obrovské znečištění. Spousta věcí by se měla začít dělat daleko pokrokověji," vysvětluje Tomáš Rousek.
O poznání dál jsou na tom města v Asii a Středním východě, která už tyhle koncepty proměňují v realitu. Je ale nutné říct, že tady pomáhá pokroku hlavně princip výstavby měst na zelené louce. V evropských podmínkách samozřejmě musíme myslet na to, jak navázat nové projekty na ty současné.
Taxi ve vzduchu
O tom, že nějakou část běžného provozu jednou přesuneme do vzduchu, už pochybuje málokdo. O samořiditelných letadlech nebo droním taxi už toho bylo napsáno hodně, první jednotky už se dokonce testují v ostrém provozu. Přestože však vyhlídky vypadají slibně, je před námi ještě velký kus práce. Reálné spuštění přepravních dronů je zatím stále nebezpečné pro pasažéry, i pro lidi dole na chodníku. Skepticky se k němu v současnosti staví třeba i Elon Musk, podle kterého jsou volně létající auta zatím jen těžko představitelné řešení.
Kromě neodzkoušené technologie jde proti dronům opět i legislativa a chybějící centrální řízení letového provozu ve městech. Pokud by teď každý naskočil do malého vozítka a začal poletovat po okolí, nastal by chaos. "Pro drony je potřeba vybudovat koridory a myslet i na to, jak je všechny napojit na jeden centrálně řízený systém. Drony jsou plánované jako autonomní, nebudou vozit jen lidi, ale třeba i balíčky z e-shopu, takže pro ně musí existovat nějaký provozní systém," komentuje Tomáš Rousek a dodává, že v tomhle případě je ještě potřeba zapracovat na obojím - na bezpečnosti i na řízení.
V Berlíně za pět minut
Řeč během konference samozřejmě došla i na Hyperloop, technologickou bombu Elona Muska, která slibuje přepravu lidí po zeměkouli výrazně svižněji, než to dnes zvládnou dopravní letadla. Navíc bez bolavé uhlíkové stopy. Pro představu - z New Yorku do LA byste se mohli dostat za třicet minut, z Prahy do Berlína zhruba za pět (po cestě vám tak ani nestihne spadnout pěna na kapučínu).
Ani tady už se nebavíme o vizích bláznivého nadšence, ale o technologii, se kterou se reálně počítá. "V první fázi se technologie využije pro cargo, první takové instalace Hyperloopu by měly být v Dubaji a taky u Nového Dillí v Indii. Tenhle postup by měl provoz otestovat, aby nic nebránilo celosvětovému rozšíření a přepravě lidí," popisuje Tomáš Rousek.
Představa fungujícího Hyperloopu není jen technologicky zajímavá, výrazné zkrácení vzdáleností bude mít vliv na celkové myšlení lidí. "Lidi můžou bydlet v jednom evropském městě, pracovat v jiném, do třetího jezdit třeba na lekce kytary. Všeobecně bychom si k sobě mohli začít být zase o něco blíž," doplňuje Tomáš. Výstavba by mohla vyřešit i zvyšující se ceny nájmů ve velkých městech - i s jobem v centru Prahy budete moct klidně bydlet v přírodě na vesnici.
Co z toho?
Nové koncepty dopravy směřují k tomu, aby udělaly náš život zase o něco příjemnější. Tentokrát ale myslí i na životní prostředí a zdraví lidí ve městech. Nad fosilními palivy jako zdrojem energie v budoucnosti už uvažuje jen málokdo, stavba dálnic na polích mezi vesnicemi je dávno přežitý postup. "Je velký rozdíl, pokud mám za domem ucpanou silnici a v práci vystresované kolegy, kteří po ní každé ráno jezdí, nebo když jezdíme všichni vysmátí na kole a silnice je schovaná pod zemí," uzavírá Tomáš Rousek.
Nezapomeňte se podívat na fotogalerii ze Studenta Automotive Party v úvodu článku.
