Čím chtěl být Tomáš jako malý?
Nevím, čím jsem chtěl být jako úplně malý, když mi bylo třeba deset. Ale vím, čím jsem chtěl být třeba ve čtrnácti - informatikem. A to jen kvůli tomu, že jsem to měl v rodině. Šel jsem na technickou školu, ale vůbec mi to nešlo. Tak jsem se s tím naštěstí rozloučil. Ale pamatuji si, že zpěvákem jsem být nechtěl.
A kdy přišel ten impuls, že ses začal věnovat hudbě?
Asi na střední, na internátu. Měl jsem spoustu volného času. Odpoledne, kdy se mělo studovat, tak jsem nestudoval. Vždycky jsem se snažil udržet "troječky", abych neměl žádnou čtyřku na vysvědčení. Učit jsem se moc nemusel, tak jsem začal konečně hrát na kytaru a fakt mě to bavilo. Zpíval jsem každý den a nějak se to začalo lámat. To mi bylo asi šestnáct let.
Začínal jsi hráním na ulici, tzv. buskingem. Čemu tě to naučilo?
Hraní na ulici mi dalo fakt hodně. Když jsem začínal, bylo mi asi osmnáct a to jsem byl strašný tele… Měl jsem trému, bál jsem se lidí a strašně jsem se styděl. Na ulici jsem se otrkal, naučil se lépe anglicky, a někdy jsem si vydělal i na nájem.
Thom Artway
Český pop-folkový zpěvák a muzikant, patřící ke generaci mladých písničkářů, který začínal jako busker u Lennonovy zdi v Praze na Malé Straně. Se svým prvním singlem I Have No Inspiration zaznamenal obrovský úspěch. Skladba se okamžitě stala hitem a na více než rok a půl ovládla přední příčky českých hitparád. Následovalo očekávané debutové album s názvem Hedgehog, které vyšlo v září 2016. Za desku získal hned dvě ceny Akademie populární hudby Anděl 2016, a to v kategoriích Zpěvák roku a Objev roku. Nyní mu vyšla deska All I know. Thom vyhrál také projekt Czech Fresh, který je zaměřen na podporu exportu české hudby do zahraničí.
Buskuješ ještě někdy v Praze?
V Praze na ulici už moc nehraji. A nedokážu si moc vysvětlit, čím to je. Možná tím, že už nemám tolik času. Kolikrát už je té hudby prostě hodně a potřebuji si od ní odpočinout. Občas mám chuť dělat úplně něco jiného, třeba vyrábět něco ze dřeva nebo jezdit taxíkem. (smích) Člověk musí umět dávat energii i těm ostatním věcem.
Pamatuješ si ještě, kde jsi složil svoji první píseň? O čem byla a komu jsi ji poprvé zahrál?
Bylo to na internátě a ta písnička se jmenuje "Towards The Sun". Je až neuvěřitelné, čeho všeho dosáhla. Vyždímal jsem z ní všechno, co se dalo. Vyhrál jsem s ní soutěž na Facebooku, kdy výhrou bylo nahrání té písně v profesionálním studiu. Pak jsem to poslal Krajčovi, který hledal píseň do filmu Křídla Vánoc. A ono to vyšlo. Pro mě jakožto pro začínajícího muzikanta to byla obrovská motivace. Člověk to musí trochu chtít, musí mít štěstí a pak musí makat.
Stalo se ti ale někdy, že jsi měl od sebe přehnaná očekávání, až to vedlo třeba k demotivaci?
Už se mi to určitě stalo, ale ani nevím, s čím to bylo spojené. Nejspíš když jsem dlouho nenapsal nic dobrého. Ale nikdy to nebylo tak horké, že bych nedej bože chtěl skončit.
Hodně cestuješ. Co pro tebe cestování znamená? Máš nějakou vysněnou destinaci, kam by ses rád podíval?
Když jsem byl mladší, tak jsem tíhnul k severským zemím. To se ale mění. V létě jsem byl v Itálii a moc se mi tam líbilo. Ale že bych si poslechnul italského interpreta, to asi ne. Mezi mé vysněné země patří Island, Kolumbie a Indie. A rád bych se znovu podíval na Nový Zéland. Když člověk cestuje sám, poznává, jaký je vůl nebo borec. Když cestují dva nebo více lidí, člověk nemusí tolik přemýšlet, co bude. Mám rád cestování sám, ale mám rád i to pohodlí a bezpečno, když vím, že kolem mě někdo je. Poslední dobou praktikuji spíše už tu druhou variantu. Ale třeba v Austrálii jsem byl několik měsíců úplně sám a musel jsem se spolehnout jen sám na sebe.
Proč vlastně Austrálie?
Dostal jsem podnět od lidí. Říkali mi: "Měl bys jet do Austrálie, tam to lidi bude bavit." A já cítil, že je to výzva, kterou chci dát. Bylo mi dvacet, nic mě tu nedrželo. Spousta lidí začne přemýšlet a neví. Přemýšlejí nad tím tak dlouho, až na to zapomenou. Ale třeba teď už bych to neudělal. Teď už jsem v úplně jiné pozici.
Zpět k hudbě. Kde bereš inspiraci?
To je různý. Občas se za inspirací cíleně vydám do nějaké země. Nedávno jsem byl v Indonésii na Sumatře, toulal jsem se a snažil se něco psát. Nejlépe se mi ale skládá a píše, když jsem třeba pět dní někde sám na chatě a dostanu se do toho módu, kdy můžu jen psát a nemusím na nic jiného myslet. Přestanu poslouchat hudbu a jenom ze sebe chrlím, co jsem naposlouchal dosud. To, co chce jít ven. Důležitá je soustředěnost. A to je ta inspirace, to, co potřebuji. Nějaký nápad si třeba nahraji na telefon, ale abych ho rozvedl, potřebuji si k tomu sednout. A často si inspiraci beru ze vztahů s lidmi.
Máš i někoho, kdo tě inspiroval?
Mám. Zdeněk Bína z Kapely minus123minut. Jeden z nejlepších kytaristů v České republice. Předskakoval jsem jim na koncertě a po koncertě jsme si moc hezky popovídali. Pomohlo mi, co mi řekl a často na to myslím. Myslím si, že ani neví o tom, jak mě ovlivnil.
Někteří umělci tvrdí, že se jim lépe tvoří, když zrovna prožívají nějaké náročné období - třeba, když se jim nedaří ve vztahu. Vypozoroval jsi to u sebe?
Ono to tak asi je. Já to můžu jen potvrdit. Není to vždy jen o textu, ale určitě to má s tím něco společného. První deska byla hodně o vztazích, druhá už méně a třetí je v nedohlednu. (smích) Já jsem se v tom kdysi vyžíval, když jsem byl smutný, ale teď to nedělám, protože jsem absolutně šťastný. A nechybí mi to. Nechci být smutný. Rád poslouchám smutné písničky, ale smutný být nechci.
Kdyby sis mohl vybrat, komu bys dělat předskokana, kdo by to byl?
Coldplay. Někdo říká, že je to je jen pop music. No to je, ale jak dobře udělaná! Nestydím se za to, že je poslouchám.
A s kým by sis rád zahrál?
S Damienem Ricem a ještě jednou bych si rád zahrál s Glenem Hansardem.
Při jaké příležitosti se ti to podařilo?
To bylo v roce 2016, kdy jsem mu předskakoval na koncertech v Praze a ve Valašském Meziřící. Bylo to úplně nejvíc. Vůbec jsem si to neuvědomoval, ani jsem nebyl rozklepaný. Až časem mi to všechno došlo. I to, jak moc vděčný za to jsem.
Deska All I Know - křest
Křest desky proběhne ve středu 7. listopadu v pražském Paláci Akropolis. Nebude chybět ani zpěvačka Lenny, se kterou nazpíval duet, na violoncello si přijde zahrát Terezie Kovalová a celý večer otevře svým krátkým setem duo Kieslowski.
Vstupenky a více info zde.
Co se ti líbí na staré hudbě? A co ti chybí naopak na té současné?
Líbí se mi ta upřímnost a hloubka, kterou stará hudba měla. Taky bylo více hudebníků, kteří to fakt uměli, měli to vydřené. Nicméně hudba je vždycky dobrá. Záleží, co si kdo najde. Pop byl vždycky a laciný pop byl taky vždycky. Když se budeme bavit o té současné, občas je hodně povrchní. Ale to nejsou věci, který já poslouchám nebo vyhledávám. A pokud se to lidem líbí, tak je to asi v pořádku.
Jako jeden z mála z ČR vystupuješ i v zahraničí. V létě jsi hrál na jednom z největších hudebních festivalů Sziget a teď tě čeká i zahraniční turné…
My se teď snažíme hrát co nejvíce show case festivalů. To jsou takové ty festivaly, kde by se měly sjet nadějné kapely a oslovovat promotéry a dramaturgy festivalů. Teď jsme byli třeba na Mamma festivalu ve Francii, to bylo skvělý. Snažíme se dostat i ven, tak jsme zvědaví, jak to dopadne.
Brzy pokřtíš v pražském Paláci Akropolis svou novou desku "All I Know". V čem je jiná, než ta předešlá? Na co se mohou posluchači těšit?
Zvukově je malebnější, nástroje jdou více do elektroniky. Posluchači se můžou těšit také na duet s Lenny.
Máš momentálně nějaký sen/metu?
Naučit se hrát na nějaký další hudební nástroj. Chtěl bych se naučit hrát na klavír. To je takový můj sen nebo spíše touha. Líbí se mi, když se umí někdo doprovodit na klavír. Zkoušel jsem i bubny, ale to mě moc nebavilo.
