Xanadu. Slyšeli jste někdy tohle slovo? Nejspíš ne a přitom nechybělo mnoho a náš svět by se díky němu o poznání lišil. Jak to? Celé dějiny 20. století byly protkány několika chytrými muži, kteří se snažili zefektivnit naši práci s informacemi. Na základě jejich poznatků se postupně vyvinula informační věda, osobní počítače a další teoretické i praktické aplikace, jež nás dovedly až sem - k internetu, oplývajícímu téměř neomezenými možnostmi. Jenže co kdyby všechno bylo trochu jinak? O alternativní historii v případě dokončení Projektu Xanadu vyprávěl na konferenci New Media Inspiration Jan Vlnas ze Socialbakers.
Lepší než web?
Ústřední postavou Projektu Xanadu byl od roku 1960 Ted Nelson, jeden z průkopníků budoucího internetu a mimo jiné autor pojmu "hypertext". V něm viděl budoucnost a jeho vize upřímně řečeno nebyla vůbec nereálná. Hypertext vznikl v důsledku Nelsonova odporu k hierarchii poznatků - není totiž možná jednu informaci zařadit pouze na jedno místo v kontextu poznání a dál s ním nepracovat; hypertext měl umožnit vytvoření sítě informací, jejíž jednotlivé budou na sebe napojené stejně jako informace v lidském mozku. Vskutku přelomové uvažování!
Nelsonovo pojetí Xanadu ukazuje, jak by web mohl být lepší a bohatší. Xanadu počítalo s viditelnými odkazy mezi dokumenty, nebyli bychom tak odkázáni na celou webovou stránku, ale pouze na její část. Tím by došlo k revoluci v citování a odkazování, jež by se staly mnohem přehlednějšími. Obecně by se jednalo o uzavřenější systém, v němž by možnosti editace byly omezenější, avšak množství chyb a problémů by se oproti stávajícímu web dramaticky zmenšilo. Tedy, alespoň podle Nelsona.
Alternativní historie
Vývoj Xanadu od začátku 60. let připomínal donquijotské počínání. Někdy chyběly peníze, jindy zase kvalitní lidé; Nelsonovi se nikdy nepodařilo dát dohromady koncept, jemuž by zajistil financování i dlouhodobé směřování. Začátkem 90. let proto všechny podobné projekty převálcoval World Wide Web, který dnes všichni používáme. A to navzdory řadě potíží, jimž dodnes čelíme a které Nelson předpokládal! Je mrzuté, že pozdější internet slavil úspěchy právě díky používání Nelsonova hypertextu, ačkoli v ledabylejší (a tím pádem i přístupnější) podobě. A tak si jen můžeme říkat co by kdyby… Občas prostě nejsou ty nejlepší nápady těmi, které nejlépe dopadnou.
