Přiznám i to, co neznám
"Pravidelně si to rozdávám s několika slečnama na různých místech ve škole. Myslím, že nejlepší na tom je ten pocit, že nesmím. Máte to někdo podobně?" - 211 lajků. Nebo "Nejlepší sex jsem zažila se svým učitelem po přednášce. Trochu jsme se opili a ani nezamkli dveře. Bylo dopoledne." - 167 lajků. "Už si neumím představit, že bych páchnul do školy bez toho, abych si šlehnul. Děláme to tak všichni." - 200 lajků. A většinou taky hodně komentářů a poměrně rozmanité diskuze.
Pročetli jsme pár takových skupin, začetli jsme se dokonce i do diskuzí (a věřte, že občas to byl poměrně složitý úkol), k tomu přidali zkušenosti ze studentských let a došli k několika závěrům…
Bylo to takhle vždycky?
Dříve se chodilo se každou středu a pátek (a často taky sobotu) pít. Někdy po, někdy místo přednášek. Co si budeme povídat. Byla to taková krásná stmelovací tradice, na kterou dodnes rádi navazujeme. Pokud na akademické půdě došlo na nějaké intimní chvilky, anebo třeba zkoušení zakázaných látek (ne, že bychom něco takového někdy dělali), vždycky to bylo ve vší počestnosti a hlavně tajnosti. Upozorňujeme, že je to jenom nějakých pár let zpátky. Nikdo z nás neměl potřebu to roztrubovat do světa. Když už, tak jenom na onom středečním nebo pátečním dýchánku, který byl ale jenom mezi námi. Něco jako Vegas. Co se řekne v tomto kolektivu, zůstane v tomto kolektivu. Žádné lajky, žádné komentáře… Ale tady v těch skupinách (a nejen tam) je to jiné. Úplně.
Čím to, že jsou dnes sociální sítě plné dosti detailních příspěvků o sexu, drogách a alkoholu na akademické půdě? Dnešní studenti nemají o tolik rozmanitější život, než jsme měli my. Tenhle fenomén přiznání je podle nás jenom další honba za dočasným zvýšením ega. Je to jako droga. Už nestačí napsat skutečnost, pro více lajků a komentářů je potřeba mít lepší skutečnost.
Výzkumník z Chicagské univerzity, Wilhelm Hofmann, v jednom ze svých poměrně čerstvých výzkumů ukázal, že pro velkou část mladých lidí je výrazně snadnější odolat cigaretě nebo alkoholu než touze po dalším tweetu, který přinese vytouženou pozornost ve formě lajků a sdílení. A tak vznikají příběhy o tom, jak je nejlepší brát drogy a kde na univerzitě provozovat ten nejlepší sex.
Doufáme a těšíme se, až se jednou zveřejní statistiky o tom, kolik příspěvků na facebooku je fake.
