Pod ledem v Grónsku se ukrývá obrovský kráter
S pomocí speciálního radaru v letadle našli vědci na severu Grónska nový kráter po dopadu meteoritu. Má 31 kilometrů na délku a je pohřebený pod skoro kilometrem ledovce. Meteorit, který ho vytvořil, musel mít okolo 1,5 kilometru napříč. To je dostatečná velikost, aby způsobil významné škody na klimatu celé Země. Glaciologové (tak se opravdu říká vědcům studující ledovce) vedeni Kurtem Kjærem z Kodaňské univerzity o tom informovali 14. listopadu v Science Advances.
Pohled na náraz by byl ohromující pro kohokoliv v okruhu 500 kilometrů. Ohnivá koule několikrát větší než Slunce a až pětkrát jasnější se prohnala oblohou, propálila si cestu ledem a způsobila obrovskou ránu slyšitelnou na stovky kilometrů. Přihnala by se také ohromná tlaková vlna a vítr o síle hurikánu. Následné deště kamení by zasáhli celou Severní Ameriku a Evropu.
Zdroj: Science
Čína ve vesmírné historii
V prosinci země vyšle první vesmírnou raketu, která kdy přistane na odvrácené straně Měsíce. Další misi plánují na rok 2019. Zároveň by chtěli přivézt zpět na Zemi vzorky měsíčních hornin, první od roku 1976. Nejsou v tom ale sami. Indická vesmírná agentura a privátní agentury z Německa či Izraele také doufají ve vyslání robotických misí na Měsíc v průběhu příštího roku. NASA naopak plánuje od roku 2023 mít astronauty na orbitě Měsíce a přistát někdy ke konci dekády.
Co nás ale ještě na Měsíci čeká? Stále ukrývá mnoho tajemství nejen o svém vzniku, ale i o vzniku celé Sluneční soustavy. Vědci si slibují mnoho hlavně od dovozu nových vzorků hornin, David Blewett z Johns Hopkins Applied Physical Laboratory k tomu dodává, že to je jako přijet na Zemi, přistát ve Velké Británii a celou planetu si představovat podobnou. Čínská mise by nám tak mohla poskytnou nový cenný pohled na stále nedostatečně objevenou část Měsíce.
Zdroj: Science
Kafe, nebo čaj?
Ač byste tomu nevěřili, tak i tohle za vás můžou rozhodnout vaše geny. Podle studie z Austrálie, USA a Velké Británie zahrnující přes 400 000 vzorků DNA, větší množství aktivních genů na rozeznávání hořké chuti znamená statisticky vyšší šanci stát se kafeholikem. To je přesně naopak, než si vědci původně mysleli. Svou roli v tom hraje i gen na rozklad samotného kofeinu. Lidé, kteří ho lépe tráví, pijí kávy mnohem více. Pití čaje je ovlivněno spíše sociálním chováním. Máme tendenci si vybrat mezi kávou a čajem, často je tudíž pití čaje pouze výrazem nechuti ke kávě.
#vědeckýbizár: Výkaly ve tvaru kvádrů
Patricia Youngová z Georgia Institute of Technology představila na 71. sjezdu Americké fyzikální společnosti výsledky své několikaleté práce zabývající se tvarem vombatích výkalů. Jestli jste nikdy o vombatech neslyšeli, jedná se o vačnatce přibližně vzhledu a velikosti menšího divočáka (bez klů). Vyskytují se v jihovýchodní části Austrálie a v Tasmánii. Výkaly využívají ke značení teritoria a lákání samic. Neobvyklý tvar pomáhá udržet výkal déle na místě, kde ho vombat chce. Vědce však zajímal způsob, jakým je produkují, protože jejich střeva ani řitní otvor čtvercové nejsou.
Studiem trávicího traktu mrtvých vombatů (přejetých na australských silnicích) došli vědci k závěru, že specifický tvar je dotvořen až poslední části střeva, kde dochází k elastickým kompresím. I když se může zdát, že se jedná o naprosto zbytečnou záležitost, ale podle Youngové by nový způsob tvoření kvádrů mohl najít využití v průmyslu.
Zdroj: Česká televize
Taky vám někdy přijde, že se vědci zabývají zbytečnostmi? Dejte nám vědět, co si o tom myslíte.
