Když se člověk dostane do zamotané situace, přirozeně hledá rychlou cestu ven. Klient však často očekává zázračný nápoj zapomnění, který ho zbaví všech strastí ihned. V životě je však nutné na sobě pracovat - a to každý den. RUŠ terapie se představuje jako terapie pro současného člověka. Tedy pro každého z nás - bez rozdílu temperamentu, znamení či dosavadních životních zkušeností, což je široký záběr. Navíc slibuje vyřešit celou škálu problémů, od psychických, přes mentální až ke krizovým okamžikům či nemocem, traumatům a fobiím. To zní jako zázrak.
RUŠné metody
RUŠ terapie využívá některé terapeutické metody, například hypnózu, zaměření se na rané zážitky (vypůjčeno z psychoanalýzy) či expozici, tedy vystavení se problému a nahrazování zažitého chování funkčnějším modelem (vypůjčeno z kognitivně-behaviorální terapie). Karel Nejedlý, autor metody, razí názor, že člověk je při této terapii schopen vyřešit jeden problém za 30 minut až 4 hodiny. To je tedy rychlost. A co za to? Individuální sezení s terapeutem se pohybuje cenově kolem 10.000 Kč. To už se vyplatí…
Principem této metody je identifikovat problém, uvědomit si ho a přijmout ho. Tím, že na něj "ukážu" a dám mu jméno, zmizí. Jedná se o tzv. pročištění základních vztahů, kam spadá i vztah se zvířátky či s Vesmírem. Jedním z momentů metody je čištění negací. V praxi to znamená, že si budete mnohokrát za sebou opakovat ("do zblbnutí"), že vám váš problém nevadí. Například: "Nevadí mi, že dostávám v práci málo peněz za mnoho práce, kterou dělám navíc." Časem to údajně přijmete za své a věta se pro vás stane neutrální, nebude tedy citově nijak zabarvena. Karel Nejedlý přirovnává tento proces k umytí talíře. Inu, pořádek musí být.
Vše má svůj rub a líc
Jaké jsou tedy hlavní klady a zápory? Mezi pozitiva patří možnost uvolnit nahromaděné psychické a emoční napětí, kterému říkáme proces abreakce, pocit sounáležitosti v nějaké skupině a získání určitého náhledu na svou situaci. Své jistě udělá i autosugesce toho, že mohu své problémy vyřešit tady a teď, když pořádně zamakám.
Naopak mínusem této metody je podporování obranného mechanismu splitting (tzv. štěpení, kdy klient vidí vše černo-bíle, buď je to dobré, nebo špatné, ale nic mezi) a vytěsnění negativních pocitů, což nevede k jejich vyřešení, ale pouze k potlačení či odsunutí. Tato forma terapie může také v klientech evokovat pocit, že mít negativní emoci je nemoc. Dále působí dojmem, že dokáže naprosto vymýtit veškeré negativní pocity, což není reálné. Už jen proto, že i nepříjemné pocity mají v našich životech důležité místo, například nás varují před nebezpečím. Žádná metoda či sebelepší terapie, i když se tak může prezentovat, nedokáže odstranit veškerá traumata a potíže v nás za kratičkou dobu a navždy. To je jako by terapeut sliboval, že oživí pohádku, kde všichni žijí šťastně až do smrti, když přeperou jednoho draka. Všichni bychom si to přáli. Terapie však nabízí možnost osobního rozvoje, čímž dojde ke zkvalitnění života, nikoli okamžitou záchranu světa za půl hodiny a bez vedlejších účinků.
Existuje celá řada psychologických směrů a škol. Některé jdou více do hloubky, některé jsou více či méně direktivní, jiné se zaměřují na práci s tělem. Jakou terapii preferujete vy?