15. března 1939 obsadilo nacistické Německo české země poté, co se Slovensko 14. března odtrhlo a vytvořilo samostatný stát. O den později byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Tato událost proběhla bez významných protestů českého národa. K těm došlo až v říjnu 1939.
Nevydařená oslava zaniklého státu
Lidé se sešli na protinacistické demonstraci v Praze 28. října 1939, v den výročí vzniku Československa. Tato akce byla dlouho připravovaná odbojovými organizacemi i ilegální komunistickou stranou. Protestů se zúčastnilo na 100 tisíc lidí. Především na Staroměstském a Václavském náměstí se scházeli davy demonstrantů. Nacistická policie na sebe nenechala dlouho čekat. Došlo k několika střetům, jejichž výsledkem bylo zastřelení dělníka Václava Sedláčka a těžkému poranění dalších 15 účastníků demonstrace. Mezi nimi byl i student Lékařské fakulty Jan Opletal, který utrpěl průstřel břicha.
Opletal následkům zranění 11. listopadu podlehl. Čtyři dny poté, 15. listopadu 1939, se konal pohřeb. Toho se zúčastnily tisíce studentů a stal se tak impulsem k dalším protinacistickým demonstracím.
Nacističtí pohlaváři ale nemohli nechat studenty jen tak protestovat, a proto 17. listopadu zasáhli. Gestapo obsadilo studentské koleje, uzavřelo všechny vysoké školy, asi tisícovku studentů odvleklo do koncentračních táborů a devět studentských vůdců bylo popraveno. O dva roky později, v roce 1941, byl 17. listopad na počest těchto obětí vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva. Došlo k tomu na zasedání Mezinárodní studentské rady v Londýně.
Jak už datum napovídá, 17. listopad 1989 se dnem studentstva úzce souvisí. V tento den si většinou připomínáme výročí sametové revoluce, a mnoho lidí ani neví, že je zasvěcen i studentům. Vidí v něm státní svátek, kdy nemusí do práce. Ovšem pokud by nebylo těch tisíců statečných vysokoškoláků, žili bychom možná pořád v socialistické zemi.
Kdy, když ne teď? Kdo, když ne my?
Svaz socialistické mládeže společně s Nezávislým studentským sdružením STUHA zorganizovaly na 17. listopadu 1989 pietu související právě s padesátým výročím zakročení nacistické policie proti vysokoškolským studentům v protektorátu. Bylo naplánováno setkání vysokoškoláků na Albertově, kteří se poté měli přesunout do centra. Přesun ovšem socialistický aparát zakázal, a studenti tak mohli jít pouze na Vyšehrad. Demonstrace se stala jednou z prvních povolených za komunistického režimu.
Odpoledne 17. listopadu se na Albertově začali scházet skupiny vysokoškoláků. Manifestace byla zahájena zpěvem studentské hymny Gaudeamus igitur, po které následovaly projevy. Vystoupila například jedna z hlavních představitelek "sametové revoluce" a zástupkyně SSM Monika Pajerová, účastník pohřbu Jana Opletala Dr. Josef Šárka nebo Martin Klíma za Nezávislé studenty.2 Z davu vyčnívaly mnohé transparenty a zaznívala hesla jako "Masaryka na stovku!" nebo "Jakeše do koše!" (Milouš Jakeš působil jako generální tajemník ÚV KSČ, pozn. red.).
Po ukončení akce na Albertově se studenti vydali směrem na Vyšehrad. Zde u hrobu Karla Hynka Máchy položili svíčky a zazpívali československou hymnu. Tímto končil oficiální povolený program, ovšem protestně naladěný dav se rozhodl pokračovat směrem do centra. Došli až na Národní třídu, kde byl jejich postup zastaven složkami Veřejné bezpečnosti. Největší rozruch vyvolalo brutální zakročení policie proti neozbrojeným studentům. Ti dokonce křičeli "Máme holé ruce!". Přestože se ještě večer 17. listopadu rozšířila nepravdivá zpráva, že byl jeden student zabit, obešla se demonstrace bez obětí. Proto revoluci označujeme jako sametovou.
Překotný vývoj událostí
Během večera a v noci na 18. listopadu se českoslovenští občané dozvídali o událostech na Národní třídě. Brutální zásah proti studentům je nenechal chladnými a donutil je jednat. Už nešlo zabránit blížící se změně.
Ještě ten den vyšli lidé do ulic. Z Václavského náměstí bylo slyšet pověstné zvonění klíči. Začala i stávka vysokoškoláků a později i středoškoláků. 19. listopadu vzniklo Občanské fórum v čele s Václavem Havlem, které započalo jednání s představiteli socialistické vlády. Na Slovensku vzniklo hnutí Verejnosť proti násiliu.
21. listopadu se konala první organizovaná demonstrace na Václavském náměstí. Dorazilo přes sto tisíc lidí.3 Z balkonu Melantrichu hovořili řečníci, především zástupci Občanského fóra v čele s Václavem Havlem. Marta Kubišová se postarala o proslulý moment, když zazpívala svou Modlitbu pro Martu a československou hymnu. Několik dní poté se konaly masové protesty i na Letenské pláni.
Listopadové události vedly ke vzniku nové vlády, ve které zasedalo 11 opozičních ministrů a pouze 10 komunistů. 29. prosince byl československým prezidentem zvolen Václav Havel. Vydobytá svoboda byla potvrzena v červnu 1990, kdy došlo k prvním skutečným volbám po více než 40 letech.
Závěrečné poselství všem studentům
Uvědomte si, čeho naši předchůdci (nejen ti sametoví, ale i ti protinacističtí) svou statečností dosáhli. Přihlaste se k jejich odkazu a oslavte 17. listopadu jak se patří. Je to totiž především náš den. A pokud se vám něco nebude líbit, buďte jako oni. Vyjděte do ulic a stůjte si za tím, co je pro vás důležité. Protože kdy, když ne teď a kdo, když ne my?
