V Irsku o víkendu proběhlo důležité referendum. Hlasovalo se o tom, jestli ženy získají právo na potrat nebo bude zachován současný stav, který to prakticky zakazoval. Stavěl totiž práva matky a nenarozeného dítěte na stejnou úroveň.
Hlasování nakonec dopadlo jednoznačně - 66,4 % hlasovalo pro povolení potratů. Pro Irsko, které bývalo baštou katolíků, je takto přesvědčivý výsledek poměrně překvapivý. A pro samotnou církev je to už několikátá prohra v posledních letech.
V Irsku jsem náhodou týden před referendem byl a na vlastní oči viděl, jak kampaň vrcholila. A nebyl to zrovna hezký pohled. Především agitace proti potratům hrála velmi tvrdě a nebrala si servítky, posuďte sami. Billboardy, plakáty a transparenty s různými hesly byly prakticky na každém kroku.
Byl jsem i svědkem setkání příznivců obou táborů. Rozhodně se nejednalo o přátelský dialog, ve kterém by zaznívaly promyšlené argumenty. Naopak. Dívka byla jakožto příznivkyně potratů osočena z toho, že chce zabíjet nenarozené děti. To všechno se samozřejmě odehrávalo před svědky. Cílem nebylo mladou slečnu přesvědčit, ale poukázat na její nemorálnost, zostudit ji a varovat přihlížející, že i oni mohou být vnímáni podobně, pokud s ní budou sympatizovat.
V týdnech, které předcházely referendu, bylo zřejmé, že příznivci zákazu potratů tahají za kratší konec. I proto byla jejich kampaň agresivnější. Dovedou se pak tito lidé smířit s porážkou? A naopak. Odpustí jim příznivci druhého tábora jejich drsné praktiky?
Kampaň byla dost vyhrocená a přestože by se mohlo zdát, že Irsko má to nejhorší za sebou, nemusí to být pravda. Teď se totiž bude rozhodovat o konkrétní podobě zákona, který potraty povolí, a to nebude jednoduché. Stejně tak jako se Britové nedokáží shodnout na "měkkém" nebo "tvrdém" Brexitu.
Referendum bohužel totiž problém vyřeší jen z poloviny. Vláda tak nějak tuší, co lidé chtějí, ale neví to přesně. Až začne připravovat konkrétní návrh, mohou se ozvat hlasy, které budou říkat, že tomuto řešení by hlas nedaly. A co pak? Bude se hlasovat znovu?
