V současnosti lidé žijí podstatně déle než v minulosti. Podle údajů, které poskytuje Světová zdravotnická organizace, má téměř každý člověk na světě vysokou šanci, že se dožije alespoň svých šedesáti let. Ve starém Řecku a Římě byl u právě narozených dětí předpokládaný věk dožití kolem třiceti let. Stejné číslo pak najdeme v celosvětových statistikách ještě kolem roku 1900.
Za posledních sto let tedy toto číslo významně vzrostlo. Japonsko vede žebříčky s průměrným věkem dožití okolo 84 let. V Evropě jsou na tom nejlépe jižní státy kolem Středozemního moře a Švýcarsko či Monako. Mezi státy s nejvyšším věkem dožití patří také východní Asie, Austrálie a Kanada.
Dá se tedy vysledovat, že s vysokým věkem dožití má něco společného i strava, podnebí a ekonomická stabilita. Ale nejen ty. Američan Dan Buettner se se svým týmem rozhodl prozkoumat tzv. modré zóny, kde je nejvyšší koncentrace 100letých lidí na světě. A zjistil zajímavé věci.
Modré zóny
První modrou zónou je provincie Nuoro na Sardínii. Žije tam asi 10krát tolik stoletých lidí než je průměrně v Americe. Ti nejenom přežívají, ale jsou pořád aktivní. Většina obyvatel této oblasti se živí jako pastevci, jejich strava je rostlinná a také bohatá na kvalitní víno a sýry. Společnost si zde váží stáří a jeho moudrosti. Starší lidé se tak cítí rovnoprávnými členy společnosti.
Další ohnisko lidí dožívajících se více jak sto let se nachází na japonském souostroví Okinawa. Žije zde pětkrát tolik stoletých lidí jako v Americe a nemoci je trápí jen ve velmi omezené míře. Jejich strava je jako v italském případě rostlinná, místo sýrů však jedí tofu. Nepřejídají se. Jejich sociální vazby jsou velmi silné. Princip sounáležitosti s komunitou nazývají Moai. Lidem kolem sebe v Moai můžete věřit a spolehnout se na ně, že vás nikdy nenechají na holičkách. O tomto japonském vitamínu podporující dlouhověkost mluví i Sarah Harper, profesorka gerontologie na univerzitě v Oxfordu. "V jejich společnost fungují silné rodinné vazby a taky kulturní aktivity, které uvolňují stres," říká Harper. Další princip, díky kterému je život těchto stoletých lidí stále bohatý a naplněný, se nazývá Ikigai. Volně jej můžeme přeložit jako "důvod, proč ráno vstáváte z postele". Tito lidé jej znají velmi dobře, proto ráno vstávají a žijí s chutí. Dlouho a aktivně.
V Americe lze vysledovat nejvyšší koncentraci nejdéle žijících lidí mezi Adventisty sedmého dne v Kalifornii. Jejich receptem na dlouhověkost je dodržování každodenních rituálů, silná víra v Boha a úzké rodinné vazby. Rovněž se stravují především rostlinami. A žijí aktivně, pracují a sportují.
Buettner po návštěvě modrých zón vysledoval společné znaky těchto kultur, které si může osvojit každý a vědomě na nich pracovat:
- století lidé se celý život hýbali. Nechodili do posiloven, ale fyzicky pracovali, trávili čas v přírodě a na vzduchu.
- zároveň všichni z nich vědí, proč jsou na zemi, proč každé ráno vstávají
- někteří věří v Boha, jiní zase v předky, nicméně všichni znají svůj smysl života. To jim pomáhá se uvolnit a nenechat na sebe působit příliš stresu.
- v jídle jsou tito lidé střídmí, dávají přednost rostlinné stravě, ale nebojí se i masa či vína
- na prvním místě je pak pro ně především rodina a přátelé. Jejich komunity jsou těsně spjaté a nikdo se necítí odstrčený či méněcenný.
Jaký je tedy recept na dlouhověkost? Základem jsou dobré vztahy s okolím, v rodině, v práci, mezi přáteli. A pocit smysluplného využití každého dne. Pocit, kdy víte, proč ráno vstát z postele. Tato část není tak jednoduchá objevit, ale je nejdůležitější ze všech. Škola či práce, které věnujete většinu svého času vám musí dávat v kontextu vašeho života smysl, jinak budete častěji podléhat stresu, který je dobře známým pozvolným zabijákem. Ve všech lidských činnostech je tak důležité vytvářet kruh bezpečí, o kterém mluví v knize Lídři jedí poslední Simon Sinek. Dobré vztahy s ostatními lidmi totiž produkují hormon oxytocin, který Sinek popisuje jako "malou dávku chemické důvěry" a který má pozitivní vliv i na naši dlouhověkost.
Omáčkou k této základní surovině je pak zdravý životní styl. Pravidelný pohyb a pobyt na čerstvém vzduchu, spíše rostlinná, ale vyvážená strava doplněná malým množstvím vína a masa, rybami a rostlinnými oleji. Dobrou zprávou je, že nikdy není pozdě začít jíst zdravěji. John Beard ze Světové zdravotnické organizace říká: "I když se lidé začnou stravovat v tomto stylu v pozdějším věku, může to být stále velmi přínosné".
A co je kořením? Důvěra, že život na této zemi má smysl, která se často nachází v nějakém náboženství a rozvíjí tak naplno chuť této dlouhověké lahůdky. Tak na zdravý a dlouhý život!
