Je pět ráno, protáhnete ztuhlé tělo, které leželo několik málo hodin na tvrdé matraci na zemi v komůrce o rozměru 1,5 x 3 metry. Míříte do práce. Celý den přišíváte švy u teď tak populárních šedých svetrů. Za denní odměnu, odpovídající v přepočtu dvěma dolarům, byste musela pracovat měsíc, abyste si takový svetřík mohla dovolit. Samozřejmě byste se ale přitom musela vzdát střechy nad hlavou a potravy.
Tyto dva světy měli možnost na vlastní kůži zažít fashion bloggeři z Norska. Noviny Aftenposten vyvezli tři mladé milovníky módy do Kambodži, kde si mohli po několik dnů vyzkoušet pracovat v oděvní továrně. Dokument s názvem Sweatshop Deadly Fashion pak zachytil jejich rozčarování nad rychloobrátkovým módním průmyslem. Za obrovskou spotřebou západní společnosti totiž stojí pracující lidé pro přežití, poškozené životní prostředí i těžké prosazení se menších, lokálních a odpovědnějších značek.
Už osmdesátá léta přinesla hnutí za tzv. slow food, která bojovala proti vzmáhajícímu se trendu fast foodů. Pomalé módě ("slowfashion") to trvalo, než se objevila, déle. Kate Fletcherová z londýnského Centra pro udržitelnou módu s tímto termínem přišla v roce 2007. "Pomalá móda je o navrhování, výrobě, spotřebě a lepším životě výrobku. Pomalá móda není založená na bázi času, ale kvality. Není opakem rychlé módy, ale je založena na odlišném přístupu, ve kterém si jsou designéři, podnikatelé, maloobchodníci a spotřebitelé více vědomi toho, jaké mají výrobky dopady na pracovníky, společnost a ekosystémy," říká k cílům hnutí Fletcherová.
Principy pomalé módy jsou jednoduché a odpovídají citátu Leonarda da Vinciho: "Jednoduchost je nejvyšší sofistikovanost". Stavebním kamenem jsou tři pravidla: méně je více, kvalita by měla nahradit kvantitu a podporovat bychom měli především lokální tvůrce. A jak na to? V manifestu americké organizace Slow Fashion Forward se píše: "Podporujeme nejrůznější podniky a projekty: nezávislé módní návrháře, větší módní domy, sdružení, fair tradeorganizace, second handy, recyklování i zápůjčky oblečení, místní kroužky pletení i bazárky".
Každý člověk na naší planetě průměrně vyprodukuje až 15 kg textilního odpadu ročně. To je ohromné množství, které naši zemi zatěžuje. A když se nad svou skříní zamyslíme, tak zjistíme, že není potřeba mít toho v ní tolik. Česká módní návrhářka a fashion koučka Kamila Vodochodská navrhuje vytvořit si tzv. Malý efektivní šatník (MEŠ). Jeho princip stojí na sebeúctě a sebepoznání, kdy to, co nosíme na sobě je projevem vlastní osobnosti a ne diktátem aktuálních módních trendů. Také je jeho důležitou součástí zdraví a uvědomování si faktu, že co si dáváme na tělo ovlivňuje funkci orgánů. Už rostlinky bavlníku jsou ošetřované silnými insekticidy. Později se rychloobrátkové oblečení dostane do kontaktu s dalšími přibližně 2000 chemikáliemi, které pak působí na lidskou pokožku. Při každém nákupu oblečení by také měl člověk přemýšlet nad tím, že za každým kusem stojí nějaká hodnota. Záleží na tom, kdo, kde a za jakých podmínek kus ošacení ušil. A v neposlední řadě stojí u MEŠe módní inteligence. Není nutné vlastnit mnoho věcí, je ale důležité znát sám sebe, preferovat kvalitní materiály a vytvořit si šatník, který vám bude dělat radost dlouhodobě, protože se bude hezky doplňovat.
Inspirace:
- Videa související se slow fashion
Kamila Vodochodská: Za každým kusem oblečení je příběh
Clara Vuletich: How to Engage with Ethical Fashion
Tomáš Hajzler: O udržitelné módě
Carl Honoré: Chvála pomalosti
- Blog o udržitelné módě:
Kamila Boudová: http://www.moyomi.com/blog
- Knihy vyprávějící příběh levné a rychlé módy a jak s tím bojovat:
Lucy Siegle: To Die for: Is Fashion Wearing Out the World?
Safia Minney: Slow Fashion: Aesthetics Meets Ethics
A jak na to? Už i u nás je mnoho lokálních značek, kterým záleží na původu látek, neošetřují je chemikáliemi, šijí své oblečení za dobrých podmínek a hlavně kvalitně, aby jednotlivé kousky dlouho vydržely. Mezi takové značky patří například Skalská české módní návrhářky Ľubice Skalské. Další takové značky můžete objevit na různých fashion a design marketech nebo zabrousit na stránku Czech Labels, která další české kvalitní značky představuje. Pokud vás láká spíš svět recyklovaného zboží, můžete se vydat na cestu po second handem, provázet vás přitom může UdržitelněChic. Dalším zajímavým příkladem značky, která dbá na životní prostředí je Zero Waste Daniel. Šije totiž své oblečení z odřezků, které v obrovském množství zůstávají po produkci rychloobrátkové módy. A takových značek naleznete čím dál tím více.
Shrnutí toho všeho tedy zní: zajímejte se o příběh, který za vaším oblečením je. Bude vás bavit nejen objevování zajímavých značek, kvalitní a dobře kombinovatelné kousky oblečení, které vydrží, ale i dobrý pocit z toho, že děláte něco pro svou planetu.
