"Chceme tak pomoci nejen konkrétním lidem, které u nás v podniku zaměstnáme, ale také akcentovat témata sociálního vyloučení a podílet se na realizaci systémových změn, které by těmto lidem pomohly normálně fungovat," vysvětluje Filip Hausknecht.
Střecha je sociální a veganské bistro, které je na pražském Žižkově provozované stejnojmenným sociálním družstvem na pomoc sociálně slabým a znevýhodněným. O jeho chodu rozhoduje celý kolektiv, který se na provozu podílí, což tvoří celkově velice přátelskou, až rodinnou atmosféru. V podniku pracují lidé se zkušeností s bezdomovectvím a osoby po výkonu trestu, kteří tak ve Střeše najdou nejen práci, ale ještě mnohem víc.
"Kromě toho, že je obtížné sehnat si práci přes předsudky a podmínky zaměstnavatelů, je také nesmírně obtížné pracovat, když člověk nemá svůj domov, kam by se mohl po práci vrátit a v bezpečí si odpočinout," dodává Filip Hausknecht.
Bistro se zaměřuje na veganskou stravu, protože ji považuje za trvale udržitelnou a ekologickou. Podporuje rovněž lokální dodavatele, a to jak na baru, tak v kuchyni. Součástí nabídky jsou také limonády a cidery z jablářství F. H. Prager. Kávu si nechává dodávat od družstevního sociálního podniku - fair bio pražírny.
"Jsme členy a členkami různých politických uskupení - ať už politických stran, nebo jiných kolektivů, které se věnují sociálním a dalším tématům. Inspirací nám byla jídelna Kuchařek bez domova na Smíchově nebo Tři Ocásci v Brně. Na vzniku Střechy má podíl také Autonomní sociální centrum Klinika, kde jsme se poprvé scházeli a vymýšleli celý koncept," doplňuje Filip Hausknecht.
Jak to celé vzniklo?
Všech pět nadšenců, kteří se na vzniku Střechy podíleli, se již nějakou dobu předtím účastnilo různých dobrovolnických aktivit. Často se potkávali, přemýšleli nad tím, jak pomáhat dlouhodobě a zároveň se tím i živit. Nakonec se dali dohromady, zanechali předchozích zaměstnání a pustili se do práce na plný úvazek. Každý z nich byl zaměřený na trochu jiný obor, takže jeden druhého v lecčem skvěle doplnil.
Sehnat dostatek financí a prostředků na uskutečnění trvalo téměř jeden a půl roku. Část peněz získal tým z výtěžků crowdfundingové kampaně na Hithitu, část uhradil ze svého. 12. února letošního roku se díky tomu poprvé otevřely dveře nového bistra v Milíčově ulici na pražském Žižkově, kde ho najdeme doteď.
"Začínali jsme s pěti zaměstnanci, dnes už jich máme sedm a chystáme se dále rozrůstat. Nedávno jsme rozjeli novou službu. Chtěli bychom si pořídit i auto a začít fungovat jako cateringová společnost, která by dovážela veganská jídla za přijatelné ceny," prozradil Filip Hausknecht.
Vegan
Česká republika je jedna ze zemí s nejvíce veganskými podniky v Evropě. Zejména Praha se řadí na třetí příčku, co se množství týče. Logicky tu tedy najdeme i velký počet zájemců o tuto stravu.
A právě veganská strava je součástí projektu už od jeho začátku. Ačkoli většina zakladatelů se vegansky nestravuje, považuje to za ekologicky šetrné, nejen ke zvířatům, ale celkově k planetě. "Jedná se o trvale udržitelný přístup k životnímu prostředí," komentuje Hausknecht.
Střecha nad hlavou
"V České republice funguje spousta družstev s neformální hierarchií připomínající korporát. Chceme proto spojovat družstva, která ideály družstevnictví dodržují. Nechceme to dělat jen pro svůj podnik, ale ukázat i lidem zvenčí, že to funguje.
Chceme pomoci nejen konkrétním lidem, které u nás v podniku zaměstnáme, ale také akcentovat témata sociálního vyloučení a podílet se na realizaci systémových změn, které by těmto lidem pomohly normálně fungovat."
Bistro nabízí spoustu specialit. Vymyká se také tím, že na rozdíl od většiny podobných restaurací se jedná ve většině případů o českou klasiku ve veganské verzi. V jídelním lístku najdeme například smažák, výpečky, svíčkovou a další.
Hlavní myšlenka
Cílem bylo založit bistro, které by podporovalo a zaměstnávalo nejen lidi, kteří zůstali na ulici (podobně jako třeba "konkurenční" Kuchařky bez domova), ale také jedince po výkonu trestu. Na takto znevýhodněné skupiny lidí se žádná organizace ani sociální družstvo doposud nezaměřily.
"Naprostá většina zaměstnavatelů kouká na takové lidi skrz prsty a odmítá jim poskytnout pracovní místo. Tak je ale jen dostávají do bludného kruhu. Vzrůstá tím navíc šance na recidivu a jejich návrat do kriminálu," říká Filip Hausknecht.
Díky pojetí projektu jako družstva mají zaměstnanci mnohem větší motivaci k práci. Nechodí si do podniku pouze odmakat své hodiny, aby si vydělali na jídlo. Vidí za tím něco víc a to je super. Nejde tedy jen o "obyčejnou" charitativní pomocnou ruku, jako tomu je u většiny ostatních institucí s podobným zaměřením.
"Cílem je od začátku to, aby se zde dobře cítili nejen zákazníci, ale také zaměstnanci. Těm nechceme dávat pouze práci, ale umožnit jim v rámci družstva také růst. Tím, že se jedná o družstvo sociální, jsme si tu všichni rovni, a rozhodujeme proto o všem společně. Základem je pro nás demokracie a rovnoprávnost. Hlas všech členů družstva má stejnou váhu a stát se jím má možnost naprosto každý, kdo u nás pracuje alespoň rok. Družstevníkům bychom chtěli také pomoci se založením odborů v podniku, abychom podpořili kulturu organizování se na pracovišti. Zaměstnanci jsou ale samozřejmě zváni na všechny schůze družstva a mají stejné mzdy jako my," pokračuje Hausknecht.
"Považujeme družstevní typ vlastnictví za spravedlivý. Každý má rovný hlas, za družstvo mohou jednat vždy nejméně dva členové," vysvětluje Hausknecht. "Jenže v České republice funguje spousta družstev s neformální hierarchií připomínající korporát. Chceme proto spojovat družstva, která ideály družstevnictví dodržují. Nechceme to dělat jen pro svůj podnik, ale ukázat i lidem zvenčí, že to funguje," dodává.
