Zero waste koncept se dá přeložit do češtiny jako "život bez odpadu". Tento termín byl poprvé použit v roce 1996 v Austrálii. Politici společně s veřejností se tehdy dohodli na tom, že začnou postupně snižovat počet skládek a spaloven na svých územích. Vypracovali přitom plán nakládání s odpady. Zero waste tedy má za úkol opětovně využívat všechny zdroje, jako se tomu děje běžně v přírodě, bez tvorby odpadů, bez skládkování či spalování.
Podle filozofie zero waste nestačí jen třídit odpad, ale odpadu jako takovému předcházet. Ekologové varují, že v roce 2050 bude v oceánech více plastu než ryb. Také se odhaduje, že průměrný obyvatel České republiky vyhodí každoročně přibližně 70 kilogramů potravin. Plastových jednorázových tašek se ročně vyrobí bilion, v Česku se jedná přibližně o tři miliardy za rok. A to je jen několik málo příkladů, proč stojí za to se nad konceptem zero waste zamyslet.
A jak tedy na život bez odpadků? V úvodu zmiňovaná Bea Johnson napsala o svém bezodpadovém životě knihu Domácnost bez odpadu, kde popsala pět základních kroků, jak na výrazné snížení svých odpadků a jejich negativních vlivu na naši Zemi.
- Prvním krokem je "zamítnutí". Už když člověk nakupuje, měl by se dobře rozhodnout, zda danou věc potřebuje, zužitkuje ji a její část brzy nevyhodí. Základní otázky, které by si člověk měl klást při každém nákupu, by měly být: "Doopravdy to potřebuji? Má to obal? Z jakého materiálu? Je to znovuvyužitelné? Je to recyklovatelné? Je to zkompostovatelné?"
- Důležité je také "zredukování" věcí, které potřebujeme, ale nemůžeme je zamítnout. Když se nad tím člověk zamyslí, najednou zjistí, že je obklopen mnoha předměty, které v takovém množství nepotřebuje. Nemusí se sprchovat tak dlouho, nemusí mít v šatníku pětadvacet triček, nemusí si nakupovat tolik jídla, které se může zkazit.
- "Zužitkování", či jinak "znovupoužití", je další fází bezodpadového života. Šetří energii, která by musela být spotřebovaná na výrobu nového zboží či recyklaci. Papírové kapesníčky tak je možné vyměnit za látkové, je možné nakupovat potraviny bez zbytečných obalů, nebrat si sáčky na ovoce a zeleninu nebo si nekupovat u pokladny jednorázové tašky, ale nosit si svou vlastní, třeba českou tašku Frusack.
- Co nemůžeme zamítnout, zredukovat nebo zužitkovat bychom měli alespoň "zrecyklovat", případně "zkompostovat".
"No to je sice hezké," možná si říkáte. "Ale, jak na to,když jsou obchody plné obalů?" Není to jednoduchá cesta, rozhodnout se žít bez obalu. Nejspíše se člověku ani nepovede vměstnat svůj odpad do jedné sklenice hned, lze ale začít postupně. Důležité je přemýšlet nad věcmi, které si vkládá do košíku.
Jedním z těchto prvních bezodpadkových krůčků může být, že si nebudete kupovat balenou vodu. Na cesty si pak vodu vezmete s sebou ve vlastní lahvi. Za ušetřené peníze za balenou vodu si můžete dopřát nějakou hezkou, designovou, nejlépe skleněnou lahev, která vám bude dělat radost. Milovníci brček se také můžou poohlédnout po ekologičtější nerezové či bambusové variantě. Trvanlivé potraviny si můžete nakoupit v některém z bezobalových obchodů, jako je Bezobalu nebo Nebaleno. Mouku, luštěniny či ořechy si zde na váhu odsypete do přinesených skleněných dóz nebo si zde můžete pořídit látkové či papírové pytlíky. Ne v každém městě v Česku tyto obchody najdete, ale jejich počet se postupně zvyšuje. Nezisková organizace Bezobalu totiž pomáhá a radí začínajícím bezobalovým obchůdkům, jak na to.
Velkým producentem odpadu je i naše každodenní hygiena. I v koupelně je prostor pro snížení odpadu. Šampony plné parabenů v plastových obalech se například dají vyměnit za přírodní a koupit si je můžeme buď v bezobalovém obchodě do sklenice, nebo v tuhé variantě, třeba u Naturinky. Stejně tak kartáčky mohou být přírodního původu.
A jaký je váš postoj k odpadu a recyklaci?
