Teď nejspíš přehodnocujete svůj dosavadní život a přemýšlíte, co dál. Uklidníme vás - bavlněná taška je pořád o fous ekologičtější, než ta plastová. Minimálně z toho pohledu, že pokud by nám v oceánech plavaly místo igelitek plátěnky, nebyla by to tak strašná katastrofa. Jenže zatím neplavou.
Dycky plast?
Běžná plastová taška má na životní prostředí (v porovnání s papírovou a látkovou) nejmenší dopad. A to, podle britské Agentury pro životní prostředí, hned v osmi z devíti aspektů. Zaprvé: na výrobu jedné igelitky je potřeba čtyřikrát méně energie oproti konkurenci. To znamená, že se vyprodukuje zhruba o sedmdesát procent méně škodlivých látek znečišťujících prostředí a poloviční množství toxinů. Plastové tašky se v podstatě vyrábějí z odpadů, jelikož obsahují hlavně vedlejší produkty ropy a zemního plynu, které by tu byly i nebýt jich. S bavlnou a papírem už to tak slavné není - na jejich vypěstování a zpracování je potřeba obrovské množství vody a energie. Ani v případě, že je taška vyrobená z biobavlny. Navíc u nás zrovna moc bavlníkových polí nemáme, takže když navrch připočtete dopravu, je to celkem vzato ekologická katastrofa.
Ale co oceány?
Je pravda, že malé bezvýznamné mínus museli vědci udělit igelitkám za trochu delší dobu rozkladu - od pětadvaceti do tisíců let. Zatím je i kvůli nim na hladině Tichého oceánu skvrna o rozloze dvou Texasů. Možná si říkáte, že by celý problém mohly vyřešit kompostovatelné nebo rozložitelné plasty. Ale i s nimi to vypadá dost bledě. Podle výzkumu vědců z univerzity v Plymouthu, tašky, které by měla naše planeta strávit bez obtíží, i po třech letech v hlíně pořád unesou nákup. Takže bohužel, ani škroby a oleje, ze kterých se igelitky vyrábí, nejsou to pravé ořechové.
Spasí nás papír?
Vemte si, jak dlouho roste jeden strom. Proti tomu postavte jak dlouho slouží jedna papírová taška… Je sice pravda, že z ní už za týden nic nezbyde a vyrábí se z recyklovaných papírů, ale není hezčí se na stromy dívat, než je všechny vykácet a pak čekat, než vyrostou další?
Zase dáváme díky konzumu přírodě pěkně nafrak. Jasně, že s igelitkou v ruce to nevypadá tak bohémsky jako s plátěnou taškou, ale někdy i to největší zlo má něco málo do sebe. Stačí se s plasty naučit zacházet, ale do té doby se v nich nejspíš utopíme. Nebo to se svojí plátěnkou vydžte alespoň jedenáct a půl roku.
