Jarone, jak se máš poslední dny?
Jako vždycky pracovně. Vzhledem k tomu, že za "práci" považuji kromě svého zaměstnání i popularizační aktivity a celé to beru jako své hobby, tak je to vlastně #megusta. Kdysi mi řekl můj učitel: "Až se budeš nudit, tak něco děláš špatně, protože tě nikdo k ničemu nepotřebuje". Jelikož jsem se naposledy nudil někdy kolem roku 2012, tak jsem možná na dobré cestě k nějaké kariéře. Nebo do blázince.
Nedávno jsi publikoval v prestižním časopise Scientific Reports článek. Co je vlastně předmětem tvého doktorského studia?
Zaměřuji se na lokální mechanické vlastnosti. Za tím pojmem se skrývá měření odolnosti, tvrdosti a pružnosti velmi tenkých vrstev. Třeba těch barevných, co máte na povrchu brýlí. Ve zmíněném článku jsme se zaměřili na karbid křemíku, který je výborný pro elektroniku a přitom odolnější než klasický křemík, používaný dnes ve veškeré elektronice. My jsme karbid ještě trochu vylepšili dusíkem a tak získali odolné SiCN vrstvy, které vydrží vysoký žár i mechanický otěr. Nu, více si můžete přečíst na facebooku Vědátora, kde jsem se o tom v našem postu rozepsal víc.
Mohl bys v pár slovech říci svůj životní příběh?
Asi jako každý jiný hravý jedinec s extrovertními rysy jsem už jako škvrně osciloval mezi třídním bavičem a vědomilcem. To se projevovalo celou řadou poznámek jak v žákovské, tak od rodičů - jako třeba "nepropaluj ten koberec kyselinou chlorovodíkovou" apod. Na škole jsem si pak oblíbil Leonarda Da Vinciho a inspiroval mě jeho přesah z umění do vědy. Podle filozofie věda-sport-kultura (lyričtější lidé by řekli hlava-tělo-duše) se také snažím žít. Naštěstí pro osoby s hudebním sluchem jsem se ve prospěch hokeje musel vzdát kariéry nekvalitního metalového zpěváka. Ale nebojte, za deset let seknu s hokejem a jdu zpátky za mikrofon. Mimochodem vystupování na pódiu je výborný trénink pro přednášejícího vědce.
Jak se tedy hokejový metalista dostane od mikrofonu k vědě? Je zatím nějaký srdceryvný příběh, náhoda, nebo spousta práce?
Prvním impulsem byla má přetrvávající fascinace vesmírem, ale popravdě si přiznejme, že dost přispěla chuť "jít něco studovat do Olomouce". První ročníky na vysoké škole pro mě byly vcelku očistec. Ale člověk si zvykne a vlastně až někdy na magisterském stupni jsem se do vědy úplně zbláznil. Hodně k tomu dopomohlo zapojení mojí Společné Laboratoře Optiky (Přírodovědná fakulta UPOL a Fyzikální ústav AV ČR) do astrofyzikální observatoře Pierre Auger, o které přednáším a vyprávím kudy chodím a jezdím.
Na tvém FB se to blýští fotkami z různých fesťáků i všelijakých popularizačních přednášek a akcí. Vnímáš sám sebe trochu jako influencera? Vědeckého influencera?
Mluvíme li o influencerovi ve vědě, takto se zatím nevidím ani z rychlíku. Na to jsem ještě vědecké embryo. Spíše využívám faktu, že jsem dostatečně neinteligentní, abych znal pohled někoho, kdo nějaký vědecký problém vůbec nechápe. Taky se mi to stávalo. A proto doufám, že se mi daří vědecké problémy alespoň dobře vysvětlovat, což mi pomáhá v učení a popularizaci. S tou špetkou romantického nadšení pak doufám, že ty pravé geniální vědce v dětském balení pošťouchnu, aby ten krok ke studiu vědy udělali. To platí i pro ty méně nadané vědce, řekněme dělníky vědy, mezi které se také hrdě řadím. Bez nich by se věda a tím též lidská civilizace nehnula kupředu.
Jak to s tou popularizací vědy začalo? A do čeho všeho jsi vlastně "namočený"?
Jedním z impulsů byla moje účast v přednáškové soutěži FameLab, která mě pěkně proškolila ve způsobu, jak udělat z vědy show. Pak jsem začal jezdit po školách a hvězdárnách s mým oblíbeným tématem České stopy v astrofyzice. Samotnému člověku je ale poněkud smutno. Tak jsme se dali dohromady s přáteli a založili spolek UP Crowd. Spolek funguje jako realizátor mnoha projektů (minikonferencí, vědeckých show, školení v přednášení, dokonce i volání rádiem do vesmíru). Doufám, že pomohl řadě studentů k profesnímu i popularizačnímu růstu. Paradoxně jejich zlepšení vede k nepostradatelnosti pro své vedoucí a často pak najdou odvahu i na své vlastní projekty - potřebujeme tedy pravidelně mladou krev, a zrovna v posledním roce se nám ji příliš nedostává. Ze spolku UP Crowd pak jako jeden z projektů vzešla stránka Vědátor.
Teď je z FB stránky Vědátor poměrně kultovní záležitost s bezmála 11 000 fanoušky. Jednou ráno jsi se vzbudil a řekl si - tak a založím FB stránku?
Tak tohle si zřejmě řekl můj dobrý kamarád Ladislav Lokouta, s nímž se znám již z dob spolubydlení na kolejích a který je jeden ze zakladatelů UP Crowd. Myšlenka a realizace Vědátora totiž i dnes z drtivé většiny lpí na jeho bedrech a nočních šichtách u notebooku. Já a ostatní budoucí i stávající vědci se pak snažíme dodávat témata, kterým rozumíme a které pak společně "zhumanizujeme", aby to vůbec někdo četl a hlavně se přitom i zasmál. Nebudu zastírat, že úspěch stránky nás (příjemně) překvapil, každopádně s jídlem roste chuť a tak zkoušíme průnik na další sítě (Youtube, Instagram) a vytvořit si bázi autorů v FB skupině SciNet i vlastní online domov ve formě tradičního webu.
A plány do budoucna? Chystáš se zůstat ve sféře vědy? Nebo odejdeš třeba do marketingu?
Strašně bych chtěl, aby spolek UP Crowd fungoval i bez mého vedení, tak řekněme alespoň 300 let. To je dobré číslo. Spolu s dalšími se pak budeme snažit dál posouvat projekt Vědátora, aby si nás všimla i třeba celoplošnější média. Sám si pak brousím zuby na jeden větší projekt přednášek v kinosálech inspirovaný legendami jako Carl Sagan, L.M. Krauss a Richard Dawkins. Rádi bychom s kolegou vyzkoušeli, zda jsme my i český divák na něco takového připraveni. Při tom všem chci rozhodně zůstat ve vědě, která mě pohání celý život. Moje maily už spamují schránky snad třetiny amerických univerzit, tak doufám, že se mi po dokončení doktorátu povede připojit k nějakému zajímavému výzkumu. No a příští "Vědátoři na pivu" by mohly být z Floridy… Nebo Antarktidy.
