O málokterém filmovém molochovi se letos mluví tolik jako o Disneym. Slavná firma a aktuálně největší hollywoodská mašina na peníze do toho letos šlape a chrlí jeden remake vlastní klasiky za druhým. Přitom v posledních letech jsme byli svědky mnohem opatrnější strategie a Disney se svými rodinnými klenoty spíše šetřil. Jen si vzpomeňte na Popelku (2015) či Krásku a zvíře (2017), vizuálně opojná ztvárnění klasických animovaných pohádek se sice do žádných experimentů nepouštěla, avšak jako nová pojetí slavných příběhů neselhala.
O něco odvážnější byla Kniha džunglí z roku 2016, která kromě hlavního hrdiny Mauglího představila kompletně digitální svět s extrémně realistickými zvířaty. Taková technologie si našla své odpůrce, ovšem téměř miliarda dolarů na tržbách přesvědčila Disneyho vedení, že tohle by mohla být ta správná cesta. A tak penězchtiví producenti nelenili a obdobnou strategii zvolili i pro klasiku z největších - Lvího krále.
Lví král a nečekané problémy
Tenhle příběh sice není v pohádkové tradici ukotven tak silně jako Popelka či Sněhurka, ovšem původní Lví král se stal v roce 1994 nejvýdělečnějším animákem všech dob. Na této nádherné hamletovské variaci vyrůstala spousta z nás a kdo osudový příběh dospívajícího lvíčete Simby neobrečel, nemá srdce. Vztah fanoušků k tomuto snímku je tedy často značně intimní a Disney věděl, že ho nesmí podcenit. Režii proto svěřil Jonu Favreauovi, kterého znáte jako Happy Hogana z marvelovského univerza, a který také převedl v život zmíněnou Knihu džunglí. Není proto náhodou, že nový Lví král si vypůjčil právě tento přístup a příběh o lvech, hyenách, opici, cibetce a praseti pojal velmi realisticky. Jenže to se ukazuje jako kámen úrazu.
V Knize džunglí jsme měli za protagonistu lidského chlapce Mauglího, jehož obličej nám tak dokázal předat emoce související s jeho vztahy se všemi okolními zvířaty. Jenže ve Lvím královi už máme jen ta zvířata - lvíče Simbu, jeho otce Mufasu, zlého strýce Scara, opici Rafikiho, cibetku Timona, prase Pumbu, tlupu zákeřných hyen… Jenže zvířecí hlavy prostě nemohou být takovými přenašeči emocí jako lidské tváře a na to nový Lví král doplácí. V roce 1994 jsme prostřednictvím kreslených antropomorfních zvířat přesně chápali, co se děje, nová verze je až příliš realistická na to, aby člověka vzala za srdíčko. A přiznejme si, o tom by Lví král měl být především.
I ti zahraniční diváci, jež se dokázali smířit s přehnanou mírou dokumentárnosti, si však povšimli nepříjemného jevu známého jako uncanny valley. Do češtiny bývá tento fenomén poměrně ošklivě překládán jako tísnivé údolí a souvisí s našimi nepříjemnými pocity kolem umělých tvorů, kteří nápadně připomínají lidi. Můžeme to vidět na postupném zdokonalování robotů - když nás hezky pozdraví kávovar či chytrá lednice, přijde nám to sympatické a roztomilé, ale když totéž udělá téměř dokonalá robotická replika lidské hlavy, cítíme se velmi nesví. Zdá se, že právě do tohoto údolí nový Lví král se svými realistickými zvířaty spadl…
A ještě jeden problém související s tímto novým remakem musíme zmínit. Jakkoli se totiž technicky jedná o precizní dílo, scénář se mnoha renovací nedočkal a nejednou se jedná o naprostou kopii původního díla, a to dokonce i co do úhlů kamery a následnosti záběrů. Jak se pak dá takové dílo vůbec hodnotit, že? V tomto ohledu byly přece jen výraznějšími tvůrčími vizemi Disneyho díla z poslední doby: ať už se jednalo o uchopení Aladdina z rukou britského nezbedy Guye Ritchieho, nebo trochu sterilní vize Tima Burtona v případě nového Dumba. V obou případech se totiž jedná o díla, která člověku nemusí sednout, avšak přestože jsou převyprávěním známých příběhů, lze se k nim nějak postavit. Jenže co říci na nového Lvího krále, který konzervativněji snad už být napsán ani nemohl? Však se o tom od tohoto čtvrtka můžete přesvědčit i vy sami…
Remaky, kam se podíváš
A Lvím králem Disney s remaky svých hitů rozhodně nekončí. Koncem roku vyjde na speciální streamovací službě Disney+ hraná verze slavné zvířecí zamilovanosti Lady a Tramp, od níž můžeme očekávat podobnou podivnost jako kdysi od pokračování série Kdopak to mluví, v níž také běhala nadabovaná skutečná zvířata. A samozřejmě nelze opomenout nedávnou aféru kolem nové verze Malé mořské víly, v níž bude hlavní roli Ariel představovat afroamerická zpěvačka Halle Bailey (ne, opravdu to není slavná herečka Halle Berry). U Disneyho se zjevně pokoušejí pomocí kontroverzí ospravedlnit existenci nových verzí, což je marketingově rozhodně chytrá strategie, avšak pro diváka naší generace to nic nemění na zbytečnosti většiny těchto adaptací…
