Říká se, že oči jsou okny do duše a nezbývá než tomuto rčení souhlasně přitakat. Pokud jsou dva lidé v rozhovoru, který je zajímá, až 80 % času se dívají na tvář svého komunikačního partnera. Většinu času hledí do očí, avšak často také mimovolně uhýbají k nosu a rtům a pak se vrací zpět k očím. O zájmu svědčí také rozšířené zorničky (pakliže nejste v baru a za rozšířenými zorničkami vašeho protějšku stojí jiné vlivy než váš šarm). Oči však umí také prozradit opak - tedy nezájem. Když se nudíte a předmět rozhovoru vás příliš nezajímá, uhýbají oči nahoru a doprava.
Oči jsou důležitým indikátorem také u lži a prozrazují, že něco nehraje. Lháři - amatéři budou při lži těkat očima a bát se podívat zpříma komunikačnímu partnerovi do očí. Naopak lháři - profesionálové mohou být odhaleni tak, že se sice zapřou a pohled do očí vám opětují, nicméně to často přeženou a očima neuhnou tak dlouho, až odhalí vědomé sebeovládání.
Projevy radosti a smutku jsou dobře pozorovatelné a rozpoznatelné. Lidé se v jejich čtení proto příliš nemýlí. Horší je to například s úzkostí. Ta v člověku vytváří neklid, který se projevuje mrkáním a malými mimickými samovolnými pohyby, ústa se přitom protáhnou do tenké linie. Při úzkosti lidé také často nevydrží klidně sedět. Hrají si s rukama nebo klepou nohama. Rozpaky zase prozradí odvracející se oči či celá hlava a nervózní letmé úsměvy. Pomocí upřeného sledování země pod nohama se snažíme své emocionální rozpoložení skrýt.
Ale nejen pohledy a mimika s naším okolím komunikuje, i práce s osobním prostorem o člověku leccos vypoví. Lidé s vyšším postavením zpravidla těží svou převahu ovládnutím většího fyzického prostoru. Dominanci naznačuje vzpřímený postoj, zatímco váš komunikační protějšek sedí. Ruce za hlavou či zvednuté ruce do výšky jsou gesty vítězů. Je vědecky dokázáno, že tyto postoje zvyšují hladinu testosteronu, který je odpovědný mimo jiné i za to, že nabýváte odvahu a sebevědomí. Naopak svěšená ramena a obranný postoj tento hormon v těle snižují a zvyšují přitom stresový hormon kortizol. Člověk tak důvěru v sebe sama ztrácí.
I když se staneme odborníky na neverbální komunikaci u nás, měli bychom si však dát dobrý pozor na čtení řeči těla v jiné kultuře, může se totiž značně lišit a přichystat pak nejedno překvapení. Pro některé emoce a výrazy je význam informace, kterou daný komunikující posílá, kulturně specifický. Například ve finské kultuře je oční kontakt známkou přístupnosti, proto často u konverzace s cizinci uhýbají pohledem. Pro Japonce je zase přímý oční kontakt projevem hněvu. Při běžné konverzaci tak těkají očima také.
Když budete u nás kývat hlavou nahoru a dolu na znamení souhlasu, v Bulharsku a v Řecku si budou myslet, že danou nabídku či otázku odmítáte. Portugalci si mnou ušní lalůčky, když jim chutná jídlo, Italové by však toto gesto přečetli se sexuálními konotacemi a Španělé by zase v okolí hledali někoho, kdo v restauraci nezaplatil za svůj nápoj. Angličan si při sdělování tajné informace bude klepat na nos jako projev důvěrnosti, v Itálii si však kvůli tomuto posunku začnou dávat pozor. Znamení ruky s palcem nahoru je na důkaz, že se nám něco líbí, používán ve většině světa, nicméně najdou se i místa, jako jsou islámské země, Sardinie či Řecko, kde tento symbol značí pobídku k sexu, ve Francii pak znamená číslo jedna.
Pozor tedy na správné čtení těla, abyste si některé signály nevyložili špatně. Teď si však můžete dát ruce za hlavu a nechat do sebe proudit testosteron a radost z toho, že jste se naučili novou věc. Pokud si však při tom dáte nohu přes nohu, nedělejte to v Asii a na Středním východě, pravděpodobně by si mysleli, že se je svým postojem snažíte urazit.
