Příběh se začíná psát příchodem Heydricha, který měl coby zastupující říšský protektor zpacifikovat dosud silný a aktivní domácí odboj, do Prahy. Heydrich byl dokonalým prototypem nacistického režimu. Byl tvrdý, důsledný, systematický a hlavně bezcitný. Jeho charakter ho přímo předurčoval k tomu, aby se stal "pražským katem".
Ihned po svém příchodu podepsal rozsudky smrti nad stovkami pro režim nepohodlných lidí. Uplatňoval metodu "cukru a biče", kdy na jedné straně vraždil a věznil českou intelektuální elitu a na straně druhé zvyšoval příděly dělníkům v těžkém průmyslu. Nenechte se zmást, jeho motivace nespočívala v sociálním cítění s českými dělníky, ale ve zvýšení efektivity zbrojařské a průmyslové výroby v zájmu Říše. Česká inteligence byla pro nacisty samozřejmě kontraproduktivní.
Výsledky této brutální politiky na sebe nenechaly dlouho čekat. Český odboj byl ochromený a nebyl schopen téměř žádných akcí odporu. Česká mládež byla systematicky poněmčována a zbylá veřejnost ztrácela důvěru v brzké vítězství, což se projevovalo i ve zvýšené kolaboraci.
Je třeba jednat
Danou situaci s velkým neklidem sledovali členové exilové vlády a padlo rozhodnutí. Je třeba razantní akce, která bude mít světovou odezvu. Odstraníme Heydricha!
Vybráni byli dva muži. Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Staří kamarádi, kteří se vyznamenali v bojích na francouzském území. Oba toužili po přímém boji s nacisty a oba byli přesvědčenými vlastenci v duchu výchovy masarykovské demokracie. Proto také bez sebemenšího zaváhání s tímto historickým úkolem souhlasili. Jejich cílem se stal třetí nejdůležitější nacista v Říši.
Cesta k atentátu po seskoku do protektorátu nebyla vůbec jednoduchá. Parašutisté se potýkali s problémy a překážkami, na které je nikdo nepřipravil. Např. nebylo možné fungovat bez řádných pracovních knížek. Peněz měli sice dost, ale nemohli za ně koupit jídlo bez potravinových lístků. Představa zahraničního odboje o poměrech v protektorátu byla velmi zkreslená a naivní. Bez vytrvalé pomoci představitelů domácího odboje by k útoku na Heydricha patrně nikdy nedošlo. Parašutistům pomáhali především členové sokolské odbojové organizace - JINDRA.
Čas 10:31 - čas odplaty!
27. 5. 1942, 10:31 dopoledne. Gabčík odhazuje plášť, který ukrývá britský stengun. Heydrich v rozporu s bezpečnostním nařízením jede v otevřeném kabrioletu bez doprovodné stráže. Ideální cíl pro samopal, který vystřelí několik desítek ran během okamžiku. Avšak Gabčík nevystřelí. Samopal se zasekl. Vše ve zlomku vteřiny vypadalo ztraceně, to už ale o kousek dál stojící Kubiš hází granát, který dopadne těsně vedle vozu a výbuchem způsobí průnik částí čalounění do boku Heydricha. To se mu stalo osudným a 4. 6. 1942 jeden z nejdůležitějších nacistů umírá.
Svůj úkol splnili, poslední bitva na ně ale teprve čeká. Po atentátu již nebylo bezpečné ukrývat se v bytech mnohých statečných rodin a rozhodlo se, že všichni parašutisté působící na území Prahy se přestěhují do krypty pravoslavného kostela Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Sem nacisty po zradě dovedl jeden z osmi parašutistů - Karel Čurda. Díky jeho výpovědi se gestapo dozvědělo adresy míst, kde parašutisté přebývali před atentátem, a pak už bylo jen otázkou času, kdy v důsledku mučení a nátlaku někdo vyzradí jejich současný úkryt. Téměř 7 hodin bojovali se stonásobnou přesilou, dokud jim nezbyl poslední náboj, který si schovali pro sebe…
Tito muži bojovali a zemřeli za naději, že my budeme žít ve svobodné zemi. Važme si toho a nezapomeňme!
