Kluci, váš nápad vést kruhové tréninky nezůstal jen na papíře, ale za 2 400 Kč jste ho zrealizovali. Začátky vašeho podnikání tak mohou vypadat jako brnkačka. Kdy jste zažili těžké chvíle?
Michael Hladník: Naše začátky tak opravdu vypadat mohou. Projekt jsme rozjeli jako zábavu, abychom si užili předmět ve škole a mohli cvičit zadarmo. Těžké chvíle nastaly, když jsme se za nějaký čas chtěli FreshKruháči věnovat naplno, protože jsme potřebovali z něčeho žít. Nejtěžší chvíli jsem zažil asi při otevírání druhé tělocvičny. Všechno se nám prodlužovalo a zdražovalo a já si v tu dobu pořizoval byt.
Dan Chmelík: V prvních dvou letech fungování jsme nejvíce bojovali s nedostatkem času. Vedle budování FreshKruháče jsme studovali, pracovali a zároveň jsme také chtěli mít nějaký osobní život. Nakonec se nám i díky trochu riskantním tahům, kdy jsme postupně opouštěli svá zaměstnání a šli do veliké nejistoty, podařilo projekt popostrčit kousek vpřed.
Jan Janečka: Nikdy to nebylo lehké. Když se ale na naše začátky díváme s odstupem času, uvědomujeme si, že tehdejší problémy byly oproti těm dnešním maličkosti. Utěšujeme se myšlenkou, že problémy, které řešíme teď, budeme za pár let taky považovat za maličkosti.
Na co jste částku 2 400 Kč použili?
J: Na pomůcky pro kruhový trénink. Nějaké jsme sice měli doma, ale zbytek jsme potřebovali dokoupit.
Ke sportu jste měli všichni blízko. Dan dělal rugby, Jan fotbal a bojové sporty, Michael hrál volejbal. Proč jste se rozhodli zrovna pro kruhový trénink?
J: Především kvůli jeho variabilitě. Kruháč může být sestavený jako silový, ale i atletický, můžete ho zaměřit na výbušnost, nebo naopak na vytrvalost. Možností je spousta. S kruhovými tréninky jsme navíc měli zkušenosti ze svých sportů, kde jsme si jimi zpestřovali fyzickou přípravu. A kromě toho jsme na začátku neměli peníze na nákup strojů do klasického fitka.
Jak kruháč probíhá?
J: Kruhový trénink je vysoce intenzivní intervalové cvičení, během kterého na desíti až patnácti stanovištích rozmístěných do kruhu procvičíte celé tělo. Na každém stanovišti strávíte třicet sekund, po kterých následuje krátká pauza pro přesun na další. Během jednoho tréninku lidé ono kolečko po stanovištích absolvují třikrát až čtyřikrát. Důležité je trénink sestavit tak, aby se stejná partie neprocvičovala dvakrát za sebou.
Čím bojujete proti tomu, aby se tréninky nestaly stereotypními?
J: Různorodostí. Naši trenéři jsou kulturisté, vzpěrači, atleti, bobisté, kanoisté nebo zápasníci. Nabízíme také různé typy tréninků a pestrou škálou cviků. Začátečníci si ale musejí nejprve pohybové vzory pořádně zažít, aby si nepřivodili zranění. Když už člověk pohybové vzory zvládá, můžete každý den vymýšlet opravdu zajímavé kombinace.
Nejprve jste tréninky vedli pro kamarády, pak pro jejich kamarády, až si jednoho dne přišel zacvičit úplně cizí člověk. Nyní vlastníte dvě tělocvičny. Čím jste lidi zaujali?
J: Naším posláním je pomoci co největšímu počtu lidí k tomu, aby byli Fresh. Nejen fyzicky, a nejen u nás. Naše síla spočívá hlavně v komunitě. Pomáháme lidem najít skvělou partu, která jim často chybí. Máme vysokou kvalitu tréninků v možných i nemožných časech.
D: Stále mě překvapuje, jaký úspěch u lidí tento typ skupinových tréninků má. Chtějí se hýbat, ale nechtějí si sami vymýšlet sestavu cviků. Líbí se jim přijít na trénink, který vám někdo předem vymyslí, a navíc vám všechny cviky ukáže a vysvětlí. Pokud některý z nich budete dělat špatně, máte jistotu, že vás opraví.
Projekt vést kruhové tréninky se zrodil až během studia a nejprve jste ho stejně brali spíš jako zábavu. Kam jste chtěli jít po škole pracovat?
J: Původně jsem mířil do korporátu mimo Českou republiku. Naštěstí jsem ale tenkrát upřednostnil Fresh, který se zrovna začal rozjíždět. V mém osobním životě se následně stala spousta věcí, které mě donutily přehodnotit pohled na život, a proto jsem spokojený s naším malým podnikáním a vážím si svobody, kterou mám. Rada od zkušenějšího kolegy z vyšších pater by se sice občas hodila, ale budovat něco s vyšším smyslem od základů má své kouzlo.
D: Když jsme s kluky projekt zakládali, pracoval jsem na částečný úvazek v jedné malé geologické firmě. Měl jsem na starosti finance z různých dotačních programů, což jsem chtěl dělat i po ukončení studia. Tenkrát jsme si ještě nemysleli, že bychom se mohli FreshKruháčem živit, a proto jsem po škole začal ve firmě pracovat na plný úvazek. Otevření vlastní tělocvičny byl ale větší závazek, a proto jsem se musel rozhodnout. Volba byla jasná.
M: Podnikat a být svým pánem jsem chtěl už od malička, ale kvůli tlaku ze strany rodičů jsem původně plánoval jít po škole do banky. Naštěstí se nám povedlo kruháč rozjet do takové míry, že nás uživí. Jsem rád, že můžeme dělat, co nás baví.
Jak jste tenkrát s projektem dopadli ve škole?
J: Musíme se skromně pochlubit, že jsme na podnikatelském fóru v roce 2013 v naší kategorii zvítězili. V porotě seděli čtyři business andělé a soutěž měla celkově úroveň, proto jsme měli z výhry radost.
Váš příběh může být vzorem pro další studenty. Co byste poradili těm, kteří ve škole dostali podobný úkol?
J: Většinou dostanete možnost vybrat si téma, a proto radíme, zvolte si takové, které vás opravdu zajímá. Na co si myslíte, že jsme psali všechny seminárky? A jakému tématu jsme se věnovali v diplomové práci? Pokud studenti dostanou téma zadané a zjistí, že je nebaví, radíme se s úkolem vypořádat co nejrychleji, alespoň na ohodnocení dobře. Uspořený čas pak můžete věnovat něčemu, co vás naplňuje.
