Jak to s tebou vlastně celé začalo?
Různými společenskými uspořádáními, rolí státu, ekonomií a politickou filozofií se zabývám zhruba deset let a jsou tomu už taky dlouhé roky, kdy mi dva bývalí spolužáci řekli o anarchokapitalismu. Mně to připadalo absurdní, nesmyslné, protože něco takového přece nikdy nemůže fungovat. Dlouho jsem se s nimi přel, snažil se vyvracet jejich argumenty, k čemuž jsem si musel i hodně nastudovat. Četl jsem knihy známých anarchokapitalistů s cílem hledat v nich chyby a vyvracet jejich tvrzení. Pak jsem se rozhodl napsat článek, ve kterém vysvětlím, proč volnotržní zajišťování práva nikdy nebude fungovat tak dobře jako státní. Snažil jsem se být opravdu poctivý a důkladný, text prošel mnoha změnami…
A jak dopadl?
Nakonec z něj vyšla obhajoba volnotržního práva, tedy pravý opak toho, co jsem zamýšlel. A nejspíše od té doby se považuji za anarchokapitalistu. Faktem je, že anarchokapitalismus lze nesmírně snadno shodit ze stolu, když se nad tím člověk nechce zamýšlet do hloubky. Existuje celá spousta povrchních námitek či odvolání se na argumenty typu "to je přece jasné" a "to ví každé malé dítě, že takhle společnost nemůže fungovat". Jsem ale přesvědčen, že kdo si dá tu práci a hned ho neodmítne, zjistí, že argumenty anarchokapitalistů dávají smysl. I kdyby se s nimi nakonec neztotožnil, mohou mu přinést hodně zajímavých a nových pohledů na svět.
Urza
Urza pochází z Plzně. Vystudoval informatiku na MFF UK s přesahem do matematiky, ekonomie a pedagogiky a živí se vývojem softwaru. V této oblasti i sám podnikal, programování (a matematiku) taky učil na soukromém gymnáziu v síti EDUCAnet i na kurzech pro dospělé. Kromě toho se přes deset let vášnivě zajímá o roli státu ve společnosti, volný trh, ekonomii a anarchokapitalismus, o kterém loni vydal knihu. Na její vydání přispěli lidé téměř třemi miliony korun.
Co si máme pod pojmem anarchokapitalismus představit?
Anarchokapitalismus je myšlenkový směr založený na svobodě, vlastnických právech a principu neagrese. Svoboda znamená, že si člověk může "na svém a za své" dělat cokoli, co uzná za vhodné, dokud tím nenarušuje vlastnictví jiného. Do vlastnických práv patří mimo jiné i sebevlastnictví, tedy že jsme vlastníci svých těl. Pokud nás někdo napadne, či dokonce zabije, narušil tím naše vlastnictví. Princip neagrese znamená, že je nepřípustné používat násilí vůči ostatním a jejich majetku, pokud oni neiniciují agresi vůči mně. V takovém případě se pak mohu bránit.
Z těchto důvodů anarchokapitalisté odmítají i stát coby největšího agresora, který si uzurpuje dokonce monopol na násilí. To ale neznamená, že bychom si přáli zrušit všechny služby, které stát poskytuje. Nejsme proti školství, zdravotnímu pojištění a dalším věcem, ale chceme, aby byly placeny dobrovolně a fungovaly na volnotržních principech.
Existuje třeba někde ve světě už teď příklad, kde anarchokapitalismus bez problémů funguje?
Bez problémů asi nefunguje nikdy žádné společenské zřízení. Anarchokapitalismus nebude výjimkou, nikdy jej neprezentuji jako ideální svět, protože nic takového dle mého názoru neexistuje. Každopádně na principech anarchokapitalismu v současnosti více méně funguje třeba většina indického města Gurgaon, které sice má municipální autoritu, avšak pod její pravomoc spadá jen malá část města. Zbytek je soukromě vlastněn developerskými firmami, které na těch pozemcích zajišťují bezpečnost, silnice i všechny síťové služby. Oproti ostatním městům v okolí se tam lidem daří velice dobře, město se také nesmírně rychle rozrůstá. Oproti České republice je tam pochopitelně relativní chudoba, neboť je to v Indii, ale ve srovnání s ostatními indickými městy je na tom Gurgaon lépe.
Vraťme se ke státu, proč je v kontextu anarchokapitalismu tím špatným?
Stát je založen na porušování vlastnických práv občanů. Jeho příjem je tvořen daněmi, tedy penězi, které jsou vymáhány pod hrozbou násilí. Nezaplatíte-li daně, stát přijde a vezme si je. Když se budete bránit, zlikviduje vás. Tento princip není z etického hlediska ničím jiným než legalizovaným výpalným.
Mafie také vyhrožují násilím tomu, kdo jim nezaplatí. Lze namítnout, že stát nám za ty peníze poskytuje služby, což je samozřejmě pravda, jenomže z morálního hlediska ho to přece ale stejně neopravňuje k tomu, aby si za ně jednostranně diktoval ceny a vybíral platby pod hrozbou násilí. Když vám někdo poskytne službu, o kterou nemáte zájem, a nikdy jste s ním neuzavřeli smlouvu, přece také není přípustné, aby dotyčný přišel a oloupil vás a argumentoval tím, že vám za to přece nabídl nějaké protiplnění. A to ani v případě, že si většina lidí myslí, že je to tak v pořádku. Tak proč bychom to měli v případě státu tolerovat?
Hodně kritizuješ hlavně školství. Říkáš, že je základem státní propagandy. Jak to myslíš?
Každý režim ve školách učí, že on je ten nejlepší. Dělaly to despotické režimy a děje se tak i v demokracii. Když se v občanské výchově, mimochodem už jen jméno toho předmětu leccos napovídá, děti učí o různých společenských zřízeních, vždy je tam demokracie vykreslena jako ta nejlepší a stát jako potřebný. Ve třídách často visí státní znak, podobizna prezidenta, děti se učí úctě k hymně, vlajce a tak dále. A to nejsou prostá fakta, tam se vytvářejí zásadní emocionální vazby k určitým hodnotám. Je to jako náboženství, kult, protože se malým dětem, které z toho ještě nemají rozum, podsouvá, že je třeba něco uctívat a vzhlížet k tomu. Bez ohledu na to, zda s těmi hodnotami souhlasíme, nebo nesouhlasíme, dochází k indoktrinaci všech těch dětí. A až poté, co se naučí je slepě uctívat, je jim dovoleno o nich diskutovat. Jak ale můžeme kriticky smýšlet o něčem, co nás v nejcitlivějším věku po dobu dlouhých roků někdo učil uctívat?
Anarchokapitalismus
Jde o myšlenkový směr založený na svobodě, respektu k vlastnictví, principu neagrese a na volném trhu. Anarchokapitalisté věří, že volný trh by mohl nahradit všechny funkce a instituce státu včetně soudnictví, zdravotnictví, bezpečnosti nebo školství. Stát podle nich funguje na základě násilí, které je využíváno k vymáhání zákonů a k výběru daní. Anarchokapitalismus naopak funguje svobodně, dobrovolně a solidárně.
Napadá tě nějaké řešení, aby k tomu nedocházelo?
Řešením je dle mého názoru úplná odluka školství od státu, což je jedním z cílů organizace Svoboda učení, jejímž jsem členem. Neměly by existovat žádné povinné centrální osnovy ani klíčové kompetence, které se všichni musejí učit. Samozřejmě mohou existovat ve formě doporučení, ale neměly by být povinné. Vzdělávání by si každý měl mít možnost zajistit tak, jak chce on sám, bez toho, aby do toho zasahoval stát a nutil lidi to dělat dle přání úředníků.
Samozřejmě lze namítnout, že pak by některé děti vzdělání nedostaly, že by si chudí nemohli školu dovolit a spousta dalších věcí. S tím to také většina lidí odmítne bez toho, aby nad tím dále přemýšleli. Ve skutečnosti však na všechny tyto námitky existují více než dobré odpovědi, jen na to asi není prostor v rámci tohohle rozhovoru. Pokud vás to ale zajímá, vyvracím je například na svých stránkách Urza.cz, na YouTube Kanálu Svobodného přístavu nebo ve své knize Anarchokapitalismus.
Ctíš nenásilí. Jak jinak než revolucí bys ale chtěl anarchokapitalismus prosadit?
Pozor, já jsem rozhodně proti prosazování anarchokapitalismu revolucí. Nejen že nechci občanskou válku a krveprolití, ale také si myslím, že anarchokapitalismus revolucí prosadit ani nejde, i kdybych chtěl.
Řekněme, že by se mi nějak povedlo získat moc, měl bych pod sebou armádu a policii, všichni by mě poslouchali na slovo. Co můžu dělat? Buď dám lidem skutečnou svobodu, aby si dělali, co uznají za vhodné, a oni pak půjdou a ihned založí stát. Nebo jim založit stát zakážu, ale v ten moment se já sám stanu diktátorem a státem.
Násilím je možné donutit lidi uctívat krále v monarchii, je možné je donutit budovat lepší zítřky v komunismu, vyhlazovat Židy v nacismu, dokonce je možné je násilím donutit i hlasovat v demokracii. Nelze však nikomu násilím vnutit svobodu. Anarchokapitalismus je sám v rozporu s takovými věcmi, proto k jeho prosazení nelze použít takových prostředků.
Jak to tedy udělat jinak?
Možnou cestou je dle mého názoru šíření osvěty a vysvětlování lidem, proč stát vlastně nepotřebují. Věřím, že přesně tím, co právě dělám, se k anarchokapitalismu můžeme přiblížit. Mírumilovně poukazovat na to, proč stát nejen nevykonává, ale ani z principu nemůže vykonávat funkce, kvůli kterým tu údajně je. Není to špatnými politiky či špatnými zákony, jedná se o inherentní vlastnost státu jako takového. Dokud bude jeho základním prostředkem útočné násilí, což je nutné minimálně k výběru daní, nikdy nebude fungovat dobře. Další možnou cestou je kryptoanarchie, používání kryptografie a kryptoměn k ochraně soukromí a získání finanční svobody, kterou nám stát bere. Těch cest je rozhodně více, ale žádná není násilná. Velkých revolucionářů už tu bylo a všichni dopadli stejně, jakkoli vznešenou myšlenku měli. Vždy ji pohřbili tím, že se ji pokusili lidem vnutit násilnou revolucí.
Myslíš, že je to vůbec reálné?
Ano, je to reálné, ale nemyslím si, že bych se anarchokapitalismu dožil. Jedná se o obrovskou změnu ve společnosti, která musí probíhat postupně, stát nelze zrušit ze dne na den. Pravděpodobně je to úkol na generace. Považuji ho za splnitelný, proto dělám to, co dělám. Někdo musí začít. Na začátku každé velké změny ve společnosti, která neprobíhala krvavě, byli lidé, kteří měli vizi, šířili ji a nevzdali se. Za svého života často třeba jen zažehli malou jiskru, která vzplála někdy v budoucnu. Domnívám se, že stejně jako před stovkami let vypadalo nereálně, že by třeba došlo ke zrušení otrokářství, nakonec k tomu došlo, změnilo se celé společenské paradigma, ale nebylo to hned. Jsme teprve na začátku dlouhé cesty, je to úkol na celý život, vlastně na více životů.
Rozhovor byl zveřejněn v dubnovém magazínu Studenta s tématem Money. Přečti si víc!
